Byla to hodně rychlá reakce. Promyšlená a připravená. V pátek prosadila vládní koalice po dlouhých měsících debat daň z neočekávaných zisků, známou jako windfall tax (WFT). Je to velmi vysoká daň, která zasahuje jen velmi málo firem. Konkrétně deset. Šest bank se zahraničními vlastníky, tři energetické skupiny s většinově českými vlastníky a petrochemickou skupinu s polským majitelem. Ambicí je vybrat v příštím roce od těchto firem 85 miliard korun jako zálohu na daň z mimořádných zisků.

Sazba je 60 procent ze zisků, které o více než dvacet procent převyšují průměrný zisk let 2018 až 2021. Peníze vybrané z této daně slibuje vláda vydávat výhradně na kompenzace vyšších cen elektřiny pro domácnosti a firmy.

Schválení daně předcházela dlouhá debata, kdo a proč má platit. Třeba o tom, proč platí jen ty velké banky zahraničních vlastníků. Pod hranou mediálního zájmu se v kuloárech zároveň odehrával ještě důležitější souboj, jak konkrétně se ta daň bude počítat. Co do ní spadne. Tyto „detaily“ rozhodovaly o miliardách. Konkrétních miliardách, o které měl někdo konkrétní z těch deseti firem přijít.

Byly vybrány tři obory: banky, energetika, petrochemie.

A pak se rozjela detailní debata, jak tu daň uvalit. Některé dotčené firmy totiž mají v jedné skupině dohromady víc druhů podnikání. Těch, kterých se daň týká, i těch, na něž by dopadnout podle představ vlády neměla.

Proto se rozhodlo, že daň se bude skutečně platit nikoliv z celých skupin, ale jen ze zisků z těchto oborů.

Když se něco tak mimořádného chystá, o miliardách nakonec rozhodnou „detaily“. Z pohledu státu, který ten zákon prosazuje. Pro konkrétní firmu má ten detail hodnotu miliard korun.

Buď záměrně, nebo v chaosu příprav ministr financí Zbyněk Stanjura zařadil do zisků, které se mají danit, i příjmy ze zahraničí. Lidově řečeno: něco, co ty české zdaňované firmy nevydělaly na českých, ale třeba na německých, francouzských nebo amerických zákaznících. To se objevuje v nějaké míře u všech zasažených energetik. Část své produkce prodávají zahraničním zákazníkům. Opravdu ve velkém je to ale příběh Energetického a průmyslového holdingu (EPH) Daniela Křetínského, tržbami měřeno vůbec největší české firmy. Ten má elektrárny po celé Evropě od Francie a Itálie po Slovensko. Ve velkém navíc s energiemi obchoduje. Vlastní plynovod, zásobníky. Příjmy z českého trhu nejsou nejpodstatnější částí zisků EPH.

Čisté zisky EPH letos za první polovinu roku dosáhly 31,3 miliardy korun. To je oproti předchozímu roku vzestup o 133 procent. Hrubý zisk před odpisy a zdaněním (EBIDTA) byl 41 miliard korun. Pokud bude stejné i druhé pololetí, vydělá EPH kolem 62 miliard čistého zisku. Když výsledky srovnáme s průměrem předchozích jet, z nichž se vypočítává windfall tax, znamená, že stát na nové dani EPH jen na zálohách sebere desítky miliard korun.

Daniel Křetínský hrál ve vyjednávání nových daní a stropů v energetice důležitou roli. Nakonec se mu ale nepodařilo Fialovu koalici přesvědčit, aby ze zdanění vyjmula příjmy ze zahraničí.

EPH proto krátce po schválení ve sněmovně oznámil, že odstěhuje jednu ze svých firem, EP Commodities, do jiné země. V přímé reakci na novou daň. Je to jen jedna z částí holdingu, která loni při tržbách 357 miliard korun měla hrubý zisk 2,4 miliardy. Letos očekává tržby 500 miliard korun. EPH uvedl, že kdyby se nestěhoval, jen na dani z příjmů by EP Commodities státu zaplatilo miliardu korun. Daň z mimořádných zisků by ho při těchto výsledcích stála asi další čtyři miliardy. Stěhováním do zahraničí přijde stát o pět miliard korun. Premiér Petr Fiala upozorňuje, že poslanci ODS se ve sněmovně snažili příjmy ze zahraničí vyjmout ze zdanění. Ale narazili u koaličních partnerů a neprosadili se.

Je to jen jedna z částí EPH. Další zatím i s vysokými zisky včetně těch zahraničních zůstávají.

Nekončí tím ale ani příběh daně z mimořádných zisků. Teď míří do Senátu, kde se dají čekat další pozměňovací návrhy. Pak bude mít slovo ještě prezident. Dá se čekat ostrý souboj všech stran. Ještě nikdy v české historii nechtěl stát vzít tolik peněz tak málo firmám.