Bez větší pozornosti českého i evropského publika se právě v Maďarsku rozjíždí velká měnová krize. Jak se v Evropě těžko hledají dvě země, které by byly v tolika ohledech odlišnější než Velká Británie a Maďarsko, teď mají jedno společné. Plány tamních politiků postavené na nekontrolovaném růstu státních dluhů si investoři vyhodnotili jako tak velké riziko, že poslali ke dnu britskou libru a forint.

A poslali je ke dnu tak rychle, že se tamní centrální banky musely pustit do mimořádných záchranných operací, aby pády měn aspoň zmírnily. Propad měn totiž dál zhoršuje inflaci, která už je v obou zemích také velmi vysoká. V Maďarsku stouply ceny meziročně o 20,1 procenta. Je to jedna z těch čtyř zemí Evropské unie, které jsou na tom ještě hůř než my s našimi 18 procenty. V Budapešti je ten vzestup velmi rychlý z měsíce na měsíc. Ještě v srpnu tam rostly ceny „jen“ o 15,6 procenta. V Británii se zdražuje o 10 procent. I tak je to na ostrovní poměry nejvyšší inflace za desítky let.

Maďarská centrální banka na rozdíl od České národní banky, vedené novým guvernérem Alešem Michlem, odmítla inflaci jen nečinně přihlížet a až před několika týdny zvedla základní úrokovou sazbu na 13 procent. Jen pro srovnání. Tehdy tam byla inflace 15,6 procenta a úroky 13 procent. My máme inflaci 18 procent a úroky na 7 procentech.

Ani to ale nestačilo. Prudký pád forintu pokračoval. Takže se maďarská centrální banka odhodlala k bezprecedentnímu kroku a zvedla jednodenní úrokovou sazbu na 18 procent. Tento extrémní krok krátkodobě zafungoval a zastavil pád forintu. Otázka je, co bude nucena maďarská centrální banka dělat dál.

Do měnové krize se Maďarsko dostalo tím, že se Viktor Orbán rozhodl masivně kompenzovat lidem ceny energií ze státního rozpočtu. Zároveň začal regulovat i ceny pohonných hmot nebo potravin. Rozdával ze státního rozpočtu i na platech a sociálních dávkách. Množství peněz v maďarské ekonomice se tak zvedlo o dvacet procent. A přestože některé ceny základních potřeb byly regulované, jiné letěly raketově vzhůru. Příliš mnoho peněz honilo příliš málo zboží. Orbán reagoval dalším zvyšováním státních výdajů.

Maďarský deficit veřejných financí dosahuje 6,8 procenta HDP. Celkové státní dluhy jsou už na 76,8 procenta HDP. Celé to začínalo připomínat velmi nepříjemnou šikmou plochu. K tomu koketerie s Moskvou a stavbou ruské jaderné elektrárny. V jednu chvíli už investorům s Maďary došla trpělivost a poslali ke dnu forint i maďarské dluhopisy. Žádná jiná měna v Evropě nepadá tak rychle.

Jistě, Maďarsko má historicky velmi špatnou finanční pověst. Není to tak dlouho, kdy se ve finanční krizi 2008 dostalo skoro na hranu státního bankrotu. Investoři jsou k němu mimořádně ostražití.

Je to zároveň ale i hlubší lekce, že nekontrolovaný růst státních dluhů přestávají trhy tolerovat. Budapešť je po Londýnu další připomínkou. A varováním pro vládu Petra Fialy, aby si dala opravdu velký pozor na rozpočtový deficit. Aby ceny elektřiny raději systémem cenové regulace omezovala přímo u výrobce, než aby kompenzovala stropy ze státního rozpočtu.

Proti Maďarsku jsme historicky považováni za finančně zodpovědnou zemi. Jenže staré jistoty se mění. Inflace 18 procent je něco, co není pro finančně konzervativní zemi normální. A už vůbec ne to, že na ni Česká národní banka razantně nereaguje a prostě se s ní pasivně smiřuje. Stále je potřeba připomínat, že koruna nepadá jen proto, že ji centrální bankéři už od květnového nástupu nového guvernéra drží masivními intervencemi. Jenže ani ty obří rezervy v eurech, které ČNB má, nebudou stačit donekonečna. Kam by se asi v této situaci koruna propadla při volném obchodování bez zásahu centrální banky?