Začněme jednoduchou otázkou. Pokud byste měli uhádnout účel této stavby čistě podle fotografií, co byste tipovali? Možná vám na mysli vytane muzeum, galerie nebo jiná kulturní stavba. S velkou pravděpodobností byste ale nehádali, že jde o nové sídlo prosperující a úspěšné firmy. Sklářská společnost Lasvit se totiž při budování své nové centrály vydala zcela jiným směrem, než je zvykem. A výsledkem je jedna z architektonicky nejosobitějších realizací u nás za dlouhou dobu.

Mise Sudety

Nestandardní byl už samotný výběr místa. Firma Lasvit totiž zakoupila pozemek poblíž centra severočeského Nového Boru, na kterém stály dvě dvě stě let staré roubenky – tehdy ještě v ne zcela dobré kondici. Na první pohled se může zdát stěhování prosperující firmy s obratem přes miliardu korun ročně kamsi do maloměsta v Sudetech nelogické. Lasvit sem ale lákala dlouhá sklářská tradice regionu, kde dodnes funguje mnoho malých i větších sklářských dílen. Ambicí přesunu pak má být vzkříšení této tradice.

Vybudovat nové sídlo firmy v prostředí roubenek, které jsou důsledně chráněny jako kulturní památky, si ale žádalo stejně důslednou přípravu. Investor proto uspořádal malou architektonickou soutěž, do které přizval pětici českých studií. Z předložených návrhů porotu nejvíc zaujalo řešení pražského studia ov-a pod vedením architektů Jiřího Opočenského a Štěpána Valoucha. Architekti měli pracovat s roubenkami a prostorem mezi nimi, ov-a ale už ve svém soutěžním projektu navrhli mnohem ambicióznější plán – zakoupit ještě starý sousední dům a s ním i celý pozemek jasně vymezeného bloku a vybudovat kompaktní areál s vlastním dvorem.

Úplně jinak, trochu stejně

Symbolem realizace se stal tzv. Skleněný dům silně kontrastující s oběma roubenkami. Fasádu i střechu domu tvoří plášť z kalených skleněných šablon, které Lasvit vyvinul speciálně pro toto použití. Firma je ostatně také známa svým experimentováním s monumentálními skleněnými instalacemi, které zdobí třeba luxusní hotely nebo nákupní centra po celém světě. Skleněný dům tak zvenku zřetelně manifestuje, kdo zde sídlí, a zároveň slouží de facto jako vizitka práce celé společnosti.

Druhou novostavbu představuje černý objekt v rohu areálu. Jde v podstatě jen o obálku, ve které je jeden otevřený prostor na celou výšku budovy, kde lze pomocí jeřábu o nosnosti pěti tun zvednout velké skleněné instalace a otestovat, jak v prostoru působí. Variabilita černého domu ale umožňuje do budoucna také jiný scénář, a sice proměnit jej na další kancelářské prostory.

Obě stavby vytvářejí s romantickými roubenkami záměrně silný kontrast. Jde o často uplatňovaný přístup, kdy architekti viditelně ukazují, co nového se při rekonstrukci historických budov událo – nové má být zkrátka nové a nepředvádět historizující parodii. Na druhou stranu se ale novostavby v žádném ohledu nesnaží původní roubenky „přebít“. V mnoha ohledech z nich naopak vycházejí. A to především svým tvarem, proporcemi i měřítkem. Čtvercové šablony tvořící plášť obou staveb pak odkazují na tradiční břidlicové tašky střech typické (nejen) pro tento region. V případě Skleněného domu se povrch ručně vyráběných šablon snaží připodobnit textuře břidlice. Plášť nicméně nejlépe doceníte až při návštěvě. Uvnitř najdete jídelnu pro zaměstnance, vystavené kousky skla od předních světových designérů a jednací místnost – navíc pod úžasnými betonovými klenbami.

Vnitřní prostory roubenek slouží ke kancelářskému provozu téměř stovky zaměstnanců. Autoři přistoupili k jejich rekonstrukci s jemnou řemeslnou důsledností, veškeré zásahy byly ostatně také pod drobnohledem památkářů. Ve větších prostorech včetně podkroví vznikly open-space kanceláře, jednotlivé stavby jsou vnitřně propojeny a lze mezi nimi jednoduše procházet. Projekt ještě není dokončen. Počítá se s rekonstrukcí starého rohového domu a výstavbou třetí novostavby, která „blok“ uzavře.