Prezidentství Miloše Zemana se vyznačuje neuspořádaností, jaká za obou jeho předchůdců v úřadě byla nepředstavitelná. Někdy se Zeman chová jako destruktivní politická síla a nebere žádný ohled na funkční struktury – mohli bychom vyjmenovávat různé jeho pozice, od pokusu o poloprezidentský systém k deklarovanému eurofederalismu, což v podstatě není nic jiného než přání nahradit nějak osvědčený český stát vzdáleným byrokratickým monstrem. Tady Zemanem cvičí nezvládnuté revolucionářské impulzy. Ale ve společenských otázkách se třetí český prezident stále častěji chová jako konzervativec.

Před týdnem Zeman v rozhovoru pro TV Barrandov sdělil svůj názor na homosexuální sňatky: „Uvažuji o tom, že budu vetovat zákon o manželství homosexuálů. (…) Myslím, že manželství je určeno k tomu, aby rodina vychovávala děti, a toho homosexuální, tedy jednopohlavní vztah nemůže dosáhnout. Má-li stát pečovat o rodinu, musí pečovat především o tento typ manželství.“

To je důležité vymezení se ve chvíli, kdy zákon o homosexuálních sňatcích lobbistická skupina Jsme fér! po dvou letech mravenčího nátlaku dostala na jednání sněmovny do prvního čtení. Rozprava začala v půlce listopadu, ale vzápětí byla přerušena. Ani hlasování, jímž se v prvním čtení předloha dostává do parlamentního procesu a jímž se teprve otevírá možnost, že zákon nakonec bude přijat, zatím není ani na dohled. Prezidentova hrozba vetem může vést k tomu, že proces přijímání zákona o sňatcích homosexuálů zamrzne úplně. Část poslanců, u nichž si předkladatelé soustředění kolem poslankyně ANO Radky Maxové mohli dělat naděje, pravděpodobně buď zohlední prezidentův názor, nebo se zařídí podle názoru premiéra Andreje Babiše. Takto ovlivnitelní poslanci jsou samozřejmě především v klubu ANO, kde bylo před zahájením rozpravy v listopadu odhadem 30 procent klubu pro zákon, 20 procent proti a zbývající polovina žádný vyhraněný názor neměla. Kdyby se klub ANO většinově přidal ke stoupencům návrhu, spolu s Piráty a pár jednotlivci z dalších stran by to zřejmě stačilo na jeho schválení.

Zeman mohl vytáhnout i menší kalibr. Mohl říct, že by zákon pouze nepodepsal. To je elegantní nástroj, který prezidentům dává možnost distancovat se od zákona a přitom respektovat vůli parlamentu. Zákon samozřejmě platí i bez prezidentova podpisu. Zeman však zvolil hrozbu vetem, které by sice sněmovna mohla přehlasovat, ale tentokrát už nikoli většinou přítomných poslanců, ale všech. Takže by se jich muselo opravdu najít 101, což za daných poměrů může dát předkladatelům docela práci.

Pozoruhodné je i to, jak prezident ve stejném pořadu promluvil o katolickém knězi Petru Piťhovi. Prý zvažuje, že mu v reakci na jeho známé apokalyptické kázání o přicházející totalitě genderistů a homosexualistů udělí Řád TGM za odvahu. Nemusí zůstat pouze u gesta, jakým státní vyznamenání je. Křesťanská skupina Aliance pro život nedávno poslala prezidentovi apel, ať se postaví proti ratifikaci Istanbulské úmluvy, oné mezinárodní dohody, která se v prvním plánu zabývá domácím násilím a v druhém vpašovává do zákonodárství přistoupivších zemí genderovou ideologii. Proti Istanbulské úmluvě se v kázání u Sv. Víta vymezoval kněz Piťha. Prezidentská kancelář Alianci podle informací Echa odpověděla vstřícným dopisem, v němž mimo jiné ocenila poskytnuté argumenty proti úmluvě.

Zeman se pomalu stává nepřehlédnutelným spojencem pravověrných českých konzervativců a tradicionalistů. Rozhodně to tak nebylo vždycky. Ještě před první prezidentskou volbou v roce 2013 neměl problém používat i argumenty růžové lobby. Při veřejné debatě organizované skupinou Prague Pride například demagogicky a ve shodě s organizátory debaty mluvil o tom, že pro dítě je lepší žít v homosexuální domácnosti než v dětském domově. (Demagogie je to proto, že zájem o adopce malých zdravých dětí je dnes takový, že ani na heterosexuální páry se často nedostává.) Zmíněná debata se konala v Knihovně Václava Havla v srpnu 2012, tedy půl roku před přímou volbou, v době, kdy byl Zeman ještě outsider. Můžeme spekulovat, že si tehdy z pocitu vlastní slabosti a zranitelnosti prostě nedovolil provokovat takto agilní společenskou skupinu.

Ovšem i před druhou prezidentskou volbou loni v lednu se mezitím už spolehlivě polarizujícímu Zemanovi podařilo celou kampaní proplout bez toho, aby se k zákonu o manželství pro homosexuály, pro který už se v té době lobbovalo, jakkoli vyjádřil. Paradoxně to byl Zemanův soupeř, jinak názorově nevyhraněný Jiří Drahoš, kdo se tu dopustil sice zaobaleného, ale přece jen odmítavého postoje k návrhu zákona: „Já bych jenom úplně automaticky nepřiřadil sňatku homosexuálního páru zcela identické postavení, jaké má manželství muže a ženy, a to s ohledem na nejdůležitější funkci heterosexuální rodiny pro plození dětí.“ Stejná úvaha, jakou dnes vede prezident Zeman, jen o rok dřív.

Dnes už Miloš Zeman nemusí brát žádné ohledy na potenciální voliče, protože už nikdy nikam kandidovat nebude. Může se věnovat té voličské skupině, která stejně vždycky tvořila jeho tvrdé jádro. Tito lidé, většinou starších ročníků, nejsou žádní voliči pravice, naopak – posledních třicet let volili proti ní. Současně však v době, kdy už nová levice nevymýšlí, jak ochočit kapitalismus, ale jak uzákonit třetí pohlaví, mají s konzervativci víc společných názorů, než si obě skupiny donedávna byly ochotny připustit.

A premiér? Ještě před sněmovními volbami Babiš růžovým aktivistům slíbil, že manželství pro všechny podpoří. Také byl mužem č. 2 Sobotkovy vlády, když před dvěma lety jménem České republiky přistoupila k Istanbulské úmluvě. Mezitím se ale jeho voličská základna zásadně posunula a dnes se v zásadě kryje s tou Zemanovou. Pokud si teď Babiš uvědomí, že jít s prezidentem do střetu zrovna kvůli sňatkům pro homosexuály mu rozhodně žádné voliče nepřidá, a spíš nějaké znejistí, bude si kampaň Jsme fér! moci sbalit nástroje.