Americká vláda hrozí maďarské vládě vypovězením staré smlouvy, která zabraňuje dvojímu zdanění. Na první pohled odtažitá zpráva, avšak skrývá v sobě jeden z důvodů dramatického stavu, do něhož jsme na Západě dospěli. Američané to nedělají jako odvetu za nějaké bilaterální spory, například majetkové (ačkoli Viktor Orbán Bidenův Bílý dům ideologicky irituje). Dělají to proto, že vláda v Budapešti se rozhodla vzepřít jednomu nadnárodnímu politickému projektu, který si Biden bez toho, aby tomu předcházela veřejná rozprava, a bez větší pozornosti světové veřejnosti dohodl v rámci skupiny G7 – a skrze tam zastoupené Německo a Francii jakoby i s Evropskou unií. Je to dohoda o minimální výši korporátní daně. Prý se na ní shodlo už asi 140 vlád světa, Maďaři by nás ostatní neměli zdržovat.

Je to tedy stěžejní otázka, co si ještě v době globalismu smějí dovolit národní exekutiva a legislativa. Parlament v Budapešti před třemi týdny rezolucí odmítl evropskou direktivu o přijetí „globální minimální daně“ pro právnické osoby, tj. pro velké firmy. Podstatou navrhovaného globálního minima pro velké firmy má být ustanovení, že když má korporace dceřinou firmu v nějaké zemi, která vybírá daň nižší než 15 procent, rozdíl do 15 procent doplatí do rozpočtu státu, v němž sídlí matka. Zruší se tedy soutěž mezi vládami o firmy, soutěž, která ve svobodném světě probíhala ve velkém od 80. let a k níž jsme se po roce 1989 rádi přidali. Tomu, co končí, se říkalo globalizace, tu postupně střídá globalismus. Za globalizace se ještě uznávala suverenita států v daních, pochybovalo se o tom maximálně v protiglobalizačních enklávách typu Francie.

Jiným příkladem jsou nešťastné vakcíny proti covidu-19. Opět – je dobře, pokud si Česká republika vytyčila mezi svými úkoly během předsednictví EU, že s farmaceutickými firmami, jako jsou Pfizer nebo Moderna, dohodne, aby už konečně před další sezonou respiračních chorob dodávaly vakcíny proti covidu-19 upravené na novější varianty, než je první „wuchanská“ z počátku roku 2020. Je to zase pokrok, ale jen v rámci globalismu. Kdo by se odvážil za jeho rámec, musí se především tázat, proč těch dávek v EU objednáváme takové množství, proč náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček krčí rameny, že „pravděpodobně vždycky budeme muset mít objednaných (vakcín na covid) víc, než jak velkou máme populaci“?

Politická „elita“ se najednou obává rozzlobených davů, najednou jako kdyby klepal na dveře podzim, s nímž lidem přijdou účty za energie. Establishment teď bude intenzivně varovat před strašidlem populismu. Když jsme se v 90. letech vraceli na Západ, byli populisty ti, kdo (marně) reptají proti globalizaci, mezinárodnímu trhu, hospodářské soutěži. Nastávající populistická vlna má svého hlavního nepřítele v globalismu vlád. A poněvadž tu jde v zásadě o dva různé terče, bude asi na čase popřemýšlet, zda má slovo populismus nést pořád to negativní zabarvení.