Překvapivou smlouvu, která vznikla prakticky v utajení, podepíše německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Emmanuel Macron v úterý v německých Cáchách. Tato smlouva vytvoří z obou nejsilnějších evropských zemí de facto společný superstát. O smlouvě se nikde příliš nepíše, teprve před několika dny byla zveřejněna na stránkách francouzského ministerstva zahraničí.

Ve Smlouvě o francouzsko-německé kooperaci z Cách se hovoří například o jednotném vystupování v zahraniční i obranné politice obou zemí a koordinaci jednotných postojů v otázkách EU či NATO. Z celkového vyznění smlouvy vyplývá, že současná integrace Evropské unie je pro Německo a Francii příliš pomalá, vytvořili si tak proto svou verzi „superrychlostní“ integrace. 

K podpisu smlouvy má dojít v úterý 22. ledna, což je i datum 56. výročí uzavření takzvané Elysejské smlouvy, která upevňovala spolupráci mezi Francií a tehdejším západním Německem. V návaznosti na tuto historickou smlouvu má dojít k těsné kooperaci a integraci obou zemí. Ve smlouvě se hovoří o jednotě v otázkách obrany před vnitřními i vnějšími hrozbami, zavazují se ke společné obraně v případě napadení jednoho ze států či ke konzultaci jakéhokoliv důležitého rozhodnutí, které by mohlo ovlivnit společné cíle a „jednat jednotně ve všech případech, kde to bude možné“.

Mají vzniknout také společné francouzsko-německé rady, které budou koordinovat společný postup obou zemí. Tato společná „francouzsko-německá vláda“ se má scházet nejméně třikrát za rok, ale v případě potřeby by měli mít ministři druhé země možnost zúčastnit se jednání. Kromě zmiňovaného společného postupu v obraně států má jít i o koordinaci vývozu zbraní, propojení obranného průmyslu či výrobu vojenské techniky. 

Prioritou francouzsko-německé bezpečnosti má být podle smlouvy i to, aby se Německo stalo stálým členem Rady bezpečnosti OSN. To by zcela převrátilo dosavadní podobu Rady bezpečnosti, kde mezi stálé členy vždy patřilo pouze pět vítězných mocností druhé světové války (SSSR nahradilo po jeho rozpadu Rusko).

Dále smlouva uvádí, že budou oba státy „vzájemně konzultovat na všech úrovních“ svůj postoj před každým důležitým hlasováním v Evropské unii, aby „nalezly společný postoj a shodly se na sladění ministerských výstupů“. Dále „koordinují transpozici zákonů EU do těch národních“.

Oba státy se také zavazují k prohloubení své ekonomické spolupráce za účelem vytvoření francouzsko-německé hospodářské zóny se společnými pravidly. 

Ze smlouvy také vyplývá, že se oba státy zavazují k výuce jazyků v pohraničních oblastech, aby tak v pohraničí žilo dvojjazyčné obyvatelstvo. To však vyvolává negativní asociace u části francouzské společnosti kvůli vzpomínkám na odtržení Alsaska a Lotrinska po prohře Francie v prusko-francouzské válce roku 1871. 

Smlouva, která má být podepsána v německých Cáchách (francouzsky Ax-la-Chapelle) je i kvůli plánovanému datu podepsání přirovnávána k takzvané Elysejské smlouvě. Tu podepsali v roce 1963 kancléř Spolkové republiky Německo Konrad Adenauer s francouzským prezidentem Charlesem de Gaullem. Ve smlouvě se zavazovali k těsnější spolupráci ve všech oblastech. V preambuli současné smlouvy se pak píše, že je smlouva otevřená k přístupu i dalším stranám.