Pokud mluvčí vlády musí vyvracet zkazky, že se premiér rozbrečel, nikdy to není dobré znamení. Dlouhé váhání Konzervativní strany skončilo a pokus o vnitrostranický puč je v plném proudu. V případě, že vše půjde podle plánu vzbouřenců, do týdne předseda britské vlády Boris Johnson může být na odchodu. Dění také ukazuje, proč je britská politická scéna nejlepším divadlem v Evropě.

Vezměte si jen už názvy, které jsou nyní s převratem spojovány. Pokusu o výměnu premiéra se říká „spiknutí vepřového koláče“. Alicia Kearnsová, považovaná za vůdčí osobnost puče, i když ona sama to popírá, zastupuje v parlamentu i městečko Melton Mowbray, jež proslulo svými masovými koláči. Většinu spiklenců tvoří poslanci, kteří byli zvoleni teprve v posledních volbách v roce 2019. Těm se prý zase přezdívá „šedí vlci“, jelikož v podstatě celou svoji politickou kariéru strávili v lockdownu, takže se nestihli ještě „parlamentárně domestikovat“. Snahám Johnsona zvrátit převrat se zase přezdívá „operace červené maso“ a „operace zachraňte velkého psa“.

Převrat proti Johnsonovi vedou právě většinou „šedí vlci“, kteří jsou zároveň často „toryové z rudé zdi“. Rudá zeď jsou okrsky, často na severu Británie, jež patřily mezi tradiční labouristické bašty, nicméně v roce 2019 tam konzervativci senzačně prorazili a mnohé z nich změnily stranu. Služebně starší toryové chování těchto „nováčků“ považují za odpudivé a zrádné. Nebýt Johnsona, mnoho z nich by dnes v parlamentu nesedělo. Jenže „šedí vlci“ jsou mnohem nezávislejší, než je u konzervativních politiků zvykem. Většina z nich nečekala, že se do parlamentu dostane, jejich většiny jsou malé, takže je dobře možné, že v příštích volbách zase vypadnou. Řada z nich tedy nemá chuť budovat parlamentní kariéru, stoupat po nejrůznějších místech náměstků a ministrů výše. To značně omezuje jejich ochotu na slovo poslouchat vedení strany. Zadruhé mnozí z nich považují Johnsona za politickou přítěž. Kalkulují s tím, že pokud se ho zbaví, své šance na znovuzvolení zvýší.

Johnsonova vláda je zmítaná skandály týkajícími se porušení lockdownových pravidel. Zatímco obyčejní Britové nesměli téměř z domu, v Downing Street se pařilo. Na veřejnost unikly detaily asi o deseti takových party. Minimálně jedné se prokazatelně účastnil Johnson. Ten se za své chování omluvil. Prý se domníval, že se jednalo o pracovní akci, a nevěděl, že byla proti pravidlům. Johnson sám tato pravidla sepsal, takže je momentálně terčem posměchu celé Británie. Celé je to ale ještě horší. Bývalý Johnsonův poradce Dominic Cummings, jenž se rozešel s premiérem ve zlém, ho obvinil ze lži. Johnson prý byl dvakrát varován, že chystaný večírek odporuje pravidlům a měl by se zrušit. To odporuje prohlášení Johnsona, že „implicitně věřil, že se jedná o pracovní akcí“, které učinil v dolní komoře. Lhaní parlamentu je považováno v Británii za nejhorší možný politický zločin, po kterém může následovat pouze rezignace.

Další rána dorazila těsně před polednem. Poslanec Christian Wakeford zběhl od konzervativců k labouristům, čímž zasadil Johnsonovi těžkou ránu. Krátkodobě tím Johnsonovi však pomohl. Zrada semkla torye při interpelacích, které následovaly těsně potom, a hlasitě premiéra podporovali. Na Wakeforda dokonce syčeli. Nejspíš to také oddálilo zahájení puče. Celý Londýn čeká na závěry vyšetřování Sue Grayové, státní úřednice prověřující vládní porušení lockdownů. Původně měla být vzpoura zahájena ještě před vydáním zprávy Grayové, nyní je to odloženo. Jedná se však jen o odklad pár dnů. Nejde jen o naštvání na Wakeforda, ale i o taktiku. Pokud by hlasování o důvěře proběhlo před vydáním zprávy, Johnson by se mohl bránit, že je souzen, aniž by byly známy všechny důkazy, a tím zvýšit své šance na vítězství. Podle pravidel strany se hlasování o důvěře může konat jen jednou za rok.

Na konci interpelací, jež probíhaly lépe, než Johnson mohl doufat, přišla poslední rána. Postavil se David Davis, dlouholetý brexitář, spojenec Johnsona a do roku 2018 kabinetní ministr, a zopakoval jednu z nejslavnějších vět britské parlamentní historie. „Přes všechno dobrého, co jste vykonal, tam sedíte již příliš dlouho. Ve jménu božím, běžte!“ Poprvé tato slova použil Oliver Cromwell v roce 1653, když rozpouštěl parlament. Podruhé je pronesl konzervativní poslanec Leo Amery směrem k Nevillu Chamberlainovi na konci své řeči v roce 1940. Amery byl odpůrce appeasementu a jeho řeč zpečetila Chamberlainův osud. Tři dny poté byl Chamberlain vyměněn za Churchilla. Johnsona může brzy potkat podobný osud.

Premiér však bojuje jako lev. Schází se s poslanci a přesvědčuje je, aby mu dali ještě šanci. Právě jedno z takovýchto setkání mělo být tak emocionální, že dohnalo Johnsona k slzám. Jeho pozice ještě není zcela ztracena. Konzervativci sice v průzkumech ztrácí na labouristy v průměru 10 procentních bodů, ale není úplně zřejmé, že výměna premiéra by s tím nějak pohnula. Při interpelacích neustále zmiňoval nesporný úspěch britské očkovací kampaně. Taktéž vláda oznámila několik dlouho odkládaných a mezi toryi populárních reforem. Zaprvé chce znásobit boj proti nelegální migraci. Zadruhé koncesionářské poplatky BBC budou na další dva roky zmraženy. Cíl je v roce 2028 je nahradit jiným modelem financování. Nakonec Johnson včera ohlásil konec koronavirových opatření. Ruší se roušky ve veřejných vnitřních prostorách a ve školách. Ruší se covid pasy. Již se také nedoporučuje pracovat z domova. Navíc, až 24. března vyprší legislativa ohledně karantén a izolací, nebude obnovena. To znamená návrat do normálu a úplný konec pandemického režimu. Pokud Johnson přežije následujících 14 dnů, má pozici jistou do května, kdy proběhnou komunální volby. To bude další těžká zkouška.