Bylo jen otázkou času, kdy radikální islamisté využijí koronavirem oslabenou Evropu k útokům. První a nejhorší ránu, přesněji řečeno sérii hned tří vražedných ataků zažila nikoli překvapivě Francie. V posledních letech má právě ona ve srovnání s ostatními evropskými státy s převahou nejvíc útoků islamistů a nejvíce obětí. Poté, co před devátou hodinou ráno 29. října podřezal islamista, ilegální migrant z Tuniska, v bazilice Notre Dame na hlavní třídě v jihofrancouzské Nice tři lidi, došla prezidentovi Emmanuelu Macronovi trpělivost a vyhlásil tažení proti radikálnímu islámu. Terorista přišel do Evropy teprve 20. října přes jeden z hlavních migrační hubů. Italský ostrov Lampedusa. Tam absolvoval karanténu, po níž byl 9. října vyhoštěn z Itálie do Tuniska. Místo toho ale ilegálně odcestoval do Francie. S úmyslem vraždit.

Devatenáctého listopadu představil prezident Macron plán, jak dostat radikální islamisty pod kontrolu Francouzské republiky. Chystá se fakticky „licencovat“ imámy. Ti, kdo to odmítnou, budou bezodkladně z Francie vyhoštěni. Zároveň se zakazuje jakékoli financování francouzských muslimů ze zahraničí.

Francouzští muslimové, reprezentovaní Francouzským kongresem muslimské víry (CFCM), dostali patnáct dní na to, aby se dohodli s ministrem vnitra Géraldem Darmaninem na nové Chartě republikánských hodnot, kterou budou muset podepsat všichni imámové, kteří chtějí ve Francii vést modlitby. „Budou tam černé na bílém jasně vepsány dva základní principy. Odmítnutí politického islámu a jakéhokoli zahraničního vlivu,“ citoval list Le Parisien zdroj obeznámený s přípravou imámské charty. Vyjednávání se účastní i Národní shromáždění imámů.

Macron považuje chartu za pilíř boje proti „islámskému separatismu“ ve Francii. Chystá i nový zákon, který by měl islámský separatismus zasahovat od kořenů. Jeho součástí bude výrazné omezení domácího vzdělávání muslimů. Výrazně tvrdší postihy pro ty, kdo z náboženských důvodů budou slovně atakovat jakéhokoli veřejného činitele. Ve Francii jsou jimi i učitelé. Všechny děti nově dostanou národní identifikační čísla (INE), podle kterých se bude důsledně kontrolovat, jestli skutečně chodí do školy. Tato čísla už dnes existují ve státních školách. Nemají je ale děti, které se vzdělávají doma nebo chodí do některých soukromých škol. Rodičům, kteří toto pravidlo poruší, hrozí vysoké pokuty nebo až šest měsíců vězení. „Musíme zachránit naše děti od vlivu islamistů,“ řekl Darmanin v rozhovoru pro Le Figaro.

Připravovaná pravidla pro francouzské imámy i nový restriktivní zákon proti islámskému separatismu budou nejtvrdší pravidla, jaká se v Evropě proti vlivu radikálních islamistů přijala. Odstřižení imámů od zahraničního vlivu a peněz a státní kontrola nad nimi je mezi Francouzi považována za zásadní.

Právě Francie má největší a také nejvíc problémovou muslimskou komunitu v Evropě. Na rozdíl od Velké Británie, Německa a dalších zemí, které dávaly muslimským přistěhovalcům volnost žít podle jejich vlastních zvyků, pravidel a které vyznávaly multikulturalismus, Francouzi se je oficiálně snažili asimilovat do francouzských pravidel, kultury, sekularismu a stylu života. Proto také přesně nevědí, kolik muslimů tam skutečně žije. Nezjišťují to. Jsou to občané Francouzské republiky. Jenže asimilace se s narůstajícími počty přistěhovalců přestávala vymáhat. Francouzský stát na to neměl sílu. Především ve velkých městech od Paříže po Marseille vznikala „nesnadná předměstí“. No-go zóny, kam se bojí jezdit policie i záchranáři. Francouzské zákony se tam dávno nevymáhaly. Vládl tam radikální politický islám. A sílila nenávist vůči Francii. Politici to dlouho vytěsňovali a řešit to začali vždy až po nějakém islamistickém útoku. Jako teď Emmanuel Macron.

Pro Francii je největší výzvou nikoli nová charta imámů nebo zákon proti islámskému separatismu, ale schopnost je každý den nekompromisně vymáhat. Právě v tom dlouhé roky selhává.