Nejvyšší správní soud ruší jedno vládní rozhodnutí o zavírání obchodů a služeb za druhým. Ve čtvrtek prohlásil za protizákonné zavření večerek, v pátek restaurací. Argument je pořád stejný. Pandemický zákon, podle něhož v této chvíli kabinet schvaluje covidové restrikce, nedovoluje zavřít plošně školy, obchody, restaurace, služby. Dá se omezit jejich provoz, ale nesmí se zakázat, aby fungovaly. Soudci vládě dokola vysvětlují rozdíl mezi „omezením“ a „zákazem“. Protože přesně tak je to v zákoně.

Ty rozsudky říkají úplně jasně: zavírat se tohle všechno dá jen v nouzovém stavu. Bez něj to není možné. Pokud vláda dojde k závěru, že zavírat chce, musí prosadit nouzový stav.

Ministerstvo zdravotnictví pod vedením Petra Arenbergera ale rozsudky naprosto pohrdá. Když soudci zavírací opatření zruší, obratem ho nahradí stejným, jen lehce jazykově pozměněným. V zavírání vláda pokračuje dál, navzdory rozsudkům.

Podle soudce Tomáše Langáška by ministerstvo zdravotnictví mělo reagovat na argumenty soudu a budoucí opatření upravit. „Není naším zájmem a cílem, abychom odkládali rozhodování v jiných věcech a řešili stálé totéž týden co týden, bez nějaké naděje na nějakou změnu v zákonném základu pro činnost ministerstva,“ řekl Langášek. Ministerstvo podle něj zná pohled soudu na opakovaně přijímaná opatření ve stravovacích službách, tedy ví, v čem je problém. „Podle mého názoru a přesvědčení by nemělo pokračovat v nezákonném opatření, ale samozřejmě musí jej někdo formálně zrušit, nahradit jiným nebo nenahrazovat žádným. Ale tento krok musí učinit ministerstvo, ta zodpovědnost je na něm.“

Dost drsný komentář soudce k tomu, jak tady ministr Arenberger a Babišova vláda porušují zcela vědomě a opakovaně zákony. Pro lepší představivost, jak to rozkládá právní stát. Je to podobné, jako kdyby Ústavní soud zrušil volební zákon. Politici by to ignorovali a uspořádali by volby podle něj. Dá se očekávat, že by to zcela jistě někdo žaloval. Volby by byly neplatné. Vůbec by nebylo jasné, kdo v zemi vládne. Nastal by chaos.

Ten může velmi snadno nastat i teď. Státu hrozí žaloby obchodníků za zavřené obchody a restaurace. Mají na ně dobře nabito. Ministrovi Petru Arenbergerovi zase trestní stíhání pro zneužití pravomoci úřední osoby. Dobře ví, že porušuje pandemický zákon, ale opakovaně to dělá. Omezuje lidem svobodu a způsobuje obchodníkům velké škody. Je jen otázkou času, kdy na něj někdo aktivně trestní oznámení podá. Rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou velmi silnými náboji na žaloby.

Zajímavé by bylo, co by se dělo, kdyby restauratéři otevřeli. S odvoláním na to, že Nejvyšší správní soud prohlásil uzavření za protizákonné. Přišli by hygienici. Udělili by pokutu. Restauratér by ji odmítl zaplatit. Řešila by se ve správním řízení a mohla by doputovat kolečkem přes Krajský soud až k Nejvyššímu správnímu soudu. Jeho rozhodování by pak bylo skutečně pozoruhodné.

Zajímavé by také bylo, jak by se k věci postavila policie, kdyby ji hygiena vyzvala, aby v otevřené restauraci zasáhla. Policisté hned po konci nouzového stavu aktivně sami řekli, že nebudou vymáhat zákaz shromažďování, prosazovaný ministrem Arenbergerem, který sám prohlásil, že ví, že jím porušuje zákon.

Přesně takhle může vypadat spirála rozkladu právního státu, do níž nás vláda Andreje Babiše stahuje.