Recese přichází, klesne-li dvě čtvrtletí po sobě ekonomický výkon. Německo ve třetím čtvrtletí loňského roku (červenec, srpen, září) zaznamenalo mírný ekonomický pokles o 0,2 procenta HDP. Pokles zatím  pokračuje. Může za to i masochismus, s nímž Němci rozkládají svůj automobilový průmysl.

Ve středu se i před námi, blízkými sousedy s průmyslem navázaným na ten německý, otevřela nepříjemná vyhlídka, že německý pokles možná pokračuje a že by se velký soused už brzy mohl oficiálně ocitnout v recesi. Zatím jsou k dispozici částečné údaje za listopad (první měsíc dalšího čtvrtletí), kdy průmyslové  zakázky oproti říjnu klesly o jedno procento a v meziročním srovnání dokonce o víc než čtyři procenta. Průmyslová výroba se oproti říjnu zmenšila už třetí měsíc za sebou. Víc, než se čekalo, spadl i dovoz do Německa (například tady).

I když ale bude mít největší ekonomika Evropy štěstí a do recese oficiálně nespadne, je zřejmé, že od léta přinejlepším stagnuje, a to je stav, který je dvojtečkou k možnému zlepšení i zhoršení, stav citlivý na jakýkoliv větší vnější podnět. První, co nás v této souvislosti napadne, je samozřejmě nějaká kalamita v Itálii, brexit, obchodní války. Mimochodem v meziročním srovnání o šest procent klesla poptávka po autech v Číně,  poprvé po dvaceti letech růstu.

Ale právě tyto vnější morové rány, které už se buď uskutečňují, anebo jsou ve vzduchu, s sebou nesou naléhavou otázku: proč si německý obr, když je takhle zranitelný, ještě sám uvazuje koule na nohu? Kromě jmenovaných důvodů může totiž za zpomalení německé ekonomiky ještě automobilový průmysl. Přesněji řečeno ti, kdo ho vystavují novým a novým zkouškám, co snese.

Na podzim se v jednu chvíli zastavil prodej nových vozů, což je společný výsledek jak kampaně proti dieselovým autům, tak zavádění nových certifikátů a regulací. A i když se ukáže, že tato zástava automobilového průmyslu byla jednorázová, podzimní zástava nám  předvedla, jak je naše část Evropy zranitelná skrze automobilový průmysl.

Evropská unie je dnes válečnou linií, na níž má nakonec zůstat ležet mrtvý spalovací motor. Hlavní bojiště se nachází  paradoxně v Německu. Stuttgart je od Nového roku 2019 prvním městem světa, kde byl zaveden plošný zákaz pro vjezd starších aut s dieselovými motory (v zásadě na auta vyrobená v roce 2009 a dříve). Další  města letos čekají na rozsudky. Nevládní organizace DUH, která podávala žaloby, byla různými způsoby dotována federální vládou. Teď stojí politici před rozsudky, které nelze rozumně vysvětlit. Ale žádná rozumná debata, kde by se rozebralo, proč je norma pro oxidy dusíku na silnici 24krát nižší než na pracovišti, se nekoná.

Týden před Štědrým večerem byl zasažen i benzinový motor. V Bruselu se na jednáních mezi zástupci členských států, Evropské komise a Evropského parlamentu dohodlo, že od roku 2030 se emise CO2 u nového auta sníží o dalších 37,5 procenta oproti stavu z roku 2021, kterého tedy ještě ani nebylo dosaženo. 

Taková redukce emisí kysličníku uhličitého podle některých expertů u benzinových motorů už není technicky možná, a protože absurdně přísné normy pro výskyt oxidů dusíku souběžně zavírají města dieselům, zbývají z aut, která jsou na trhu, řidičům do budoucna jen elektromobily. Ty dosud trpí velkými slabinami: baterie s nízkou kapacitou, uhlíková stopa vzniklá při výrobě baterie, zima v autě a ovšem cena. Pokud lidstvo nečeká v příštích letech zásadní technologický průlom, směřuje politika k tomu, že mezi prostým lidem bude méně osobních aut. 

To dopadne na průmysl v celé střední Evropě včetně České republiky. V Německa: I tak oficiózně optimistický hlas, jako je výzkumný ústav Spolkové agentury pro práci, odhadl, že s přechodem na elektroauta zanikne v automobilovém průmyslu 100 z dnešních 800 tisíc pracovních míst.

Němci auto vynalezli, v prvotřídní kvalitě a za rozumnou cenu ho dnes umějí vyrobit nejlíp na světě. Jsou s 21 procenty a s odstupem hlavní vývozce aut na světě. Automobilky tvoří avantgardu akciového trhu v Německu, současně ale zelená revoluce, z níž vzešlo dnešní celoevropské tažení proti autům, má původ v Německu. Tato revoluce dnes požírá průmyslovou základnu své vlasti.