Bývalý předseda a dnes soudce Nejvyššího správního soudu Josef Baxa v rozhovoru veřejně popsal, jak si u něj prezident Miloš Zeman fakticky říkal o rozsudky v případech, které ho zajímaly. A vyjadřoval podivení nad tím, když soudci rozhodli proti jeho přání. Při osobních setkáních Zeman Baxovi coby předsedovi soudu předložil „seznam hříchů“, některých rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Nereagoval přitom na jeho argumenty, že soudci rozhodují nezávisle a předseda NSS je nemůže a nesmí ovlivnit.

Prezident navíc během diskuse o některých soudních verdiktech zmínil, že by si Baxu dovedl představit jako předsedu Ústavního soudu. „Odbyl to opakovaně tím, že řekl: ,Ale vy jste šéf, vy to máte zařídit.‘ Poté mi řekl, že si mě dokáže představit jako předsedu Ústavního soudu. A řekl to opakovaně.

Ten rozhovor jsme vedli mezi čtyřma očima. Potom začal mluvit o soudním řízení ve věci nejmenování tří vysokoškolských docentů profesory. A bylo mi jasné, že dává dost jasně najevo, jak má být rozhodnuto,“ prohlásil Baxa.

Ten zážitek není úplně čerstvý. Josef Baxa si ho nenechal tak docela pro sebe a v justičních kuloárech už se o něm pár let mluvilo. I o tom, že jeden z těch případů se týkal plzeňské firmy, kde měl na rozsudku osobní zájem Zemanův pobočník Martin Nejedlý. Baxa v rozhovoru kritizoval i chování Zemanova kancléře Mynáře, který se na něj dopisem obrátil právě kvůli onomu případu Plzeňské teplárenské. Z dopisu je podle něj jasné, že prezident by uvítal rozhodnutí určitého druhu.

Na veřejnost se Baxa s touto zkušeností rozhodl jít až teď. Odklad samozřejmě budí pochybnosti i podezření z toho, že Josef Baxa si to nechtěl s prezidentem, který má obrovskou moc nad justicí, rozházet dřív, než bude mít jasno o své další kariéře - poté, co skončí v čele Nejvyššího správního soudu.

Působí ale komicky, když odvážného Baxu, který odmítl dodávat Miloši Zemanovi rozsudky podle jeho přání, kritizuje takový hrdina, jakým je nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Ten se teď kasá, že Baxa je pro něj sice důvěryhodný, ale že by na jeho místě „jednal mnohem rychleji“. Říká to ten Pavel Zeman, který nedokázal zasáhnout a jen alibisticky přihlížel, když se na státním zastupitelství odehrávaly excesy. Když tady olomoucký vrchní žalobce Ivo Ištvan bez důkazů kosil vládu. Nebo když teď naopak žalobci z Prahy bezradně našlapují kolem trestního stíhání premiéra Andreje Babiše. Pavel Zeman má obrovský prostor jednat. Může podat kárnou žalobu na kteréhokoliv ze státních zástupců. V citlivých případech, kde jde o moc, to ani náhodou nedělá.

V případě Josefa Baxy zrovna on propásl příležitost mlčet. V případu Ivo Ištvana nebo teď pražských žalobců, dozorujících stíhání Andreje Babiše, alibisticky promarňuje příležitost jednat. Možná i proto se na rozdíl od Baxy nebo vrchní pražské žalobkyně Lenky Bradáčové neobjevuje v aktuálním žebříčku dvaceti nejvlivnějších právníků, který podle názorů lidí z právnické branže sestavily Hospodářské noviny.

Baxa za to, že Zemanovi neustoupil, zaplatil. Ztratil vliv na dění v justici. A spolu s ním další špičky: předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský a předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal. Do té doby přitom právě oni uměli prezidenta velmi úspěšně inspirovat ve výběru jmen na Ústavní soud. To, že Miloš Zeman tuto svoji klíčovou kompetenci dobře zvládl a poslal tam takové soudce, jako je Vojtěch Šimíček, je právě zásluha Rychetského a Baxy. Oni také doporučili Pavla Šámala do křesla předsedy Nejvyššího soudu. A úspěšně se snažili dát dohromady vlivnou Nejvyšší radu soudnictví.

Panovala všeobecná symbióza, že Pavel Rychetský nedokončí svůj mandát v čele Ústavního soudu a vystřídá ho právě Josef Baxa. Soulad mezi justičními špičkami a prezidentem zmizel ve chvíli, kdy Baxa odmítl rozsudky na prezidentskou zakázku. Skončil jako řadový soudce Nejvyššího správního soudu, a prezident navíc na jeho místo jmenoval někoho úplně jiného, než koho mu Josef Baxa doporučoval.

Nový předseda NSS Michal Mazanec už přiznal schůzku s kancléřem Vratislavem Mynářem i Zemanovým pobočníkem Martinem Nejedlým.

Manýry prezidenta a jeho party jsou tvrdě za hranou. Nejsou ale ohrožením do chvíle, kdy jim soudci začnou podléhat. Tlaky jsou všude tam, kde jde o moc. Důležité je, jestli se jim čelí, nebo podléhá. Soudci by měli mít ty nejlepší předpoklady jim čelit. Mají velmi pevné pozice. Jsou neodvolatelní. Existenčně neriskují. Jediné, o co můžou přijít, je vyhlídka na vrchol kariéry, o níž rozhoduje prezident. Tak jako přišel Josef Baxa o post předsedy Ústavního soudu. Zatím. Nějaký příští prezident s výrazně vytříbenějším citem pro spravedlnost a vládu práva možná právě jeho pevnost ocení.