Mezi tisíci fotografiemi Václava Havla mají zvláštní význam ty, které pořídil koncem osmdesátých let Miloš Fikejz, nenápadný muž, který vypadal trochu jako John Lennon z období, kdy se ostříhal nakrátko a začal nosit kulaté brýle, jimž se pak už bude navždy říkat lennonky. Havel na nich zase vypadá trochu jako Redford v období, kdy hrál velkého Gatsbyho nebo Jeremiaha Johnsona. No dobrá, úplně tak nevypadá, ale trochu jo. Přesvědčit se o tom a v duchu to porovnat můžete na výstavě Fikejzových fotografií v galerii Lucerny v pasáži před vchodem do kina. 

Jsou to fotografie ze sklonku disidentského věku, Havel je v jakési přechodové fázi mezi psancem a celebritou, ale stále ho ještě mohou kdykoli zatknout, což se ostatně v lednu 1989 stane. Je mu něco po padesátce, kila má tak akorát, výraz lehce desperátský, ale neomšelý a neunavený, ironický výraz kolem kníru, živé a přimhouřené oči. Neví sice, jak se budou poměry vyvíjet, ale vypadá to, že se něco dává do pohybu a že si to ještě všechno pěkně užije. Lze z té tváře číst, že ho to baví.

Tento model akčního Havla existuje ve dvou variantách. Na jedné sérii je v pleteném svetru s nutnou cigaretou, ta je pořízena někdy v létě 1988 na Hrádečku, tam je Havel uprostřed hovoru, ve svém prostředí, klidný a uvolněný. Vzpomínám si, že tyto fotografie se šířily v roce 1989 ve stovkách drobných kopií, jeden můj známý jimi polepoval krabičky od sirek, také jsem takové zápalky měl a velmi si jich cenil.  Druhá je z historického vystoupení na Lipnici 3. září 1988, kam ho vzal na pódium Jan Rejžek. Havel je tam v americkém parkeru a v pulovru, tváří se přece jen trochu napjatě, jak to dopadne, ale energicky a pohotově. Na některých fotografiích sedí mezi obecenstvem, vedle něj hodně huňatý Rejžek a Jiří Černý, svlečený do půl atletického těla, což zajímavě kontrastuje se svetry a bundami okolí. Z této série je známý detailní portrét Havla z poloprofilu, kde se Havel šťastně usmívá. To byla fotografie, která v tisících kopiích zaplavila zemi v prosinci 1989, když bylo nutné představit zemi kandidáta OF na prezidenta. Zemi zaplavila frajerská tvář sympatického chlapíka, který se jen tak nedá a na kterém je vidět, jak má rád život.

Málokdo věděl, že jejím autorem je Miloš Fikejz, který nebyl profesionálním fotografem, ale vystudovaným knihovníkem a hlavně cinefilem, mužem s dokonalými vědomostmi a přehledem o světě filmu. Pracoval ve Filmovém ústavu, později ve Filmovém archivu, připravoval časopis Filmový přehled, v době předinternetové nepostradatelný zdroj filmových informací. Pro ty, kdo něco tehdy potřebovali zjistit ze světa filmu, byl Miloš vždy ochotným rádcem a pramenem, jeho lennonovská vizáž byla, dalo by se říct, značkou české filmové bibliografie. Byl to skromný a nesmírně cenný muž, oč nenápadnější, o to spolehlivější. Jeho portrétní fotografie stovek a stovek domácích a zahraničních herců představují zřejmě největší kolekci svého druhu v českém prostředí. Většina těch fotografií je tak dobrých a přirozených, že Miloš Fikejz svým nevtíravým stylem vytvářel ve fotografovaném objektu pocit, že ten muž v lennonkách je vlastně jeho starý známý, se kterým se může cítit úplně klidně. Tak, jak se asi tehdy cítil v těch neklidných letech, kdy se věci dávaly do pohybu, i jeho redfordovský model Václav Havel.  

Letos 15. ledna Miloš Fikejz zemřel ve věku nedožitých šedesáti let.