Pokaždé když se zdá, že brexitový chaos nemůže vystoupat do nových výšin, stane se něco, co anarchii ještě znásobí. Toto úterý mělo být datem, kdy měla na třetí pokus projít brexitová dohoda britské premiérky Theresy Mayové. Vláda signalizovala, že víkendová vyjednávání mezi frakcemi konzervativců a ulsterských unionistů probíhají dobře, šance na schválení jsou vyšší než kdykoliv dříve. Jenže v pondělí večer celý plán torpédoval předseda Dolní sněmovny John Bercow. Ten svolal poslance ke zvláštnímu prohlášení a sdělil jim, že na základě precedentu z roku 1604 nedovolí, aby se o stejné dohodě hlasovalo třikrát. Rázem uvrhl Británii do ústavní krize.

Spojené království nemá psanou jednotnou ústavu, ale řídí se precedenty, tradicemi a roztroušenými zákony různého stáří. Bercow citoval parlamentní konvenci, že parlament nehlasuje vícekrát o stejné či velmi podobné věci. Z čistě praktického hlediska má Bercow pravdu, je zvrácené, že má parlament již potřetí hlasovat o něčem, co předtím dvakrát odmítl. Jenže Bercow není nestranným arbitrem, jak se tváří a jakým by měl podle konvencí být, ale hraje vlastní složitou hru.

Bercow je zatvrzelý zastánce EU. Přestože předsedové Dolní sněmovny tradičně nezveřejňují své politické názory, Bercow veřejně prohlásil, že bude hlasovat v referendu pro setrvání v Unii. Během brexitovského procesu celkem nepokrytě straní antibrexitářům. Například rozhodnutí, o kterých pozměňovacích návrzích se bude hlasovat, je pouze na předsedovi sněmovny. Bercow soustavně vybírá k hlasování ty dodatky, které míří proti brexitu, ty probrexitové většinou ignoruje.

Dalším příkladem volného vykládání pravidel Bercowem je druhé hlasování o dohodě. To se uskutečnilo, neboť prý podle Bercowa nové záruky v pozměněné politické deklaraci, která dohodu doprovází, byly dostatečnou změnou. Vláda doufala, že podobnou změnou budou i záruky, které chce poskytnout ulsterským unionistům výměnou za jejich hlasy, Bercow však prohlásil, že změna může být pouze v rovině EU–Británie.

Bercowův plán je zřejmě následovný – zabránit přijetí dohody předložené Theresou Mayovou, tím donutit vládu k žádosti o dlouhý odklad brexitu, což povede ke změkčení dohody, a možná dokonce k druhému referendu.

Vláda má v podstatě tři možnosti, jak Bercowa obejít. Může nechat přepsat pravidla fungování parlamentu. Problém je, že vláda nemá většinu, potřebovala by tak spolupráci labouristické opozice, což je velmi nejisté. Část labouristických poslanců je zřejmě připravena hlasovat pro dohodu Mayové, ale na soustavné zrazování vlastní strany, kterým by bylo hlasování o přepsání pravidel, nejsou zřejmě připraveni. Další možností je Bercowa obejít přes královnu. Pravidlo neopakování hlasování platí pouze pro tu stejnou schůzi. Teoreticky je však možné schůzi ukončit odročením jednání sněmovny a zahájit novou opětovným svoláním. Jenže to by byl výsostně politický akt. Královna do politiky nezasahuje a očekává se, že politici ji do svých machinací nebudou zatahovat. Poslední možností, ke které se Mayová nyní kloní, je čtvrteční summit EU. Očekává se, že lídři Unie tam schválí britskou žádost prodloužení článku 50, tedy vyjednávací lhůty. Vláda pak bude tvrdit, že prodloužení je dostatečnou změnou dohody, takže o ní je možné znovu hlasovat.

Jenže není úplně jisté, zda EU prodloužení schválí. Unie požaduje záruky, že odložení brexitu nebude jen prodloužením brexitovské agonie. Podle dobře informovaného šéfkomentátora televize ITV Roberta Pestona je možné, že ve čtvrtek Unie prodloužení odmítne a zaúkoluje Mayovou, aby se vrátila s návrhem, který má šanci projít.

Takový návrh samozřejmě existuje, je to ten, ze kterého je vyškrtnuta irská pojistka, jenže to je zase nepřijatelné pro EU. Mayová tak teoreticky bude mít týden na to, uklohnit něco nového. Na tvrdém brexitu nemá zájem ani EU, prodloužení nejspíše schválí tak jako tak, ale může se svým kývnutím počkat jen pár hodin před oficiálním odchodem Británie z EU, což má nastat o půlnoci 29. března. Do té doby budou trhy, podnikatelé, turisté, Britové a celý kontinent tajit dech. Chtělo by se napsat, že brexitovské finále nemůže být horší, ale události zatím vždycky prokázaly, že může.