Vedení sociální demokracie se rozhodlo napochodovat do společné vlády s Andrejem Babišem. Konečné slovo bude mít v referendu sedmnáct a půl tisíce řadových členů. Těm už by měla být k rozhodnutí předložena přímo detailní verze koaliční smlouvy. Budou moci už jen říct: Bereme, nebo odmítáme. Koaliční smlouva je přitom jen čistě politická dohoda. Je vymahatelná jen politickým a morálním tlakem. Andrej Babiš už nesčetněkrát předvedl, že je vůči nim naprosto inertní.

Sociální demokraté chtějí po Babišovi několik pojistek dřív, než mu dají ve sněmovně důvěru pro společnou vládu. Není se moc čemu divit. Jdou do vlády s osobou obviněnou z dotačního podvodu velkého rozsahu, které hrozí až deset let vězení. Proto žádají záruku, že už v případě nepravomocného rozsudku v první instanci Andrej Babiš okamžitě opustí premiérský post. On to odmítá do koaliční smlouvy vepsat. Jeho předseda sněmovny Radek Vondráček tvrdí, že pokud by se to stalo, Babiš by vládu opravdu opustil. Nikde se to prý nemusí psát. Dávat to jako politický závazek je podle něj nedůstojné. Tomu, že Andrej Babiš odstoupí, ale zjevně ani sám Vondráček nevěří. Mimochodem trochu se zapomíná na to, že pokud by to Babiš skutečně udělal, podle ústavy vláda samozřejmě padá. A do hry znovu vstupuje prezident, který by musel jmenovat nového premiéra.

Druhou podmínkou, o které se tolik nemluví, je nezasahování do ministerstva vnitra, dřív než na něj nastoupí sociálnědemokratický ministr. Nejspíš Jan Hamáček. Pokud se naplní spekulace, kterou už nějaký týden táhne Babišův tiskový servis Lidové noviny (toho času ve svěřenském fondu ovládaném Babišovou manželkou a právníky), a současný policejní prezident Tomáš Tuhý kývne na nabídku, která se neodmítá, a stane se velvyslancem na Slovensku, Babiš nemůže dosadit jeho nástupce. Musí počkat, až nového policejního prezidenta vybere sociálnědemokratický ministr vnitra.

Andrej Babiš byl nakonec ve druhém kole připraven sociálním demokratům vnitro vydat, protože byl přesvědčen, že dřív než se to stane, bude mít nového policejního prezidenta i šéfa Generální inspekce bezpečnostních sborů, které si sám vybere. Tím bude mít ošéfované, aby moc nad jeho trestním stíháním měli jeho lidé. Sociální demokracie ale přirozeně nechce převzít vnitro jako prázdnou schránku.

Třetí pojistkou v koaliční smlouvě má být Babišův závazek, že se zřekne jakékoliv spolupráce s Okamurovou SPD a v nové koalici s ČSSD a komunisty odstraní Okamurovy nominanty z vedoucích postů ve sněmovně. Právě SPD mu přitom před pár dny pomohlo instalovat poslance ANO Jana Maška do čela komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů.  

Pojistky vypadají ambiciózně. Šance, že je nebude Andrej Babiš dodržovat, když se mu nebudou hodit, je ale velmi vysoká. Blíží se jistotě.

Těch pochybností nad paktem s hnutím Andreje Babiše můžou mít řadoví sociální demokraté docela dost. Výsledek referenda vůbec není jistý. A tak bylo pro posunutí nálady ve straně potřeba najít vnějšího nepřítele, který spojení s Babišem dává hlubší státnický smysl. A pakt s trestně stíhanou osobou legitimizuje. Nikoliv překvapivě se vúdú panenka vyrobila z Tomia Okamury. Sociální demokraté si na ústředním výkonném výboru odhlasovali, že s SPD mají zákaz spolupracovat.

Je to typicky prázdné gesto na odlákání pozornosti. Adept na ministra zahraničí za ČSSD Miroslav Poche v rozhovoru, který vyjde tento čtvrtek v Týdeníku Echo, říká, že v celém politickém spektru jsou si sociální demokraté s Okamurou nejvzdálenější. Svým způsobem má pravdu. O jakékoliv spolupráci mezi SPD a ČSSD nikdy nepadla řeč.

Jenže to usnesení o zákazu jen odvádí pozornost od toho, že Babiš, Okamura a komunisté jsou si ve své destrukční DNA nejbližšími partnery. ČSSD se s  jedním z nich spouští a legitimizuje ho. Proto je potřeba od toho odtáhnout pozornost tím, že se z jeho dosavadního nejbližšího partnera při operativě ve sněmovně udělá vnější nepřítel.