Rača je městská část Bratislavy na jejím severním okraji, kde se začíná zvedat a vlnit krajina úpatí Bílých Karpat. Hranice mezi městskou zástavbou a volnou krajinou je striktně oddělená, místní se mohou těšit z krásné přírody s vinohrady hned za jejich okny. A to i v případě zdejšího sídliště, které loni obohatil jeden vcelku civilní, přesto v mnohém netradiční zásah mladých architektů z Prahy.

Neoddělovat, propojovat

Před půlrokem jsme na těchto stránkách upozorňovali na architektonický ateliér U/U Studio a jejich projekt nápadité (a v Česku dosud nevídané) proměny zaplivaných a nevyužívaných silničních podchodů u pražského metra Vltavská v multifunkční venkovní sportoviště, kde si na své přijdou vyznavači kolečkových sportů, BMX, streetballu i boulderingu. Právě přirozené propojování městského prostoru s podobně laděnými areály se stalo specializací tohoto studia založeného Jiřím Kotalem a Martinem Hroudou. Ve svých návrzích zužitkovávají své detailní znalosti mnoha západních metropolí, jako je Barcelona, Kodaň nebo Berlín, které coby vášniví skateboardisté projeli křížem krážem. U nás se skateparky vždy stavěly primárně na okrajích měst, v naprosté izolaci a za vysokým plotem jako ryze monofunkční areály. Kotal s Hroudou ale v zahraničí poznali, jak dobře mohou takové plochy fungovat v úzkém kontaktu s městským prostorem, do kterého přinášejí nový život. Nevznikají tím konflikty, jak se mnozí obávají, ale přirozená symbióza.

Když architekty před dvěma lety oslovilo vedení bratislavské městské části Rača, dobře vědělo, co od nich může očekávat. Cílem bylo zatraktivnit pustou plochu popraskaného asfaltu s opuštěnými basketbalovými koši, který z jedné strany vymezuje park mateřské školy, za níž už se táhne hradba paneláků, z druhé pak městská dálnice. Architekti po návštěvě místa měli jasno v tom, jaké zásahy budou potřeba k probuzení tohoto zanedbaného prostoru – nevytvářet monofunkční areál, ale spojit několik funkcí do jednoho celku a lidem nabídnout různé možnosti a pobídky k trávení volného času.

Experiment

Nelze mluvit o běžném skateparku, jak ho známe. Aby autoři projektu podpořili pestrost aktivit, které tu mohou probíhat klidně i bok po boku, navrhli pro plazu o výměře tisíc metrů čtverečních prvky vycházející z běžného městského mobiliáře. Mobilní stoly s lavicemi mohou posloužit partě kamarádů k posezení, díky stabilní ocelové konstrukci je lze ale využívat taky jako skateboardové překážky. Architekti mysleli na různé skupiny obyvatel sídliště i okolních řadových domů a vil. Jejich zkušenosti jim říkají, že podobná místa oslovují opravdu všechny – přes den se na nich prohánějí děti na koloběžkách v doprovodu rodičů, k večeru mladí na skateboardech, které rádi pozorují kolemjdoucí. Ti se mohou posadit na dřevěné pódium s lavicemi a čtyřmi nově vysazenými stromy. Chybět nemůže ani basketbalový koš, který U/U Studio rádo využívá snad ve všech svých projektech – dál totiž rozšiřuje spektrum možných aktivit, dobře se hodí k ostatním street sportům a nezabírá prakticky žádné místo. Zkrátka hodně muziky za málo peněz.

Jiří Kotal s Martinem Hroudou se však ve své praxi neustále potýkají s množstvím předsudků, že skateparky vytvářejí nesnesitelný hluk, nepořádek, a pokud se lavička nepřiváže, druhý den ji někdo ukradne. „Vše, co děláme, je vlastně takový sociální experiment. Neustále čelíme obavám, že něco takhle a tady nepůjde. Dokud se to ale nezkusí a lidem se nebude věřit, tak se nic nezmění. Cestou není neustále něco zakazovat, ale lidi edukovat,“ odkazuje se Kotal k zahraničním příkladům, kde podobné projekty skvěle fungují. Projekt je inspirativní ukázkou jednoduchého zkvalitňování sídlištních prostranství, která trpí nezájmem samospráv a mnohdy i uživatelů samých. Aby se věci změnily, je potřeba jejich údržbě věnovat potřebnou péči a pozornost – od obou stran. Na bratislavském sídlišti už k tomu mají aspoň důvod.