Teď někdy to budou dva roky, co i k nám přišlo strašidlo čínského viru. Pro mnohé to začíná být úmorné, nesnesitelné a nechtějí ve svém životě atmosféru, kterou virus přináší. Virus děsil globálně. Strach, který vyvolával, byl pochopitelný, protože virus zabíjel. Nikoli masivně, ale někdy nevypočitatelně. Po dvou letech víme o čínském viru mnohem víc, hlavně to, že tak snadno nikdy nevymizí a že ani tak vyspělá civilizace, jakou jsme ve 21. století, neumí něco vymazat a zničit jako zmáčknutím tlačítka enter. Nakonec se ukazuje, že mnohem horší dopady než na zdraví populace bude mít čínský virus na mezilidské vztahy a společnost, a to vinou prostředků na boj s virem, opatřeními, která se vůči němu dělala, a vystrašenou propagandou některých médií a politiků. Ukázalo se, že tolik vynucované očkování nepřineslo efekt, jaký se očekával a byl slibován.

Očkování se nestalo tečkou za virem, nezastavilo jeho šíření a také nezajistilo bezinfekčnost těch, kteří se očkováním chtěli ochránit a chtěli ochránit společnost. Bylo spíš politickým a společenským placebem. Nezajistilo vymýcení viru tak, jak tomu bylo v případě očkování proti jiným nemocem jako TBC, černý kašel a další. Má zřejmě jen efekt na lehčí průběh onemocnění vyvolané virem, i když také ne ve všech případech, protože na nemocničních jipkách končí nezanedbatelný počet očkovaných. Vědci nezatížení politikou nebo obchodními zájmy jsou připraveni neustále pozměňovat a zpřesňovat názor na fenomény, které zkoumají, a jsou i připraveni závěry opravovat.

Od začátku bylo jasné, že poznání o čínském viru nepřijde hned, za měsíc ani za rok, místo toho se pro společnost ukazuje nebezpečnější omezování, osočování, vykazování z tzv. dobré nedezinformační společnosti těch, kdo si dovolili mít jiný názor. Vykazovala a stále se vykazuje věcná polemika, která je přitom základním předpokladem vědění a poznání. Skutečnost, že ve společnosti, a to v jakékoli fázi její historie, jsou lidé se spikleneckým a paranoidním uvažováním, je nezměnitelná. Vždycky takoví lidé byli a budou, ale ti vývoj nepřinášejí. Problém nastává, pokud za spiklence, dezinformátory jsou označovaní lidé
s faktickými a věcnými argumenty.

Digitální doba nemá jen své nevýhody například v sociálních médiích nebo rychlém šíření fám, ale má i tu přednost, že stejně rychle lze fámy vyvrátit. Stejně rychle lze také usvědčit ty, kteří manipulují ve jménu dobra a prospěchu společnosti, falešné proroky demokracie, pokroku a progresivistického myšlení.

Za dva roky s čínským virem o něm víme mnohem víc, dokonce se objevují země, kde se už učí s virem žít a rozhodli se ho vnímat jako každou jinou chřipku, i když stále je mnohem víc těch nasazujících represi. Zažili jsme také, jak snadno lze omezit svobodu i ve vyspělých demokraciích a jak samotnou demokracii lze snadno poškozovat s dobrými úmysly pro blaho společnosti. Věc s virem není ani zdaleka u konce, jen o něm máme víc poznatků, které mohou pomoci v boji proti manipulátorům a dezinformátorům, jimiž často bývají ti, kdo o tom nejvíc mluví.