Rekonstrukce, konverze, regenerace. To jsou hesla, která už pár let hýbou soudobou architekturou po celém světě. Namísto uhrančivých novostaveb dostávají přednost spíš pokornější zásahy a práce se starými objekty. Svou zásluhu na tom má vedle stále většího důrazu na udržitelnou architekturu (nikoli jen ve smyslu environmentálním, ale i sociálním a ekonomickém) také přesycenost vizuální pompézností, která je při řešení dnešních problémů příliš slabá.

Když v Praze na jaře přednášela loňská držitelka Pritzkerovy ceny, přezdívané Nobelovka za architekturu, kladla všem přítomným na srdce především to, aby se pokaždé snažili nově využít i zdánlivě vysloužilé budovy. „Nikdy nebourej!“ bylo její heslo, kterým zvedla ze židle nejednoho českého architekta či architektku. Podobný slogan (Nebourej, transformuj) si zvolil letošní český festival Den architektury i slovenské ceny za architekturu CE ZA AR. Tématem letošního jedenadvacátého ročníku tohoto nejprestižnějšího oborového ocenění na Slovensku byla totiž regenerace. „Právě regenerace se ukazuje jako nástroj zodpovědných postupů obnovy země. Respekt ke starému vytváří novou kulturní vrstvu země,“ prohlásil předseda Slovenské komory architektů (SKA) Iľja Skoček.

Mezi svými

„Smyslem architektury nemusí být pokaždé nová stavba. Jestliže chceme, aby byla udržitelná, musíme se víc soustředit na obnovu a péči o již stojící budovy,“ stojí v letošním zhodnocení slovenských cen. O vítězných stavbách dokončených během posledních dvou let rozhoduje mezinárodní porota – letos však šlo ve skutečnosti o výhradně československou šestičlennou sestavu architektů a jedné architektky. Je to škoda, protože malé české a slovenské profesní rybníčky, ve kterých se všichni znají a sdílejí podobné názory, zoufale potřebují nezávislý pohled zvenčí. Jen tak může totiž dojít k reflexi a komparaci lokální produkce s globální scénou, k čemuž by měla taková ocenění směřovat.

Porota udělovala ceny celkem v pěti kategoriích podle stavební typologie: rodinné domy, bytové domy, občanské a průmyslové stavby, interiér, exteriér. Volnou kategorii představuje tzv. fenomén architektury, ve které se dává prostor originálním přístupům a počinům z poslední doby. Tuto kategorii letos ovládl chytrý, praktický a současně vizuálně působivý zásah mladých tvůrců z ateliéru 2021, kteří nechali umístit do starého a chátrajícího kláštera v městečku Jelšava buňky sloužící jako zážitkové ubytování – jde o dočasný zásah, než budou peníze na rekonstrukci historické památky. Za pozornost stojí také originálně zpracované zahradní centrum Plantex v Piešťanech, které se vyčleňuje z dnešní produkce hobbymarketů coby anonymních a banálních plechových hal, které se navíc topí ve vizuálním smogu a kýči.

Tak či onak

V rámci cen CE ZA AR uděluje SKA také titul patron architektury pro vyznamenání jednotlivců či organizací za přínos k rozvoji stavební kultury na Slovensku. Tento rok putoval po zásluze za Metropolitním institutem Bratislavy (obdobou Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy), který od svého vzniku před třemi roky zásluhou primátora-architekta Matúše Valla podnikl hned několik konkrétních zásahů zlepšujících veřejný prostor hlavního města ať už organizací architektonických soutěží, nebo produkcí různých manuálů či praktických úprav ulic, jako je třeba výsadba rostlin.

Hlavním proklamovaným cílem cen CE ZA AR má být propagace kvalitní architektury a osvěta veřejnosti. Ta však může být z letošních výsledků lehce zmatená – navzdory zdůrazňování regenerací totiž mezi celkovými vítězi najdeme pouze dva projekty týkající se adaptací stávajících budov (včetně rekonstrukce bytu). Nejde o to, že by takové projekty v nominacích chyběly, ba naopak, porota se pouze rozhodla upřednostnit novostavby. Platí však, že u nás i na Slovensku výborných příkladů rekonstrukcí a transformací stále přibývá a přibývat bude i do budoucna – ať už je budou korunovat oborová ocenění, nebo ne.