Střet civilizací ve školách

Střet civilizací ve školách

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Začal nový školní rok. Učitelé se mohou těšit na růst platů. V časech prosperity by se tak konečně tato pro budoucnost země zásadní profese mohla postupně začít posouvat na důstojnější úroveň, aby přitahovala víc schopných, motivovaných a nadaných lidí, kterým jde skutečně o to, aby toho děti co nejvíc uměly. Babišův ministr školství Robert Plaga si zafilozofoval, že učební plány ve školách by se měly „provzdušnit“. V tom má pravdu. Je nejvyšší čas přestat děti zatěžovat všemožnými ekologickými, občanskými a sexuálními výchovami. Nechat orientaci v životě a společnosti na rodičích. A využít ten čas, kdy jsou děti schopné soustředit se a nasávat informace, na to podstatné, co vždycky dělalo školu školou a odlišovalo úspěšné a prosperující země od těch méně úspěšných. Naučit děti myslet, rozumět tomu, co čtou, počítat a tvořivě řešit reálné problémy.

To je jeden ze základů prosperující civilizace. Západ v něm dlouhodobě vynikal. Měl nejlepší školy, kde se kombinovalo skutečné vzdělání s tvořivým myšlením. Nejde o formalizované známky na vysvědčeních a diplomy, ale o to, co děti skutečně umí a jak to budou schopny využít v reálném životě.

Ta vzdělanostní převaha ale skončila. Patnáctiletí Evropané a Američané dnes ve schopnosti porozumět textu, počítat a ve znalostech ve vědě zaostávají s odstupem za mladými Číňany. Poslední studie PISA, v níž Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) srovnává ve stejných testech znalosti a schopnosti dětí v desítkách zemí a která byla zveřejněna loni na podzim, ukazuje, že rozdíly se prohlubují.

Děti z Číny, Japonska, Hongkongu, Singapuru, ale i Korey nebo Vietnamu toho ve stejném věku umí mnohem víc než většina Evropanů a Američané. Ze zemí Evropské unie jsou jim schopni konkurovat jen jejich vrstevníci z Estonska a Finska. Zajímavé je, že mezi západními dětmi jsou na tom lépe než Američané a Evropané především Kanaďané, Australané a školáci z Nového Zélandu. Z velkých evropských zemí toho nejvíc umí mladí Britové, těsně následováni Němci. My jsme přesně v průměru OECD. A za posledních deset let stále padáme. Před námi jsou nejen Poláci, ale třeba také Portugalci.

Zajímavý je nejen průměr, ale i to, kolik dětí je schopných dostat se do ligy s nejvyššími výsledky. V Singapuru je to skoro čtyřicet procent všech patnáctiletých, v Číně 29,9 procenta, v Japonsku 25,8 procenta. V Německu ale už jen 19,2, v Británii 16,9 procenta, v Americe 13,3 procenta. My jsme na tom se 14 procenty jen o málo lépe. To je příští elita, z níž vzejdou ti, jejichž nápady společnost potáhnou. Nejde jen o to, jak je konkrétní země velká, ale jak velkou má farmu talentů. Tady jihovýchodní Asie Západ válcuje.

PISA rozebírá školy a výsledky dětí z mnoha různých úhlů. Včetně toho, jak se cítí ve školách. Sleduje třeba i to, kolik dětí si ve svých třídách připadá jako outsideři a jak se ten pocit odráží v jejich výsledcích. U čínských nebo singapurských dětí tento pocit snižuje jejich výkon, ve srovnání s těmi, kterým je mezi spolužáky dobře, jen minimálně. Stejně jako v anglosaských zemích. Výrazný vliv to nemá ani na německé outsidery a také my jsme hluboko pod průměrem. Pocit outsiderství naopak podstatně oslabuje schopnosti a znalosti dětí především ve Skandinávii nebo Francii. Má to samozřejmě omezenou vypovídající hodnotu. Je to ale určitá ukázka vůle a ochoty překonat problémy, i když se člověk necítí úplně dobře, která do jisté míry ovlivňuje i jeho odolnost a úspěšnost v životě, včetně jisté sveřeposti být tvůrčí a jít za svým navzdory nepřízni okolí. Mladí Asijci v tom ostatní předčí.

Je samozřejmě otázka, kdy Čína a spol. tento náskok schopností, který je teď vidět u patnáctiletých dětí, dokážou ve svých současných podmínkách přetavit v inovativní a ekonomickou převahu nad Západem. Zatím jsme byli zvyklí, že nás válcovali levnou prací a kopírováním západních technologií. Jsou znalci Číny, kteří tvrdí, že zbývá dvacet třicet let, než získají nad Západem technologickou převahu, a role toho, kdo udává směr a kdo kopíruje a následuje, se otočí. Proti tomu stojí hlas skeptiků odkazujících k sociologovi Maxi Weberovi, který tvrdil, že v zásadě klanové uspořádání čínské společnosti (které tam navzdory mixu komunismu s divokým kapitalismem přežívá dodnes) je překážka v té nejvyšší úrovni tvořivosti, z níž se rodí inovace superiorních společností, jež touží ti ostatní kopírovat.

To je problém Číny, který můžeme jen bedlivě sledovat. Náš problém jsou upadající schopnosti našich dětí, s nimiž bychom měli co nejdřív začít něco dělat, pokud chceme zůstat úspěšnou a prosperující civilizací. A ne se jen posunout k tomu, že tady časem místo německých aut budeme montovat nějaké čínské vychytávky.

 

4. září 2018