Počítám, že od úterka už jsme si všichni u příležitosti „útoku na Kapitol“ stačili říct, že zastupitelská demokracie nesmí být vystavena řádění lůzy. Tím jsme učinili, co se očekává od každého demokrata, takže můžeme postoupit dále – jednak v popisu oné události, jednak v pokusu pochopit, jak byl „útok“ na Kapitol využit levicí.

Designovaný americký prezident Joe Biden vetřelce označil za „teroristy“, což je překvapivě silný slovník od reprezentanta strany, která se vyhýbala použít ostřejší slovo v případě ozbrojenců z Antify a stoupenců hnutí Black Lives Matter, když loňským květnem počínaje řadu týdnů demolovali centra amerických měst a přitom skutečně terorizovali místní živnostníky, obyvatele a pak i příznivce Donalda Trumpa, pokud měli odvahu přijet na místo demonstrovat proti nim. Biden teprve na sklonku léta zavrhl obecně jakési blíže nespecifikované „násilí“. Jeho slabošské chování tehdy je v ostrém kontrastu k chování typického politika Republikánské strany dnes. Republikáni vniknutí do Kapitolu hromadně odsuzovali vzápětí a často ještě během řádění.

Platí to i pro Donalda Trumpa, jakkoliv předtím své příznivce v projevu hecoval. Vyčítat prezidentovi, že zlomek ze statisícového zástupu, který se ve Washingtonu shromáždil na jeho podporu, jeho slova o potřebě „projevit sílu“ a „jít ke Kapitolu“ vzal tak, že došel dovnitř Kapitolu, je také novátorství. Své příznivce popichuje nebo hecuje kdekdo. I v Praze se příležitostně chodí v zástupu z města „na Hrad“, aniž by v tom někdo vážně hledal výhrůžky násilím. Vetřelci v sídle amerického Kongresu byli všichni neozbrojení. Naznačovat, že snad reálně měli v plánu zastrašit zákonodárce tak, aby nepotvrdili Bidenovo vítězství, je směšné. Ventilovat vztek ještě není pokus o převrat.

A přesto takový dojem následně ve veřejném prostoru vznikl. Vznikla atmosféra výjimečného stavu, který musíme vyhlásit my všichni slušní demokraté proti… lidem na pravici, když chovají pochybnosti o průběhu prezidentských voleb v několika amerických volebních okrscích, když mají pochybnosti o hnutí Black Lives Matter, když nechtějí používat genderová zájmena, katalog zločinů se neustále rozšiřuje.

Části levice v USA se od minulého týdne začínají chovat jako administrátoři výjimečného stavu. Komentátor CNN si stěžuje na přenosové společnosti, že vysílají signál konzervativní televize Fox News. Z pořadů tohoto konkurenta CNN se prý linou slova „podněcující násilí“. Twitter zrušil účet Donaldu Trumpovi s více než 80 miliony odběratelů. Současně Twitter různým známějším konzervativním nebo jinak politicky nekonformním Američanům ruší po tisících jejich odběratele, také pod heslem boje proti slovům „podněcujícím násilí“. Společnost Amazon informovala, že pozastavuje z neděle na pondělí hosting sociální sítě Parler, kvůli tomu, že neprovádí kontrolu příspěvků, a dokud nenajde Parler jiný hosting, nebude tak vůbec přístupný. Parler je před dvěma lety vzniklá sociální síť konkurující Twitteru. Tahu Amazonu předcházely podobně nepřátelské akty ze strany Applu nebo Googlu, kteří aplikaci Parler vyřadili ze své nabídky. Samotný Parler si zakládá na tom, že kromě výroků jasně překračujících zákon své uživatele necenzuruje, vágní a podzákonnou kategorii slov podněcujících násilí neuznává. Pokud Parler a podobnou síť Gab, případně Rumble (konzervativní, bohužel nepříliš vábná odpověď na YouTube), technogiganti úplně vyřadí ze svého ekosystému, bude jim vývoj jejich vlastní infrastruktury trvat dlouho, respektive v situaci faktického monopolu několika zmíněných gigantů není úspěch zaručen.

I u nás poměrně známý spisovatel Rod Dreher, sám konzervativní antitrumpovec, který „útok na Kapitol“ odsoudil obratem a bez různých ale, tuto reakci přirovnává k požáru Říšského sněmu v Berlíně na jaře 1933. Domněnka, že požár připravili sami nacisté, je nasnadě, ale historici pro ni nikdy nenašli důkazy. Nesporné je, že Hitler a spol. požáru, který v liduprázdné budově neměl šanci někoho připravit o život, využili k hysterické propagandě a naprosto přepjatému úderu proti levici. Letos v září se Reichstag znovu dostal do zpráv, a opět opředen hysterií. Během statisícové demonstrace proti koronavirovým opatřením německé vlády zlomek demonstrantů, zhruba 400, obsadil schodiště vedoucí k historické budově. Tisk a politická elita z toho ihned udělaly „útok“, v němčině „Sturm auf den Reichstag“. Spolkový prezident druhý den obratem vyznamenal čtveřici policistů, kteří na této straně historické budovy právě konali službu a na chvíli se ocitli proti davu. Ale dav se, podobně jako většina vetřelců na americkém Kapitolu, soustředil na dělání selfíček. V Berlíně nebyl zaznamenán jediný pokus překonat policejní hlídku, vniknout do dveří. Spolkový prezident nikdy předtím ani potom nevyznamenal ty policisty, kteří čelili skutečně agresivním protivníkům při ultralevicových akcích, ať už před třemi lety v Hamburku během summitu G20, nebo souběžně se Sturmem na Reichstag v saském Lipsku. A to krajní levice za sebou nechává desítky zraněných policistů.

I v Německu nafouknutí incidentu politikou a veřejnoprávními kanály posloužilo k diskreditaci celého protilockdownového hnutí. Organizátory těchto protivládních demonstrací si oficiálně vzala do hledáčku kontrarozvědka (!), celá sada argumentů se od tzv. Sturmu na Reichstag zcela nevěcně ocitá v kategorii: Podněcuje k násilí.

Dvojí metr při posuzování politických incidentů je dnes už takový, že i zkušenému pozorovateli bere dech. A nevysvětlíme to zvláštnostmi jedné země, táhne se napříč Západem. Pochopitelně odsuzujeme hulvátství a přitom se nevědomky stáváme roztleskávači reálných nepřátel svobody. To je tedy situace.