Nese Čína odpovědnost za koronavirovou pandemii? Vše, co víme, nasvědčuje tomu, že ano. Tatáž vlastnost, která za to rozšíření může – tajení informací –, ovšem zároveň znamená, že se o vzniku nákazy nikdy nedovíme všechno. Jisté je tolik, že Čína včas neinformovala Světovou zdravotnickou organizaci ani svět o viru a jeho vlastnostech a že v kritické době nezabránila cestování lidí z postižených oblastí do světa.

Z uniklých nahrávek víme, že si pracovníci WHO stěžovali, že Čína se chová hůř než Kongo při epidemii eboly. Ještě docela nedávno Světová zdravotnická organizace v tichosti upravila informace na svém webu o tom, jak (ne)byla informována Čínou o novém koronaviru.

Kdyby Čína jednala včas, mohla docela dobře zamezit tomu, aby se virus vůbec dostal do světa. Mohlo by se zdát, že svět chce po jedné zemi příliš mnoho, že chce, aby sama nesla tíhu boje s novým virem.

Takže nepřekvapí, že podle nového průzkumu CVVM 71 procent respondentů souhlasí s tím, že koronavirus se rozšířil, protože Čína o něm tajila informace. Je to střízlivý soud, k němuž nemusíte být poznamenáni nějakou nevolí vůči Číně. To, že virus byl Čínou šířen záměrně, si myslí jen 28 procent lidí. Pro to důkazy neexistují. Ani pro to, že koronavirus unikl omylem z čínské laboratoře, což si myslí 46 procent lidí – je to ovšem možnost, kterou experti teoreticky nevylučují.

Není to ani názor, kterým bychom nějak vybočovali ve světě. Podle květnového průzkumu v sousedním Německu si tam 77 procent respondentů myslí, že Čína nese aspoň nějakou vinu za rozšíření koronaviru, z toho 34 procent, že zásadní.

Říkává se, že koronavirová pandemie je čínský „černobylský moment“. Jenže hlavní reakcí na černobylskou havárii bylo vedle rozhořčení nad tím, jak Sovětský svaz ohrozil své sousedy, poznání, jak vnitřně rozložený je sovětský systém. Ukázalo se, že Sovětský svaz je nebezpečnější svou slabostí než svou silou. A tak se s ním zacházelo. O tom v případě Číny nemůže být řeči.

Ta naopak provozuje agresivní koronavirovou diplomacii, v níž se snaží proměnit škody, jež způsobila, ve vítězství a chyby svalit na někoho jiného. To druhé s chabými výsledky – tvrzení, že koronavirus záměrně rozšířily USA, což čínská propaganda nějaký čas tvrdila, uvěřilo podle CVVM 17 procent Čechů.

Ale v širším smyslu Čína částečně uspěla. Část veřejnosti – a zřejmě pod jejím vlivem i politiků – naletěla čínské koronavirové diplomacii. Čína využila toho, že v předchozích letech převálcovala světovou výrobu ochranných pomůcek, a za jejich dodávky v nejkritičtějších chvílích pandemie si nechávala děkovat. To mělo třeba v Itálii a ve Španělsku úspěch, jak ukazuje průzkum European Council of Foreign Relations. Ale ani tyto země nepočítají s tím, že by jim Čína byla nápomocna v budoucnu. Nebyla to žádná pomoc – často na rozdíl od dodávek pomůcek, jež posílaly evropské země do Číny v lednu, ještě než si uměly představit, že je samy budou potřebovat. Čína si za své dodávky nechávala regulérně zaplatit. „Pomoc“ spočívala v tom, že dala na srozuměnou, že tomu, kdo nebude dost vděčný, by taky dodat nic nemusela. To je zvláštní pojetí pomoci a přátelství.

Na to může člověk reagovat dvěma způsoby. Aktivním, když se rozhodne, že do takové situace se už nemůže dostat, a vynaloží mimořádné úsilí na to, aby se do ní nedostal. Anebo pasivním, dekadentním. Smíří se s tím, že doba je prostě taková, že ochranné pomůcky už není schopen vyrobit, a podmínky nabízeného „přátelství“ přijme. To je třeba reakce ministra vnitra Hamáčka, který připustil, že takto varoval předsedu Senátu Vystrčila před cestou na Tchaj-wan.

Západ tak dlouho opakoval mantru volného obchodu, že úplně ztratil schopnost pochopit, že někdo jiný může být motivován mocensky. Ale když vám otevřeně říká, že to, co vy považujete za vzájemně výhodnou svobodnou směnu, on vidí jako budování páky, kterou vás pak může vydírat, tak na co čekáte?

Po Česku se v tomto nechce mnoho, protože má malé možnosti. Nemůže nic podstatného udělat pro Ujgury, pro které ostatně nejsou ochotné nic riskovat ani muslimské země, což je dobré si pamatovat, až tyto země nebo iniciativy jimi financované budou kritizovat západní „islamofobii“. Nemůže moc udělat pro Hongkong a nemůže moc udělat ani pro Tchaj-wan. Tam kdyby došlo k ozbrojenému konfliktu, tak postoj USA bude ten jediný vnější prvek, na kterém bude záležet. Daleko více než cokoliv, co můžeme udělat, pociťujeme vliv čínsko-německých vztahů. Německý vývoz do Číny od roku 2005 klesl pětkrát, což náš průmysl coby subdodavatel německého prožívá daleko výrazněji než přímý export.

O to víc je třeba udělat si rozvahu toho, za co nám vlastně Čína stojí. Čínská relace prezidenta Zemana je bezvýznamná. Nemá váhu ekonomickou, jak po letech nesplněných slibů ohledně čínských investic musí být jasné už každému. Nemá váhu politickou, jak ukazují průzkumy. K čemu Čínu tolik potřebujeme?