Na internetu se objevil průzkum americké společnosti Pew sdělující, že u nás došlo v posledních letech k velkému nárůstu netolerance vůči homosexuálům. Řada lidí na něj reagovala tak, že je to bohužel logický důsledek neúnavného propagandizování gay agendy v posledních letech. Když někomu něco cpete horem dolem, vzepře se a o to víc se ve svých názorech utvrdí – takhle nějak zní ta logika.

Ale jak logické je něco, co se pravděpodobně vůbec nestalo?

Pew Research Center je jedno z největších amerických center sociálního výzkumu, jehož průzkumy mají v USA dost dobrou reputaci. V každém případě jsou průzkumy neziskového Pew často jediným zdrojem informací k nějakému trendu v hubených časech, kdy komerční organizace jako Gallup výdaje na průzkumy jako veřejnou službu omezují.

Pew ovšem začal v posledních letech vstupovat i na pole mezinárodních srovnávacích průzkumů. To je náročnější. Pew pochopitelně nemá v jednotlivých zemích vlastní tazatelské sítě, musí si najmout lokálního partnera. Existují sice mezinárodní standardy, jak takové věci dělat, ale vždy je tu spousta obtížně vyjádřitelných lokálních specifik – v povaze země, jejího jazyka, v konkrétních zvyklostech té které firmy. Takže odborníci vždy raději dávají přednost průzkumu jedné firmy před srovnáváním průzkumů (z různých zemí i z různé doby) od odlišných zdrojů.

Pew nikdy nedělá průzkumy všech zemí na světě, to by bylo zatraceně drahé. Vždy vybere z různých geografických regionů několik zemí a ty střídá. Takže ovšem ve většině zemí nezíská důkladné zkušenosti. Takže když zkušená firma dělá jakýkoli průzkum, v němž jí vyskočí nečekaný výsledek, řekne si: počkat. To může být pravda, ale není taky možné, že jsme někde udělali chybu? A znovu přezkoumá data a postup. Pew jakožto cizinec pracuje naslepo, v zemi, kterou nezná, ho nečekaný výsledek nepraští do očí. Protože neví, co všechno neví.

A teď si představme, že jim vyjde, že v Česku počet lidí soudících, že homosexualita by měla být akceptována, poklesl za posledních dvanáct let z 83 procent na 59 procent. Co si asi řeknou? Česko je v té části Evropy, jež v posledních letech propadá populismu. Pravicovému populismu. To znamená, že se tam šíří xenofobie, antisemitismus, netolerance a vůbec všechny nenávisti, jež byly tomuto regionu vlastní před druhou světovou válkou. Ani namátkový pohled do anglicky psaného zpravodajství jim nic lepšího nemusí povědět. Ve zpravodajství agentury Bloomberg o našich posledních parlamentních volbách například stálo, že Andrej Babiš vděčil za své vítězství razantnímu odmítání přijímání uprchlíků. Přestože Babiš nebyl první, kdo se postavil razantně vůči přijímání uprchlíků, v době voleb už bylo odmítání masového přijímání uprchlíků nějaký čas postojem většiny českých stran a Babiš vděčil za své vítězství jiným faktorům. Línému západnímu novináři prostě uprchlické vysvětlení zapadlo do jeho narativu, formovanému na daleko vyhraněnějším Polsku, Maďarsku a východním Německu.

Český výzkumník by postupoval jinak. Výsledek by mu přišel na první pohled podezřelý. Protože má pochopitelně v hlavě jiné dostupné průzkumy na toto téma. Postoj k homosexuálům dlouhodobě sleduje CVVM. Najdeme ho v šetřeních zabývajících se postoji k různým skupinám obyvatel. Ptá se lidí, koho by nechtěli mít za sousedy. U homosexuálů má časovou řadu od roku 2003. Tehdy to bylo 43 procent respondentů. Postupně to klesalo na 23 procent v roce 2015 a od té doby to kolem této cifry kolísá. Poslední údaj z letošního jara je 22 procent.

CVVM sleduje i postoje k různým právům homosexuálů, jako je uzavřít registrované partnerství, sňatek, adoptovat děti. U některých otázek má časové řady od roku 2005, u jiných od roku 2014. Naprosto u všech souhlas průběžně roste nebo stagnuje, jen výjimečně nepatrně klesá.

Český výzkumník bude znát i dlouhodobý mezinárodní výzkumný projekt European Values Study, další průzkum, který tuto otázku sleduje. Tam zjistili, že v roce 2017 nechtělo mít homosexuály za sousedy 24 procent respondentů, což je o 4 procenta více než v roce 2008 i 1999. Jenže taky bude vědět, že v posledním sledovaném roce mírně vzrostla nechuť vůči všemožným odlišným skupinám – jako by Češi nejraději neměli žádné sousedy. Výrazněji vzrostla nechuť vůči muslimům a imigrantům – cizím dělníkům, ale s homosexuály se nic zvláštního nedělo.

Český výzkumník by se tedy šel podívat, kde se ta data Pew vzala. A skutečně sociolog Daniel Prokop na Twitteru upozornil, že průzkum Pew trpí odlišnými metodami dokazování v různých zemích i v různé době, změnou zacházení s odpovědí „Nevím“ a dalšími defekty. To se zdá být daleko rozumnějším vysvětlením onoho údajného sešupu v postojích.

