Všechny naděje lidí u nás, kteří si myslí, že už by se nikdy nemělo kvůli covidu-19 plošně zavírat a že by se lidem obecně a dětem zvlášť nemělo vnucovat očkování, se upírají k Velké Británii. Tamní vláda – jak známo – od pondělka zrušila skoro všechna zbývající plošná opatření, včetně povinnosti mít roušku ve vnitřních prostorech a v hromadné dopravě. Nechme teď stranou, že v Británii i nadále, zatím hluboko do srpna, platí přísná a s absurditou hraničící pravidla trasování a sebeizolace lidí, kteří mohli přijít do styku s pozitivním člověkem. Nebo že vláda Borise Johnsona nevylučuje, že po nějaké formě lockdownu, řekněme na podzim, znovu sáhne. Aspoň se tamní vláda v další věci – očkování osob mladších osmnácti let – jasně vyjádřila, že rizika převažují nad přínosem a že o něj nebude usilovat.

Tento komentář vzniká shodou okolností v Maďarsku, které dnes při příjezdu z České republiky a přes Slovensko působí jako oáza naprosté uvolněnosti a svobody. Povinnost nosit roušky je už dva týdny zrušená, nenosí je téměř nikdo ani ve vládních budovách (autor byl na jednom ministerstvu, respirátor v celé budově viděl u jednoho cizince na recepci), ani v hromadné dopravě. Nikdo po vás nechce žádný QR kód při vstupu do restaurace ani nikam jinam.

Dostáváme se domů. Česká republika si na rozdíl od konzervativního Maďarska o sobě myslí, jak je liberálně nastavená. A přitom ministr zdravotnictví Adam Vojtěch předevčírem fakticky oznámil, že chce nucené očkování dětí nad 12 let. Jeho pondělní oznámení, že vláda od 1. září už nebude proplácet testy lidem od 12 let výše, v kombinaci se starším oznámením, že se opět bude testovat ve školách, a konečně v kombinaci s řádně medializovanými šťárami v barech, svou direktností až vyráží dech. Především rvát injekce, u nichž neznáme, nemůžeme znát případné dlouhodobé následky, do dětí je jasně v rozporu s dosavadním vědeckým poznáním, asi i s lékařskou etikou.

Obecně pozorujeme směr k opětovnému utahování šroubů. Cílem vlády je dostat se do stavu, kdy si nenaočkovaní budou muset připlácet „za zábavu“ (opět Adam Vojtěch). Že Vojtěcha neoslovuje lékařská etika, u nelékaře nepřekvapuje, ale je právník a snad aspoň zaregistroval varování jiných právníků, že připravuje další nezákonnost.

Co mu je naopak třeba přičíst k dobru, je brutální upřímnost, v době těsně před volbami nikoliv samozřejmá. Je teď možnost udělat z toho jedno z velkých témat, podle nichž se lidé mohou u voleb rozhodovat. To bychom však nesměli mít opozici, která se až na vzácné výjimky jednotlivců v důležitých věcech (kromě zdravotnické politiky hlavně klimatická politika EU) rozhodla promlčet k vítězství. To jí nemusí vyjít.