Předseda Pirátů Ivan Bartoš poskytl v rámci svého předvolebního turné Bartoš premiérem první ucelenější ekonomický rozhovor pro deník E15 ze skupiny CNC Daniela Křetínského. Dá se z něj už udělat aspoň rámcově představa, jak by se Piráti (v koalici se Starosty a nezávislými) po volbách chovali k veřejným penězům. K penězům, které my všichni nejdřív musíme státu odevzdat na daních.

Piráti se dosud profilovali na všech možných tématech od digitalizace přes právnická po sociální témata, jen u veřejných financí se drželi zpátky. V koaličním programu se omezují na to, že chtějí snížit daně z příjmů a že se jim nelíbí příliš vysoká zátěž práce, která je tady kvůli jednomu z nejvyšších sociálních pojistných v celé Evropě. Pak už mluvili jen o digitální dani. Žádná komplexní představa o veřejných financích z nich zatím nevypadla. Nemají ve svých řadách ani žádného výrazného ekonoma, přirozeného kandidáta na post ministra financí.

Teď to Ivan Bartoš poprvé rozjel. A není to zrovna něco, co by velká část jeho voličů z řad podnikatelů, lidí, kteří státu spíš na daních dávají, než od něho na přerozdělování berou, ráda slyšela. Bartoš ohlašuje, že kromě postu premiéra budou Piráti chtít po případném volebním vítězství i post ministra financí. To je nerealistické, pokud budou sedět ve vládě fakticky složené z pěti stran, vezmeme-li v úvahu nejpravděpodobnější skladbu příští vlády, tedy koalici K2 (Piráti a STAN) a koalici K3 (ODS, lidovci, TOP 09). Post ministra financí je ve vládě po premiérovi jednoznačně svou mocí nejdůležitější. Trojkou je vnitro. Všechny ostatní resorty už mocensky patří do druhé kategorie.

Podstatnější než přemítání o ministerstvu financí jsou ekonomické plány. Bartoš nemluví o zmenšování přebujelého státu. Nemluví o škrtech přebytečných úředníků, jejichž řady nabobtnaly za vládnutí Andreje Babiše o desítky tisíc. Debatě o nich se vyhne průhlednou kličkou, že rozhodně nebude šetřit na učitelích. To ale nechce nikdo. Vůbec to není volební téma. Téma je zhroucený stát ve správě země, jehož nefunkčnost naplno odhalil covid. Bartoš se dlouhodobě jako muž s doktorátem z informačních studií profiluje na tématu digitalizace. Všude v soukromém sektoru digitalizace vedla k výraznému snížení lidí na administrativních pozicích. Vytlačily je technologie. To by se mělo odehrát i ve veřejném sektoru. Například bývalý viceguvernér České národní banky Pavel Kysilka říká (viz Týdeník Echo č. 13/2021), že chce-li stát dobře fungovat, musí propustit víc než dvě třetiny úředníků. Od digitalizátora Bartoše s premiérskými ambicemi by člověk čekal konkrétní návrhy, jak stát reformovat. Stejně jako seznam přebujelých dotací, které vyškrtá.

Žádný koncept malého efektivního státu ale nepřichází. Místo toho se Bartoš pouští do úvah o zvyšování daní. Chce zvýšit daň z těžby nerostných surovin. To voliče moc zajímat nebude. Dotkne se to ale vlivných těžařských skupin (Daniela Křetínského ne, ten těží mimo ČR), které jistě rozjedou proti Pirátům výraznou kampaň a začnou si chránit své zájmy. Dalším nápadem je digitální daň. Ta má být uvalena na technologické firmy. Celá Evropa ji koncipuje jako daň nikoli ze zisku, ale z obratu. Bartoš mluví o sazbách 3 nebo 5 procent. Podstatnější ale je, koho by zasáhla. Jestli jen Google či Facebook, nebo také Seznam Iva Lukačoviče, vlastníka nejčtenějších serverů Novinky a Seznam. Pak chce Bartoš jít po komerčních nemovitostech. Není úplně zřejmé, zda si pod nimi představuje jen kancelářské budovy, nebo také investiční byty. Zvyšovat chce i daně z kapitálových transakcí. Není příliš konkrétní, takže se nedá odhadnout, koho všeho daně zasáhnou. Celkově jsou to ale všechno daně z podnikání, s nimiž bude mít byznys problém.

Ivan Bartoš se střílí do vlastní nohy. Důrazem na zvyšování daní místo ořezání otylého státu začne přicházet o hodně voličů, kteří se k němu přesouvali za větším drajvem a energií od ODS. Ta má jedinečnou šanci začít důrazně prodávat téma minimálního efektivního státu a získat si ty voliče zpět. Bartoš jí nahrál na smeč.