Před pátečním pražským jednáním ministrů pro energetiku Evropské unie, které svolal český ministr průmyslu Jozef Síkela, panuje na všech frontách chaos a nejistota. Jde totiž o mimořádně citlivé téma, které ovlivní životní úroveň stovek milionů Evropanů v příštích měsících. V sázce je opravdu hodně. Veřejným prostorem napříč Evropou proto létají různé úniky z údajných návrhů, na nichž se testují reakce trhů i lidí. Politici se předhání ve výrocích. Když nemají řešení, které by představili, sestaví alespoň další komisi expertů. Jako ji čerstvě ohlásil premiér Petr Fiala.

V tom chaosu se už ale rýsují alespoň obrysy, co se s cenami elektřiny může v příštích týdnech a měsících dít. Tím prvním je, že šance na jednotné evropské řešení není vysoká. Zájmy jednotlivých zemí a klíčových politických a byznysových hráčů uvnitř každé z nich jsou tak rozdílné, že jednotný model, který by byl alespoň kompromisně přijatelný pro všechny, je vysoce nepravděpodobný.

Pokud by se to řešení přece jen nějakým malým zázrakem podařilo najít, bude to nejspíš strop na cenu elektřiny. Ten se bude odvíjet od skutečných nákladů jednotlivých výrobců plus státem regulované marže. Toto řešení je nevýhodné pro země, které nevyrábí elektřinu z plynu, který je nyní extrémně drahý. Do této skupiny můžeme ze dne na den patřit my. Z plynu produkujeme jen osm procent elektřiny. Zároveň 20 procent celkové výroby vyvážíme. Takže i když teď hned okamžitě plynové elektrárny vypneme, budeme mít elektřiny dost. Tento scénář je naopak velmi výhodný pro země, které svoji výrobu elektřiny na plynu postavily. Což je především Německo. Právě ten rozdílný dopad ohrožuje dohodu na evropském stropu na cenu elektřiny.

Premiér Petr Fiala včera ohlásil, že když nebude evropská dohoda, bude národní řešení. Podle dostupných informací a výroků různých členů vládní koalice je tím národním řešením právě strop na ceny elektřiny. Ten by se vypočítal jako náklady výrobců a prodejců plus regulovaná marže. Výhodou stropu je, že stát nikomu nemusí ani korunu kompenzovat z rozpočtu.

To je řešení pro elektřinu, které je relativně snadné speciálně u nás, kde ji levně vyrábíme v atomových elektrárnách – a bez emisních povolenek by byla levná i v těch uhelných. Výrazně náročnější a dražší bude řešení plynu. Ten za vysokou cenu dovážíme. Pokud se ho vláda rozhodne lidem a firmám nějak zlevnit, bude muset cenu přímo dotovat z rozpočtu. Záleží na tom, kde by strop byl. Ale při extrémních vzestupech, kdy se plyn vyšplhal na mnohonásobky loňských cen, je zřejmé, že tento zásah bude pro rozpočet mimořádně drahý. A pak začne debata, z čeho to zaplatit. Energetici při stropu už žádné mimořádné zisky mít nebudou. Do hry se tak přirozeně vrátí windfall tax pro rafinerie a banky.