Problémy s nedostatkem personálu nejsou jen na letištích. V kalifornském Los Altos, v Silicon Valley, museli na poslední chvíli zrušit letní tábor pro děti kvůli nedostatku personálu. Poslední vlna odchodů měla ovšem specifickou příčinu. Součástí tábora je vila Duveneck House z roku 1929. V podlaze zde byly tři dlaždice se symbolem svastiky, které si majitelé přivezli z cest po Asii v roce 1913. Jak každý, kdo chce vědět, ví, svastika má v buddhismu a hinduismu svou dávnou historii, s nacismem nemající nic společného. Stejně jako majitelé v roce 1913. Což ale mladí pracovníci nemohli pobrat a vynutili si „proces“, jehož výsledkem bylo barbarské odstranění dlaždic. Jenže již dva dny předtím přišly rezignace. Marně se organizátoři zaklínali tím, kolik energie věnují inkluzi, antirasistické výchově apod. „Bohužel jsme reagovali příliš pomalu na hlasy vyjadřující bolest,“ sypou si popel na hlavu v e-mailu, ze kterého to vše vyšlo najevo.

Bez tábora tak na poslední chvíli zůstalo asi 900 dětí. I bohatí mají své problémy. V e-mailu je nicméně jeden zajímavý moment, nad kterým se nikdo nepozastavil. Organizátoři popisují, že potíže s nedostatkem personálu byly už v minulosti, před covidem. Mezi zkratkami všech woke iniciativ (DEIA a taky JEDI, což znamená Justice, Equity, Diversity and Inclusion), jež organizátoři podnikali, aby se potenciálním zaměstnancům zalíbili, však jedna iniciativa chybí. Zkusili jim nabídnout vyšší platy? To by zřejmě bylo příliš neotřelé řešení.

Hladká synchronizace mezi silami Andreje Babiše a Roberta Šlachty se projevila nedávno, to když vůdce hnutí Přísaha zveřejnil na Twitteru fotografii stíhaného radního Hlubučka s redaktorem ČT Markem Wollnerem, pro babišovce již etablovanou negativní postavou. A to proto, že Wollner měl zastavit chystanou reportáž o jakési Hlubučkově možnákauze. Ale neinformovalo o ní žádné jiné médium ani redaktorka, která na reportáži pracovala, poté, co odešla z ČT do jiné redakce, takže je možné, že tam nic nebylo.

Na fotografii sice sedí redaktor s radním vedle sebe, ale zjevně jsou na nějaké veřejné akci, nemluví spolu a dívají se každý jinam, takže není jasné, co má taková fotografie dokazovat (hned za nimi sedícího dalšího novináře, šéfredaktora Reflexu Marka Stoniše, detektiv do své konspirace nezařadil; stejně tak nevíme, kdo je ta osoba, jejíž sako vidíme po druhém Hlubučkově boku na oříznuté fotografii). Snímek rozjařeně sdíleli četní babišovci.

Z představy, že tenhle člověk byl nejmocnější kriminalista v zemi a chtěl být policejním prezidentem, jde ještě dnes hrůza, ale takhle blbý ani Šlachta není. Nejspíš i převážná většina těch, kdo fotku nadšeně šířili, v hloubi duše ví, že žádné spiknutí nedokazuje. Tak proč to?

Připomeňme, že před pár lety byla v podobně denunciačním tónu zveřejněna fotografie moderátora ČT Václava Moravce s vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou. Ti byli dokonce spolu sami v restauraci. Myslím, že takové fotografie fungují na dvou rovinách. Na té první, jakoby silnější, mají ukazovat existenci nekalých tajných domluv. Ale člověk s trochou soudnosti ví, že je to nesmysl. Novináři chodí na akce, kde se vyskytují i politici. Novináři, zejména ti úspěšní, mluví se zdroji a s veřejnými činiteli i soukromě. Jak si myslíte, že by jejich kontakty měly vypadat? Že si má novinář politika jen nesmiřitelně měřit pohledem? To byste se v médiích nikdy nedočetli nic zajímavějšího než přepisy z tiskovek.

Ale možná důležitější je ta druhá, slabší rovina. Třeba tam nic nedohodli, ale sedí na starožitných židlích před historickým obrazem, zjevně v nějakém paláci, a všichni se tam znají a nenuceně pohybují. Na akcích, na něž nás nikdy nepozvou, třeba na Czech Press Photo, kde si všichni navzájem předávají ceny. A zatímco pro Moravce a Bradáčovou je oběd ve slušné restauraci přirozeným formátem schůzky, lidé z nižších příjmových vrstev si něco takového musejí rozmýšlet. To úplně stačí. Je to takový politický polobulvár, dost dobrý k živení nedůvěry.