„Výjimečný architektonický počin.“ Tak zhodnotila mezinárodní porota letošního vítěze nejsledovanější soutěžní přehlídky architektury u nás. Stalo se jím vlastní bydlení architektů Jiřího a Barbory Weinzettlových, které si vytvořili úchvatnou přestavbou starých domů na jihu Čech. Tato volba však s sebou zároveň nese otázky, jakým typům architektonických projektů by se v dnešní době mělo dostávat těch největších poct a pozornosti.

Architekti architektům

Minulý týden proběhl sedmý ročník České ceny za architekturu, která se mezi tuzemskými architektonickými soutěžemi mnohdy pochybné úrovně stále těší největšímu respektu. Udílí ji Česká komora architektů, která výběrem nejlepších děl realizovaných na území České republiky během posledních pěti let pověřuje nezávislou porotu složenou ze zahraničních odborníků – letos ji tvořili výhradně architekti a architektky. Porota pro tento ročník vybrala z více než dvou set přihlášených staveb devětadvacet nominovaných děl a ta následně osobně navštívila, aby se mohla na vlastní oči přesvědčit o kvalitách jednotlivých projektů. Nejvíc jim učaroval bravurně provedený rodinný dům ve starém jádru jihočeských Trhových Svin (projekt jsme představili v Týdeníku Echo č. 37/2021).

Na porotce a porotkyně kromě architektury samé jistě zapůsobil také příběh domu, který si sobě na míru navrhli a postavili manželé Jiří a Barbora Weinzettlovi ze studia Atelier 111 architekti. Projektanti a současně investoři pracovali s obrovským nasazením, jelikož většinu stavby realizovali svépomocí, aby měli pod kontrolou každý atypický detail, kterých je dům opravdu plný. Vznikl totiž pečlivou rekonstrukcí a propojením tří malých obyčejných domků ve velmi zanedbaném stavu. Jejich zásluhou se proměnily v luxusní bydlení.

Autoři návrhu si za to profesní vyznamenání bezesporu zaslouží – otázka však je, jestli to úplně nejvyšší. Poselstvím prestižních soutěžních přehlídek by totiž mělo být upozorňování na výjimečné projekty s větším společenským přesahem, díky kterým lze akcentovat důležitá témata týkající se architektury v kontextu dnešního světa a ta prezentovat laické veřejnosti, zástupcům státní správy a samosprávám, což je ostatně cíl deklarovaný přímo Českou cenou za architekturu. Jen srozumitelným upozorňováním na důležité otázky lze vyvolat obecnější zájem o kvalitní architekturu a městské plánování a povzbuzovat hlavně veřejné zadavatele v jejich prosazování.

Sebelepší rodinné domy totiž nepřinesou dostupnější bydlení, kvalitnější občanskou vybavenost, zdravější životní prostředí nebo citlivé nakládání s naším historickým dědictvím, což jsou právě ta témata, která architekturou na mezinárodní úrovni hýbou nejvíce. Architektura dnes už totiž není jen otázka estetických kritérií, ale i možností jejího přispění k řešení globálních krizí a zvyšování životní úrovně – což je zároveň velká příležitost pro to, jak o jejím skutečném významu přesvědčit také širší společnost.

Jak na staré

Letošnímu ročníku opět dominovalo téma rekonstrukcí, konverzí a adaptací. Z pěti finalistů, ze kterých se rekrutoval také vítězný projekt, se práci se staršími objekty věnovaly hned čtyři. Jde přitom o velmi pestrý mix ukazující, jak můžeme vysloužilé objekty přivádět k novému životu – rekonstrukce a konverze funkcionalistických Elektrických podniků v Praze-Holešovicích zaujme pokorným přístupem autorů, knihovna IGI ve Vratislavicích dialogem historické a soudobé stavby, Pavilon Z na českobudějovickém výstavišti pak smysluplnou recyklací konstrukce s respektem k původní architektuře. Jedinou výjimku v tomto ohledu představuje hravý soubor vyhlídek v krajině u Rokytnice nad Jizerou. Zajímavé je, že většinu z těchto projektů najdeme mimo velká tuzemská města, což je dlouhodobější trend – hlavní ocenění ve všech ročnících České ceny za architekturu zatím pokaždé putovalo do menších sídel.