Dokonce i podle přísného Protiepidemického systému PES přichází čas na to, abychom přešli do mírnějšího, čtvrtého pásma, tedy k otevřeným základním školám, otevřeným obchodům atd. Ale ministr zdravotnictví Jan Blatný povolovat nechce, dokud počet pacientů s koronavirem v českých nemocnicích nespadne aspoň na tři tisíce.

Momentálně jich ÚZIS eviduje mnohem víc. Ještě v pondělí bylo pacientů pozitivně testovaných na koronavirus 6800, 1109 z nich v těžkém stavu. Počty pozitivně testovaných sice klesají, což se však na zátěži v nemocnicích projeví až se zpožděním. Ale statistika se dá uchopit i jinak. To, co se dozvídáme každý den v médiích, jsou hrubá čísla, která s nějakou mírou přesnosti zachycují průběh infekce. O řád jemnější pohled, který se do masmédií nedostává a který ÚZIS veřejnosti ani nesděluje, odhalí zajímavé poznatky o rezervách v našem zdravotnictví. Mírně řečeno se stále nedaří využívat jeho kapacity. Kdyby ano, jsme Blatného třem tisícům téměř na dohled.

Jeho předchůdce Roman Prymula je sice zastáncem přísných lockdownů, nicméně vždycky se vyznačoval i jakousi provozní upřímností. Prvního října, kdy pomalu nabíhala druhá vlna infekce, Prymula konstatoval, že u 42 procent pacientů s koronavirem je onemocnění „naprosto nezávažné“, tedy nevyžadující speciální léčbu. A že to jsou spíš sociální než zdravotní případy, tedy lidé typicky z domovů důchodců, jimž v nemocnici dobíhá předepsaná infekční doba. K oněm 42 procentům se tehdejší ministr dostal součtem dvou kategorií ve statistice ÚZIS: pacientů bezpříznakových a pacientů v lehkém stavu. (Další dvě kategorie jsou nepřekvapivě stav střední a těžký.)

Nedá se automaticky dojít k závěru, že všichni pacienti z prvních dvou kategorií nemají v nemocnic co dělat, že už se všichni dávno mají zotavovat v pronajatých hotelích, penzionech, lázních (o čemž Prymula v říjnu logicky uvažoval). Nějakou část z té skupiny vždycky budou tvořit lidé hospitalizovaní s jinou nemocí, kteří koronavirus dostali jaksi navíc, zásluhou PCR testu. Nicméně statisticky významná část hospitalizovaných s covidem, nepochybně v řádu desítek procent, na lůžkách akutní péče skutečně přebývá. Prymula tehdy tuto skupinu při videokonferenci s předáky parlamentních stran přímo nazval „zdraví lidé“.

Jsme téměř o čtyři měsíce dál a podíl „zdravých lidí“ na covid odděleních zůstává téměř stejný. Z interních čísel ÚZIS ze včerejška vyplývá, že z 6800 hospitalizovaných k 18. lednu spadá do kategorie bezpříznakových 655 a do kategorie „lehký stav“ 1916 lidí – celkem 2571 neboli 37 procent všech pacientů s covidem. Posun k lepšímu by si člověk představoval jinak.

Stát tu ignoruje nejschůdnější cestu, jak kapacity nemocnic pro covid-pacienty systémově navýšit. Pro tuto vládu je to drtivé vysvědčení. Za čtyři měsíce od chvíle, kdy bylo jedno z úzkých hrdel českého zdravotnictví oficiálně pojmenováno, se vláda umění přesouvat „zdravé lidi“ na tzv. lůžka následné péče pořád ještě nenaučila. Větší vynalézavost projevuje v přiškrcování života a posléze milostivém povolení obojku tomu či onomu sektoru maloobchodu.

A to ani nemluvíme o druhé, docela jednoduché cestě, jak by se kapacita zdravotnictví dala navýšit: umožnit návrat do práce sestřičkám, které jsou dnes doma se svými dětmi. Toto úzké hrdlo před dvěma týdny identifikoval pro změnu současný ministr Jan Blatný – aniž by z toho vyvodil logický závěr základní školy co nejdřív otevřít.