Má se za to, že žánrovým filmům a seriálům pomáhá, když v závěru připraví pro diváka nějaký veliký zvrat. Nemyslím tím obvyklý zvrat ve smyslu vrah je někdo jiný, než jsme si mysleli, jde o něco jiného, než jsme si mysleli. Ale ten skutečně veliký zvrat, kdy se divák po konfrontaci s ním vzmůže jen na bezmocné a udivené WTF. S takovými zvraty je ovšem nejedna potíž, místo kýženého WTF mohou publikum motivovat jen k otrávenému naštvání (týká se prakticky všech filmů, které se člověka snaží ohromit odhalením, že se jejich story jenom někomu zdála). Navíc je děj záhodno konstruovat tak, aby ani po tom odhalení nepůsobilo sledování předcházejícího děje jako ztráta času, nutná vata předtím, než autoři odpálí ten svůj ohňostroj.

A pak jsou tu potíže jaksi objektivního charakteru. Aby to veliké odhalení skutečně účinkovalo, neměl by divák dopředu znát jeho povahu. A vlastně by ani neměl vědět, že příběh k něčemu takovému vůbec směřuje, měl by ho vnímat nedotčen jakýmikoli informacemi, což je dnes požadavek až iluzorní. Většina lidí se asi málokdy dívá na film či seriál jen na základě nějaké anotace. Aspoň v rychlosti zjistí, co na to dílo říkají uživatelé nějaké filmové databáze nebo co napsal jejich oblíbený recenzent či recenzentka. A tak se o existenci zvratu dozví – je totiž těžké, ba nemožné hodnotit dílo založené na velkém závěrečném zvratu, aniž člověk sdělí, třeba jen nikterak popisným způsobem, že v něm ten zvrat je. A divák, který je o existenci velkého závěrečného překvápka předem zpraven, pak dílo od začátku sleduje prizmatem té informace. Ne jako příběh o nějakých postavách v nějaké situaci, ale jako hádanku. Ta story na obrazovce je pro něj jen zástěrka přes nějakou „pravdu“ a jeho úkolem je najít náznaky té pravdy ve „lživém“ ději a vyčíst z nich, jaká ta „pravda“ je.

A tím se konečně dostávám k šestidílné britské minisérii Ví o tobě (Behind Her Eyes), kterou je možné vidět na Netflixu. Nejdřív to nejdůležitější: není to dobré dílo. Rozhodně ne v tom smyslu, že by bylo dobře napsané, natočené, že by bylo napínavé. Nefunguje ani jako ta hádanka, aspoň ne v tom smyslu, že by člověk po odhalení toho velkého tajemství objevil v ději nějakou dřív sice skrytou, ale teď zjevnou logiku (například chování jedné z hlavních postav v jedné klíčové situaci nedává ani trochu smysl). Ale nemohu popřít jedno: sledovat tu minisérii mě docela bavilo. Kdybych neměl tušení, že se k velkému zvratu schyluje, byla by to nuda. Louise (Simona Brownová) je mladá svobodná matka, všestranně vzorná osoba. Jednoho večera se seznámí se sympatickým psychiatrem Davidem (Tom Bateman), den nato zjistí, že to je také její nový šéf v práci. Dohodnou se, že na svůj letmý flirt zapomenou. Je tu ale zásadní otázka: Dokážou to? Divák nedýchá napětím. Shodou okolností se Louise seznámí také s Davidovou manželkou Adele (Eve Hewsonová), po přestěhování do Londýna trochu dezorientovanou, nikoho v tom velkoměstě nezná. Komu by se jí nezželelo? Simone se s ní spřátelí. Jak se vztah hrdinky k oběma manželům stává bližším, je čím dál jasnější, že hrozí nedozírné následky, zvlášť proto, že vztah Davida a Adele je podivný, stejně jako historie jejich manželství. První dvě třetiny minisérie nejsou velká zábava, ale vědomí, že něco velkého přijde, může divákův zájem zvýšit, přestane ho iritovat řídkost a občasná stupidita toho všeho a hledá stopy, chce si dokázat, že autoři ho tentokrát nedostanou. Tak co? Jsou ve skutečnosti všichni mrtví? Nebo jen někdo z nich? Vystupují v počítačové simulaci a přijdou na to? Je víc postav ve skutečnosti jedna postava? Je jedna postava ve skutečnosti víc postav? Musím přiznat, že mě autoři nakonec dostali. Možná proto, že na věc šli chytře. A možná – pravděpodobněji – proto, že vytáhnout ve finále takovou pitomost vyžaduje míru sebejistoty a troufalosti, jakou si každý představit nedovede. Ať už to ale bylo jakkoli, čelist poklesla. A to se počítá.

Ví o tobě (UK 2021). Hlavní scenárista: Steve Lightfoot, hrají: Simona Brownová, Tom Bateman, Steve Hewsonová a další. Uvádí Netflix.