Minulý týden realisté ve střední Evropě tajili dech nad tím, zda Rusko obnoví provoz plynovodu Nord Stream I a v jakém rozsahu. Do toho jsme se díky serveru iROZHLAS.cz dověděli jméno jednoho kusu, který se právě hraje na Titaniku: Boj s dezinformacemi. I něčím takovým je možno trávit čas se 17procentní inflací, tendence rostoucí.

Ještě když Echo dva týdny po ruském vpádu na Ukrajinu pořizovalo rozhovor s Vítem Rakušanem, ministr vnitra tvrdil, že zákon, který vnese řád do vypínání tzv. dezinformačních webů, nevzniká iniciativou jeho resortu, natož jeho osobně. Iniciativnější byli v tu chvíli skutečně jiní členové vlády, především ministryně pro vědu, výzkum a prokrastinaci Helena Langšádlová. Od té doby přípravu zákona, který má umožnit blokovat ruskou a proruskou propagandu, obestírá atmosféra jakéhosi studu (týká se hlavně ODS, v této straně snad přece jen přetrvává povědomí o tom, že stát a bezpečnostní orgány nemají co určovat rozsah svobody slova) a tajemství. Takže členové pracovní skupiny od policie, ze služeb a státního zastupitelství, s níž odbor bezpečnostní politiky na vnitru znění zákona konzultoval, podepsali závazek mlčenlivosti. Předloha nebyla proti zvyklostem zařazena do legislativního plánu vlády. S veřejnou diskusí se nepočítá.

Na utajované předloze budou pochopitelně nejzajímavější a nejchoulostivější kritéria, podle nichž stát bude ty dezinformátorské weby blokovat. Autoři návrhu rozdělují kandidáty zralé na blokaci do dvou kategorií: weby s přímou vazbou na nepřátelskou mocnost (typicky by sem spadal ruský Sputnik) a weby s články, které vykazují prý nápadnou podobnost s články z té první kategorie. Projde znění, v němž blokované weby vydávají texty, jejichž struktura, sled argumentů kopíruje ruskou nebo třeba čínskou předlohu? Nebo bude stačit už výskyt několika stejných argumentů? To je doposud otevřené, vnitro volí první, tedy umírněnější variantu. Ale dokud se nad zákonem nesešla koalice a neprojednala ho vláda, připomínáme i možnost, že se žádný zákon o dezinformacích přijímat prostě nebude, neboť Česká republika chce zůstat svobodomyslným režimem.

Šance na úplné zamítnutí zákona bohužel nejsou dobré. Fundamentální odpůrci cenzury v pětikoalici prakticky nejsou. A většina veřejnosti, jak před časem zjistil průzkum STEM, spontánní (a nezákonné) vypnutí několika webů na začátku války podporovala. Podle všeho jí pořád nepřipadá divné, aby vláda a bezpečnostní složky určovaly, co si člověk smí číst a co už by do jeho hlavy vnášelo zmatek.

Pro Fialovu vládu je cenzura zabalená do spontánního odporu vůči Rusku dnes jediným z nosných témat, kde se může opírat o většinu veřejnosti. Důvěra kabinetu po půl roce vládnutí skomírá na 30 procentech. Tady by šlo namítnout, že vládě se u nás nedůvěřuje pořád, že před rokem nedůvěru vládě STEM naměřil s 26 procenty ještě nižší. To ovšem byla ještě Babišova garnitura, na konci své historické osmiletky, se svým oligarchickým odérem a po zmatcích, s nimiž nás prováděla covidem. Od pětikoalice, která ani čerstvá a neokoukaná nemá žádný startovní bonus, která je rozhodně spíš nepopulární než populární, bude zákon o dezinformacích působit jako represe.

Je neuvěřitelné, že svobodu slova se dnes berou politici reprezentující Česko B (jak kolegyně Lenka Zlámalová nazývá vrstvy, které zhruba řečeno nepodporovaly polistopadovou transformaci), od prezidenta Miloše Zemana po místopředsedu ANO Radka Vondráčka. Je neuvěřitelné, s jakou lehkostí se strany pětikoalice nechaly vmanévrovat do pozic tzv. elit (nebo tyto pozice přímo zaujaly), které s námi na Západě jedou proti zdi. Nejvíc se to týká klimatické, zelené politiky, k níž se dnešní premiér přihlásil po letech distance loni v létě, tedy rok předtím, než ta politika začala krachovat za bílého dne a přispívat k lidovým nepokojům po světě. Boj s dezinformacemi je ukazatelem jejich hlubinné nejistoty a obav, kam jsme to v EU dotáhli.