Ruská válečná mašinerie se opírá ve válce na Ukrajině i o pokročilé západní technologie. Používají je ruské drony, tanky nebo stíhačky a pro ruskou armádu byly doposud nenahraditelné. Vývozu některých komponentů zřejmě zcela nezabránilo ani embargo na vývoz zbraní a vojenského materiálu, které bylo na Rusko uvaleno jako součást sankcí po anexi Krymu v roce 2014.

Většina techniky, kterou používají ruská invazní vojska na Ukrajině, obsahuje komponenty dodané vyspělými západními zeměmi. Rusko bylo totiž doposud v tomto ohledu nesoběstačné a muselo se spolehnout na dodávky od západních společností. Podle novinářů ze serveru Investigate Europe dodaly západní země mezi lety 2015 a 2020, tedy i po uvalení sankcí, do Ruska vojenské vybavení v hodnotě 346 milionů eur (asi 8,6 miliardy korun).

Zhruba 80 procent z toho měly představovat dodávky z Francie a Německa. Mezi zeměmi, které dodávky Rusku po vyhlášení embarga poskytly, měla být i Česká republika, Slovensko, Bulharsko, Rakousko nebo Itálie. Z ČR měly být podle článku vyvezeny například bezpilotní letouny a komponenty pro letecký průmysl.

List Ukrajinska Pravda jako příklad uvádí subdodávky pro ruské drony Orlan-10, na nichž není ruského takřka nic. Drony totiž disponují GPS modulem vyráběným švýcarskou společností U-blox, motorem od japonské firmy SAITO, startérem od americké Texas Instruments Incorporated a řídicí jednotku od francouzsko-italské firmy STMicroelectronics.

Jiné drony Forpost, které jsou formálně ruským výrobkem, jsou zase kopií izraelských dronů IAI Searcher. Rusové využívají při jejich výrobě v rámci Uralského závodu civilního letectví izraelských technologií a německých a amerických komponentů.

Pro ruský zbrojařský průmysl byla v posledních letech klíčová především spolupráce s francouzskou společností Thales, která pomohla vybavit ruské tanky pokročilými termovizemi používanými v zaměřovacích systémech. Do roku 2020 bylo podle listu tímto zařízením upraveno více než tisíc ruských tanků (T-72, T-80 a T-90). Zaměřovací systémy postavené na francouzské technologii měly být podle článku nalezeny také v bojových vozidlech pěchoty (BMD-4) zapojených do masakru civilistů v Buči.

Podle investigativního serveru Disclose dodala v minulosti francouzská společnost Thales také navigační systémy pro 60 ruských stíhaček SU-30SM.

Vojenský analytik a spolupracovník redakce Lukáš Visingr upozorňuje, že pro ruskou techniku byly dodávky některých komponent naprosto zásadní. „Patrně nejdůležitější z toho jsou infračervené senzory pro tanky, které dodala francouzská firma Thales. Nějakou dobu se montovaly z francouzských dílů v přímo v Rusku. Zásadní otázka je, jestli jsou Rusové schopni se bez nich obejít,“ říká Visingr.

„Rusové měli s vývojem kvalitních pasivních, infračervených senzorů dlouhodobě problém. Na spoustě vozidel proto stále používají senzory s aktivním infračerveným přísvitem, což působí na bojišti jako maják, který říká ‚střílejte na mě‘. Pasivní senzor to nedělá. Je ovšem otázkou, jestli je Rusové umí vyrábět. U letadel to, zdá se, zvládají, proč to nebyli dlouho schopni vyrobit pro tanky, je záhada. Proto se také během toho oteplení vztahů domluvili s Francouzi a začali od nich odebírat senzory značky Thales,“ dodává.

Vysvětlením, proč dodávky ze Západu mohly pokračovat i poté, co EU v roce 2014 (v reakci na ruskou anexi Krymu) vyhlásila embargo na vývoz vojenských prostředků, jsou četné výjimky, které obchod s Ruskem umožňovaly. Embargo se totiž například nevztahovalo na smlouvy uzavřené již před ruskou anexí a některé smlouvy tak stačilo pouze prodloužit, popřípadě opatřit dodatkem. Dodávat materiál bylo rovněž možné za předpokladu, že je vyvážející země přesvědčena, že prostředky nebudou použity k vojenským účelům. Tímto způsobem mohly být do Ruska vyvezeny například německé nebo britské výrobky, a to i přesto, že sankce vývoz výrobků „dvojího užití“ zakazovaly.