Ministryně sociálních věcí Jana Maláčová promluvila o svém šéfovi, premiéru Andreji Babišovi slovy vskutku nehledanými. Jeho osobně charakterizovala slovem na d, stav země pak popsala slovem na b. Stalo se tak v konverzaci se štábem České televize, který připravoval pořad 168 hodin. Ministryně se údajně domnívala, že mluví mimo záznam - jaksi oficiální vyjádření už na kameru podala a odešla ze záběru, nahrávání ale ještě běželo. A ve vysílání se její slova o předsedovi vlády objevila. Sociální sítě to samozřejmě zaznamenaly. Debata se rozproudila i mezi novináři, někteří považovali jednání kolegů z ČT za ohrožující. Žurnalisté potřebují, aby s nimi politici mluvili mimo záznam, leckdy při takových příležitostech řeknou ledacos zajímavého, aby se tak dělo, je potřeba, aby mezi politikem a novinářem existovala elementární důvěra. Jednání štábu 168 hodin podle některých kolegů tu důvěru ohrožuje - politička mimo záznam promluvila, natočili ji a otloukli jí to o hlavu. Třeba si už příště bude dávat pozor na pusu, žurnalistům to může komplikovat práci.

Pro politiky jsou ale ty hovory mimo záznam taky prospěšné. Mohou tímhle způsobem dávat do oběhu informace, které potřebují uvést v širší známost, aniž by nesli odpovědnost člověka, který mluví "na jméno". A možná ještě častěji je to pro ně příležitost, jak lidem z médií ukázat lidskou tvář, přesvědčit je, že nejsou jenom panáci, kteří do mikrofonu zavrčí připravenou nicneříkající frázi, taky mají svoje city, problémy a vůbec jim nic lidského není cizí. Jistě v tom může být úplně normální potřeba vypadnout na chvilku z role, ve které se člověk nemusí vždycky cítit dobře. Taky se tímhle způsobem může projevovat nějaká mediální strategie, budu na ně hodný, budu kamarád a oni pak budou hodní na mě ne nutně ve smyslu transakčním, prostě mě budou šetřit třeba i nevědomě, přece by neublížili někomu tak přátelskému. A jsou na politické scéně lidé, kteří se v tomhle ohledu skutečně snaží, třeba i daleko za hranicí vtíravosti.

Měl pořad 168 hodin vyjádření ministryně Maláčové odvysílat? Je zaměřený na ukazování politiků v nedbalkách, možná si toho Michaela Maláčová měla být vědoma. Na druhou stranu - neřekla nic nového nebo důležitého, formulovala jenom jeden široce rozšířený názor, jenom pomocí slovníku, který může být u členky vlády zarážející. Skutečně poškodit ji to ale může jenom sotva, možná díky těm nehledaným výrazům vypadá v očích potenciálních voličů silnější a rozhodnější.

Martin Nejedlý, poradce prezidenta Zemana, se nakazil koronavirem, budiž mu přáno snadné uzdravení (a doufejme rovněž, že bude dodržovat karanténu svědomitěji než na jaře, kdy lítal po městě po návratu z Číny). Sám svou situaci vnímá optimisticky, přesněji to tak vypadá, ale nevsadil bych si na to, kryptičností a, řekněme, salátovitostí se panu Nejedlému při komentování vlastní situace podařilo překonat i vysoký standard Andreje Babiše. Deníku N řekl, že netrpí žádnými příznaky, a svou celkovou svěžest neváhal ilustrovat pregnantním přirovnáním: "Kdybych se cítil tak dobře jako dneska, tak bych to okamžitě Faustovi podepsal do konce života.“ Jaj. Z toho se může zatočit leckterá hlava. Tak především. "Faustovi" se nepodepisuje nic. Podepisuje totiž Faust. A podepisuje Mefistovi, ďáblovi (proč jenom lidé, jimž se nedostalo elementárního humanitního vzdělání, tak často cítí potřebu marně se snažit dokázat opak?). Ale dobře, člověk se taky může splést, zvlášť v situaci, kdy má důvod být rozrušený, to pak začne všechno lítat - Faust, Mefisto, celá parta. Když ovšem odhlédneme od té záměny, co se pan Nejedlý snaží sdělit? Že vždycky, když se cítí náramně, by nejradši podepsal smlouvu s ďáblem? Že puzení tohle udělat je symptomem kypícího zdraví? To se jeden probudí osvěžený, vykoukne z okna, hradní zahrady září v podzimním slunci a člověku se chce z plných plic zařvat: Kdepak jsi, ďáble, s tím tvým papírem? Zvláštní svět. Pan Nejedlý by si v každém případě mohl Fausta přečíst, aspoň v nějaké zkrácené verzi. Ohledně podpisování a jeho důsledků by tam našel velice překvapivé informace.