Satira v časech nechápavosti
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Boj proti domnělé či skutečné cenzuře je v současné době koníčkem mnoha lidí ze všech částí politického spektra, každý jako kdyby čekal na svých patnáct minut mučednictví. Když jde ale o to, zavřít ústa někomu z druhé strany, velice rád si přisadí a nevidí v tom velký problém. V takové atmosféře je těžké dělat satiru, nejenom proto, že realita často předhání fantazii autorů. Stane-li se arbitrem přijatelnosti uměleckého díla nechápavá afektovaná osoba s přístupem na Twitter, nic dobrého z toho vzejít nemůže. Zvlášť pokud jsou instituce (vydavatelství, univerzity, filmová studia, stát...) příliš vystrašené na to, aby se takovým hlasům dokázaly postavit. Podrážděná nechápavost jako kdyby se v jejich očích stala autentickým vyjádřením hlasu lidu, zvlášť má-li to správné ideologické zabarvení.
Filmové studio Universal minulý týden vydalo prohlášení, že do kin neuvede anoncovaný snímek The Hunt (Lov). Stalo se tak v reakci na pobouřené zpravodajství na stanici Fox News, debaty na sociálních sítích a také vyjádření prezidenta Trumpa. Film ještě před publikem nebo kritiky promítaný nebyl, premiéru měl mít koncem září, zveřejněný byl jen trailer na něj – a právě ten se stal kamenem úrazu. Lov je zjevně satirický film, střižený hororem. Na jakémsi panském sídle obklopeném rozsáhlými pozemky se scházejí příslušníci „elit“, aby si užili dekadentní kratochvíli – lov na lidi. Pro ně připravená kořist jsou lidé z venkovských, zapadlých částí Ameriky. Jedna skupina obětí se ale lovcům postaví, obrátí proti nim jejich zbraně. I z traileru je evidentní, že autoři se ve filmu snaží satirizovat současné rozdělení Ameriky, sociální (bohatí loví chudé) i ideologické (velkoměstští liberálové zabíjejí venkovany, kteří nesdílejí jejich představy o světě). Podle časopisu The Hollywood Reporters Fox News je na začátku scénáře konverzace postav z řad té vraždící elity. „Viděli jste někdo, co zas provedl náš nejvyšší krysom.d?“ Pro jistotu – zjevná narážka na Trumpa. „Ještěže bude lov. Není nic lepšího než zmasakrovat pár buranů.“ Pro kořist je použito slovo „deplorables“, jímž v kampani v roce 2016 označila Hillary Clintonová venkovské Trumpovy voliče.
V souvislosti s filmem se mluvilo o vhodnosti jeho uvedení a propagování v době, kdy je Amerika otřesena dvěma případy hromadného vraždění střelnou zbraní. Zvýšená citlivost se v takové situaci dá pochopit. Vraždění osamělých střelců je ale bohužel příliš časté na to, aby se pro uvedení potenciálně kontroverzního filmu jako Lov vůbec dal najít z tohohle hlediska vhodný termín. A především – míra někdy až vražedné agrese ve společnosti, která se v podobných zločinech může projevovat, vlastně dokládá, že tvůrci Lovu si vybrali relevantní téma. Skutečně zarážející je ale podivná racionalita těch pobouřených reakcí. Trumpovi blízká stanice Fox News film označuje za „dementní a zlý“. Prezident na Twitteru psal: „... Přicházející film vznikl, aby rozněcoval a vytvářel chaos. Oni (míněn Hollywood – pozn. red.) vytvářejí vlastní násilí a pak z něj viní jiné...“
Ta pobouřená kritika neviděného filmu vychází z nesmyslné premisy. Pokud film něco ukazuje, tak to taky propaguje, schvaluje, oslavuje. Film, v němž elity vraždí „deplorables“, pak jistě musí být oslavou těch elit (podle téhle logiky by Spielbergovy Čelisti byly zvrácenou žraločí propagandou). Lov je možná dobrý film, možná špatný (psal ho Damon Lindelof a režíroval Craig Zobel, mohl by být aspoň zajímavý). I z traileru je ale jasné, že ty vraždící „liberální elity“ jsou v něm předmětem satiry, autoři jejich počínání neprezentují jako žádoucí a správné. Vytvářejí hyperbolický obraz nějaké patologie. Fox News a Trump bojovali proti filmu, který byl v určitém ohledu na jejich straně, kdyby Lov uvedený byl, možná by proti němu protestovala druhá strana.
Jenomže doba přeje tupé doslovnosti, je žádaná. Čím dál častěji, a to i v odborně se tvářících recenzích, je vyjadřován požadavek, aby díla, která vyprávějí o něčem odsouzeníhodném, to doprovodila také jasným a mnoha vykřičníky opatřeným soudem: Pozor! Sledujete něco špatného! Je to velice přezíravé vůči inteligenci publika, od nějž se předpokládá, že mu ve filmu musí někdo explicitně a opakovaně sdělit, že lovit lidi není správné, jinak to asi bude považovat za prima zábavu. Ta potřeba polopatického vysvětlování je vlastní progresivní levici i konzervativní pravici, jak nesmyslná aféra kolem filmu Lov dokazuje. Pro autory to jistě musí být velice motivující. Proč se před takovým publikem vůbec o něco snažit?