Má se za to, že žánrovým filmům a seriálům pomáhá, když v závěru připraví pro diváka nějaký veliký zvrat. Nemyslím tím obvyklý zvrat ve smyslu vrah je někdo jiný, než jsme si mysleli, jde o něco jiného, než jsme si mysleli. Ale ten skutečně veliký zvrat, kdy se divák po konfrontaci s ním vzmůže jen na bezmocné a udivené WTF. S takovými zvraty je ovšem nejedna potíž, místo kýženého WTF mohou publikum motivovat jen k otrávenému naštvání (týká se prakticky všech filmů, které se člověka snaží ohromit odhalením, že se jejich story jenom někomu zdála). Navíc je děj záhodno konstruovat tak, aby ani po tom odhalení nepůsobilo sledování předcházejícího děje jako ztráta času, nutná vata předtím, než autoři odpálí ten svůj ohňostroj.

Ondřej Štindl