Že pýcha předchází pád, může brzy zjistit kanadský premiér Justin Trudeau. Člověk inklinující ke konzervatismu nemůže než cítit jisté zadostiučinění. Trudeau je nejspíše nejotravnější světový lídr, nejlepší symbol prázdného progresivisty, který říká ty správné věci, ale sám se jimi neřídí.

U moci je od roku 2015. Ve volbách 2019 však neuhájil absolutní většinu, a vede tak menšinovou vládu závislou na menších stranách. Vzhledem k tomu, že za poslední rok jeho Liberální strana v průzkumech jasně vedla, rozhodl se na 20. září vypsat předčasné volby s cílem znovu dosáhnout absolutní kontroly v parlamentu. Zdá se, že voliči toto zjevné politikaření nedocenili. Liberální strana se v průzkumech začala propadat a momentálně vedou kanadští konzervativci. Trudeaův sen se rozplývá, a buď prohraje úplně, nebo s ještě menší většinou.

Britská média, která dění v Kanadě pozorně sledují, ho již přirovnávají k bývalé premiérce Therese Mayové. Ta v roce 2017 rovněž vypsala předčasné volby v domnění, že navýší svou většinu, a překvapivě je téměř prohrála. Z čehož pak plynuly všechny problémy okolo brexitu. Zatímco osud Mayové připomínal tragédii, ten Trudeaua je spíše komedií.

Justin Trudeau na sebe upoutal pozornost ihned při představení svého kabinetu. Pokud nepočítáme jeho samotného, byl přesně vyvážen mezi pohlavími, bylo v něm 15 mužů a 15 žen. Tím to nekončilo, členy vlády se stali také dva kanadští indiáni, tři sikhové a uprchlice z Íránu. Trudeau při představení svého kabinetu prohlásil, že je to vláda, která vypadá jako Kanada. Na otázky novinářů, proč se rozhodl pro genderovou paritu, odpověděl: „Protože je rok 2015.“ Jeden by doufal, že protože se jedná o ty nejvíce kvalifikované.

Trudeau ani v dalších letech neopomínal zdůrazňovat své progresivní názory někdy až na hranici trapnosti. Například během setkání s voliči opravil ženu, že se neříká „mankind“, ale „peoplekind“. (Obojí znamená lidstvo. Mankind je tradiční výraz, ale jelikož obsahuje slovo „man“, tedy muž, je nahrazováno genderově neutrálním peoplekind.) Nedávno slíbil proměnit „she-cession“ na „she-covery“, tedy ve slovech „recession“ (recese) a „recovery“ (zotavení) nesmyslně nahradit předponu „re“ slovem „she“ (ona).

Co činí z Trudeaua dokonalý symbol moderního progresivismu, je také fakt, že rozhodně není nějakým chudákem, kterému se podařilo vlastními silami dostat na vrchol. Ve skutečnosti patří mezi tu nejvyšší kanadskou „aristokracii“. Premiérem v letech 1968 až 1979 a 1980 až 1984 byl již jeho otec Pierre.

Na Trudeaua mladšího také vypadli nejrůznější kostlivci ve skříni. Ukázalo se, že ve svém mládí se rád převlékal za černocha a barvil si tvář na černo. Sám Trudeau přiznal, že si nevybavuje, kolikrát to udělal. Takzvaný blackface je dnes považován za neomluvitelný rasismus. Abychom byli spravedliví, Trudeau není rasista, ale zjevně má zálibu v převlecích a národních kostýmech. Při návštěvě Indie v roce 2018 střídal místní kroje jak na běžícím pásu.

Pak jsou tu tradičnější skandály. Například aféra SNC-Lavalin, týkající se stavební firmy podezřelé z úplatků v Libyi. Ta však měla dobré konexe, Trudeau se tak snažil dotlačit vlastní ministryni spravedlnosti, aby obvinění zametla pod koberec. Ta raději rezignovala a vynesla machinace na veřejnost. Trudeau ji následně ještě vyhodil ze strany.

Výsledkem bylo, že v roce 2019 ztratil většinu. Vlastně vyhrál jen díky specifikům kanadského volebního systému, neboť liberálové získali méně hlasů než na mandáty druzí konzervativci.

Za nedávnou popularitu může hlavně covid. Kanada pandemii zvládala lépe než sousední Spojené státy. Také po dobu krize strany uzavřely jakési politické příměří. Covid však bude nejspíše zodpovědný za Trudeauův pád. Vypsání voleb se mu totiž podařilo načasovat přesně do kanadské čtvrté vlny. Taktéž konzervativci pochopitelně ukončili trvající smír. Pak je tu stav ekonomiky. Ta se ve druhém čtvrtletí propadla o 1,1 %, inflace se blíží 3 % a deficit narostl na 314 miliard kanadských dolarů. Znovu je to spíše důsledek covidu než konkrétní politiky liberálů, ale Trudeau je u moci, takže politicky to jde za ním.

Nakonec se v Kanadě opakuje proces, který již byl k vidění v Británii a USA. S tím, jak levice opouští své tradiční voliče a soustředí se na progresivní tematiku, pravice se posunuje ekonomicky doleva a sbírá body mezi dělnickou třídou. Jak uvádí magazín The Critic, kanadští konzervativci ve svém volebním programu „slibují, že umístí zaměstnance do představenstev velkých firem, budou podporovat vlastnictví skrze zaměstnance, posílí práva a zastoupení odborů, více ochrany pro brigádníky a investice do infrastruktury, školení a výzkumu“.

Pokud Trudeauovu kariéru zničí úprk dělnické třídy doprava, bude to vlastně také pěkná symbolika stavu dnešní politiky. A možná něco k zamyšlení pro českou pravici.