V pátek dvě aktivistky za boj proti fosilním palivům vylily konzervu rajčatové polévky na van Goghovo mistrovské dílo Slunečnice a následně se přilepily ke stěně. Další komplic celou akci natáčel, takže dramatické video okamžitě obletělo sociální sítě a přebrala ho média. O propagaci měli postaráno. Jestli však své kauze nějak pomohli, je nanejvýš pochybné.

Útoky na umění se v poslední době staly oblíbenou kratochvílí klimatických aktivistů. V červenci se ekoaktivisté přilepili k obrazu slavného anglického krajináře Johna Constablea a originální obraz překryli vlastní verzí, přičemž ho drobně poškodili. V Manchesteru se přilepili k rámu obrazu dalšího anglického mistra, J.M.W. Turnera. Ve florentské galerii Uffizi se další aktivisté přilepili k Botticelliho Jaru.

Ponechme chvíli stranou diskuse, nakolik je globální oteplování existenciální ohrožení a nakolik za něj může lidstvo. I ti, kdo cíle ekoaktivistů plně podporují, jsou v mnoha případech jejich postupy zděšeni. Nejde jen o útoky na mistrovská díla. Další odnož bojovníků proti globálnímu oteplování zase začala rozlévat mléko v supermarketech. Protestují tak proti mlékárenskému průmyslu. Mladá žena zase vylila kanystr lidských exkrementů na hlavu sochy „kapitána Toma“. Tom Moore byl stoletý veterán druhé světové války, který si získal srdce Britů, když během covidu vybral přes 30 milionů liber na charitu. Za to byl pasován na rytíře. Stoprvních narozenin se již nedožil.

Socha Toma Moora se sice svou uměleckou hodnotou nevyrovnala von Goghovi nebo Botticellimu, útok na památník tohoto milého staříka však Brity velmi pohoršil. Madeline Buddová svůj protest zdůvodnila následovně: „Pokaždé když vzlétne soukromé letadlo, vylije kbelík sraček a krve na odkaz kapitána Toma.“

Žádné přímé propojení mezi svinčíkem a snižováním emisí CO₂ neexistuje. Malé děti by v tom případě daleko převyšovaly v boji proti globálnímu oteplování celý Green Deal. Aktivisté tvrdí, že to pomáhá vyvolávat diskusi a zvyšuje mediální zásah. To je jistě pravda. Reakce je však především zlost, naštvání, odsouzení. I pokud obraz není zničen, málokdo chce, aby mu návštěvu galerie zkazil uřvaný vandal.

Také je otázka, kam až jsou aktivisté ochotni své protesty eskalovat. Pokud nezafunguje performativní útok, proč příště nějaké mistrovské dílo rovnou nezničit? Třeba pak svět začne dávat pozor. Koneckonců co je nějaký van Gogh vedle osudu celého lidstva? To jen hněv běžných lidí znásobí.

Tyto útoky v galeriích jsou tak očividně katastrofální PR pro klimaaktivisty, že někteří z nich tvrdí, že se jedná o provokaci placenou těmi největšími znečišťovateli. Zrnko pravdy v tom je. Jedním z největších financiérů podobných skupin je Climate Emergency Fund, který založila Aileen Gettyová, členka americké miliardářské rodiny Gettyů, jež vydělala své jmění v ropném průmyslu. Vše však nasvědčuje tomu, že Aileen opravdu věří v dobro své věci, nefinancuje ekoaktivisty s cílem je zdiskreditovat. Spíše si tím vykupuje špatné svědomí.