Z úterý na středu se odehrávala historie, která sice byla přesně naplánovaná, ale ti, kdo ji měli dělat, o ní předem pokud možno mlčeli. Když rada ministrů životního prostředí skončila, šéf německých Zelených a vicekancléř spolkové vlády Robert Habeck napsal: „Uprostřed největší energetické krize v dějinách Evropy jsme přijali jeden z klimatických balíčků s největším dosahem v dějinách Evropy.“

Rada ministrů životního prostředí za účasti naší ministryně Anny Hubáčkové odsouhlasila takové návrhy evropského komisaře Franse Timmermanse, jako jsou zákaz spalovacích motorů u nových aut od roku 2035, omezení emisí při lesním a půdním hospodaření, rozšíření systému emisních povolenek na bydlení a topení – a jako náplast za posledně jmenovaný nápad založení jakéhosi „sociálního klimatického fondu“.

Že se jednání táhlo hluboko do noci, nezpůsobil nějaký skeptik, který by připomenul například to, že osobní auta na evropských silnicích přispívají k celosvětovým emisím necelým jedním procentem nebo že uhlíková stopa elektroaut se počítá podvodně nízko. Ne, oni se střetli nad rozsahem onoho sociálního klimatického fondu, tedy nad otázkou, kolik z peněz zabavených lidem touto klimatickou politikou se některým z nich bude zčásti vyplácet zpátky.

Ke konformistům můžeme zařadit i naši ministryni Hubáčkovou, která ve své kariéře působila na takových místech, jako byl odbor ochrany vodních zdrojů ve Vodovodech a kanalizacích nebo odbor životního prostředí na Okresním úřadě Hodonín, ale vysokou politikou a ovšem i problematikou klimatu je nepolíbená a pod vlivem svého ideologického poradce, exministra životního prostředí Libora Ambrozka.

Ministryni Hubáčkové musel před pár dny dát pokyn premiér Petr Fiala, aby se na radě postavila proti původnímu návrhu, jinak by pro něj snad hlasovala dopředu korespondenčně.

Avšak konformistou je i Fiala. Měl možnost ohlásit a pak ministryní nechat aktivovat tzv. princip Ioannina, kdy s odvoláním na ohrožení svých životních zájmů členská země požádá, aby se hlasování odložilo do příští rady. Nenašel k tomu odvahu, ohrozilo by to hladký průběh českého předsednictví Unie. To je tedy důvod.

Mezi naším prvním předsednictvím v roce 2009 a dneškem vstoupila v platnost Lisabonská smlouva. V té byla mj. zavedena funkce stálého předsedy Evropské rady, jímž je Belgičan Charles Michel, takže Fiala nebude dokonce ani řídit summity. Podstata předsedání Unii po Lisabonu je ještě užší, nespočívá už tolik v konstruktivní možnosti prosazovat svou agendu, ale spíš v negativní možnosti zdržovat, nezařadit ten či onen bod na program rad ministrů. Přesně tak mohlo české předsednictví zacházet s Timmermansovou radikální agendou.

Tuto šanci si naše vláda nechala ujít, zřejmě schválně, protože je složena z lidí, kteří by pak na sebe neradi upozorňovali. Když zůstaneme jen u zákazu spalovacího motoru v autech, je ve hře půl milionu pracovních míst v české ekonomice. Tedy bude ve hře za několik let, až si na české předsednictví nikdo nevzpomene ani u nás, natož po Evropě.