Není to beznadějné, i v Bruselu lze leccos změnit
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Řízený únik informací z útrob Evropské komise, který, jak už to bývá u klíčových ekonomických otázek, se provedl přes stránky The Financial Times, přinesl naději, že dopady největšího ideologického experimentu od dob druhé světové války Green New Dealu by nemusely být děsivé, jak se to jevilo podle původních plánů Bruselu.
Evropská komise totiž nakonec hodlá výrobu energie z jádra stejně jako využívání plynu zařadit mezi takzvané uhlíkově neutrální, zelené zdroje. Jde o zásadní posun, kterému brání silný odpor Německa nebo Rakouska, pro které je jaderná energie zlo a jaderné elektrárny odstavují z provozu. Je to životně důležitá zpráva pro Českou republiku, která s dalšími zeměmi ze Skandinávie, Polskem, Maďarskem, ale na prvním místě se silou Francie této změny v chování dosáhla.
Samozřejmě bez Francie by to nebylo možné, ale podstatné je, že ke změně došlo; a především fakt, že změny lze dosáhnout, i když Němci se s porážkou tak lehce nesmíří, je důležitý pro další existenci Unie.
Tento případ ukazuje, jak zásadní je nepodvolovat se a nepřistupovat k autoritám jako k božstvu, o jehož konání se nepochybuje. Na domácí scéně se postoj k Evropské unii zužuje v pohledu většiny proevropského establishmentu jen na jeho obranu Bruselu, jeho nekritizovatelnost, a pokud se někdo výhrad dopustí, je mainstreamem vykazován z tzv. prozápadní civilizace a označován za slouhu Putinova Ruska.
Evropská unie není dobročinný spolek, jehož cílem je budování spravedlivého uspořádání světa. Je složená z různých kulturně, ekonomicky a společensky jinak nastavených zemí, kdy ty nejsilnější pochopitelně chtějí prosadit svoje představy. Nová německá vláda se ve svém programovém prohlášení otevřeně hlásí k federálnímu uspořádání Unie, což je ale zcela něco jiného než Unie, do které Česká republika v roce 2004 vstupovala. Ani tehdy to nebyl jednostranně výhodný proces, kdy jsme byli přijati mezi civilizované země, které nás podpořily dotacemi a tím podnítily náš ekonomický rozvoj. Ekonomicky silné evropské země za dotace dostaly přístup na nové trhy a hlavně přístup k tehdy levné pracovní síle. Byl to oboustranně výhodný vztah: dotace za trh a pracovní sílu, žádná dobročinnost v tom nehrála roli, proto také není důvod k žádné naivní vděčnosti. Oboustranně výhodný obchod. Udržitelnost výhod členství v Unii platí stejně jako před dvaceti lety, navíc za tu dobu se Česká republika z příjemce dotací stala už čistým plátcem.
Dosažení změny v pohledu na jádro je důležitým příkladem toho, že s područenským přístupem by jí nebylo. Co je dobré pro Německo, nemusí být dobré pro nás a dávat na oltář evropské demokracie spolupráci s jinými sousedními zeměmi by bylo zničující. Neudělá nás to více civilizovanými, naopak bychom se dostávali do role kolonie, v lepším případě do pozice sedmnácté spolkové země. A že by se v nové vládní koalici takových naivů našlo, kteří by nás do této role vedli, například v minulých dnech to ukázal novopečený ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek, jehož nápady na nové směřování evropské zahraniční politiky zasvítily ve vánočním čase, když se začal lísat k velkým.
Umět definovat zájmy českých občanů a nacházet pro jejich prosazování různé spojence je naopak jediná cesta, jak zůstat v Evropské unii spokojený.