Ve společenských postojích opravdu dochází čas od času k „sešupům“, kdy lidé nebo jen nějaká společenská skupina vcelku radikálně změní nějaký dlouho zastávaný názor. Pak je namístě uvažovat o tom, co a proč se stalo – ale teprve, až trend potvrdí více zdrojů. Příkladem může být dnes už potvrzená změna pohledu amerických republikánů na Rusko. Zatímco dlouhá léta se postoje Američanů k Rusku podle stranické identifikace nijak nelišily, počínaje rokem 2016 začali demokraté vidět v Rusku mnohem větší hrozbu, a republikáni naopak menší. Jiným příkladem může být změna postojů mladých bílých vzdělaných Američanů na otázky identity a sociální spravedlnosti zhruba od počátku tohoto desetiletí. Tady měla velký vliv práce politologa Zacha Goldberga, který údaje „vytahal“ ze všech možných datových souborů a ukázal, že u jiných sociálních skupin podobně radikální posun v postojích k otázkám, jako je imigrace, postavení černochů apod., nenastal. Tam pak má cenu spekulovat, co se „logicky“ stalo.

To, co se dělo u nás nad průzkumem Pew, je naopak vhodnější k demonstraci obvyklých kognitivních zkreslení. Heuristika dostupnosti označuje takové zacházení s informacemi, kdy naše mysl dává přednost těm, které jsou lépe po ruce. Česká Wikipedie reprodukuje experiment ze studie Johna Carrolla z roku 1978. Experiment

proběhl den před volbou amerického prezidenta v roce 1976. Subjekty byly požádány aby si představily, že sledují televizní zprávy o výsledcích prezidentských voleb večer a ráno. První polovině bylo řečeno, ať si představí situaci, ve které Ford vyhrál volby, protože si Carter neudržel důležité státy. Ford vyhrál většinu středozápadu a západu. Poměr hlasů byl 316 pro Forda ku 222 pro Cartera, v seznamu států to bylo celkem 32 států pro Forda a 18 států pro Cartera spolu s okresem Columbia.

Druhé polovině bylo řečeno, aby si představila, jak Carter vyhraje volby, protože jeho síla na Jihu a východě je tak silná, že Fordova výhra na západě to nemůže překonat. Vyhraje se 342 hlasy, 28 státy a okresem Columbia, ku Fordovým 196 hlasům, 22 státům.

Scénáře byly vytvořeny na základě aktuálních průzkumů v době studie. Subjekty si měly představit nejen tento scénář, ale i vítěznou řeč zvoleného kandidáta a přiznání porážky druhého kandidáta. Po tom, co si respondenti jednotlivé scénáře představili, byla jim položena otázka, jak si ve skutečnosti myslí, že volby dopadnou – a v průměru skutečně vyšlo najevo, že respondenti si častěji mysleli, že vyhraje právě ten kandidát, kterého si představovali dle scénáře. Podle Carolla za tím stála právě heuristika dostupnosti, konkrétní výběr kandidáta, kterého si představovali za řečnickým pultem, byl pro jejich představivost v té době nejdostupnější, a proto právě jemu přisuzovali větší šanci na výhru.

Takže lidé uměli stejně přesvědčivě zdůvodnit vítězství Cartera i Forda, tak jako my umíme zdůvodnit, proč se lidé stali nevrlejšími vůči homosexuálům. Skutečně se část politiků, reprezentanti nadnárodních institucí a aktivisté věnují homosexualitě intenzivněji. Provází každou Prague Pride, byla tu státní kampaň Hate Free. Cíle gay aktivistů se posunuly od registrovaného partnerství, jež v žádném případě nemělo být předstupněm k manželství homosexuálů a adopcím dětí gay páry, k požadavku právě na adopci gay páry. Jistě to leckomu leze krkem.

Ale stejně bychom uměli vysvětlit průzkumy ukazující, že se nic nezměnilo. Mediální propaganda má mnohem menší účinky, než se obvykle soudí (mohu citovat studie). V české ateistické, či chcete-li lhostejné společnosti je dlouhodobě akceptace homosexuálů vyšší než v sousedních zemích a dlouhodobé postoje se nemění tak snadno. Hlavní mediální proud léta razil určité postoje k nejrůznějším tématům, a na veřejné mínění to zpravidla nemělo vliv. Vidíte, jak to jde?

Samozřejmě by se na tom dal demonstrovat i efekt zvaný konfirmační zkreslení – přijímáme přednostně ty informace, které potvrzují naše dosavadní názory, a ty ostatní vypouštíme – anebo zkreslení zpětného pohledu, to, co sociolog Paul Lazarsfeld nazýval efektem „já jsem to říkal od začátku“. Ve snaze porozumět světu a mít pravdu je naše mysl snaživý, ale nespolehlivý pomocník.

Souhrnně řečeno, průzkum Pew bychom měli považovat za úlet a dál na něj nebrat zřetel. A přitom si řada lidí ponechá názor, že jeho výsledek byl „logický“. Je to, jako bychom do zpravodajské relace zařadili segment o tom, že většina studií vyvrací existenci upírů, a pro kontext bychom doplnili situaci na trhu s česnekem.