Může se z jedněch zemských voleb v Německu stát velký krok pro Evropu? O víkendu v Hesensku křesťanská a sociální demokracie, strany velké koalice, která řídí Německo, ztratily každá víc než deset procent. Kdysi tak spolehlivý a pevný střed německé politiky se dál zužuje, posilují okraje – Zelení a Alternativa pro Německo (AfD). A protože to po nedávných volbách v Bavorsku je trend, Angela Merkelová musela nějak zareagovat. Den po Hesensku přiznala, že „tak už to dál nejde“, a oznámila, že za měsíc se na volebním sjezdu celostátní CDU nebude ucházet o předsednické křeslo. Doslouží mandát v kancléřském úřadu (řádné volby mají být v roce 2021) a odejde z politiky. Na schůzi poslaneckého klubu prý dokonce vyloučila, že by se poté odklidila do evropských struktur.

Tradiční a historicky úspěšná CDU od roku 2015 postupně a setrvale ztrácí, bezhlavě otevřená migrační politika kancléřky Merkelové nechala napravo od CDU vyrůst novou, životaschopnou konkurenci. Status quo měl až dosud ohromnou sílu, až dosud se ztráty CDU v zemských volbách vysvětlovaly vždycky jako trest voličů zemským předákům CDU za to, že se buď od kancléřky distancovali, nebo se s ní nedostatečně ztotožnili; na ni přece volič CDU nedá dopustit. Že to bylo lhaní do kapsy, ukazuje osud hesenského premiéra Volkera Bouffiera. Ten patří do líhně oddaných merkeliánů, přesto s 11 procenty ztratil víc než před dvěma týdny odmlouvající Bavoři. Vysvětlení, že za krizi CDU může její šéfová, přišlo kupodivu na řadu poslední.

Léta byla politikou Merkelové „asymetrická demobilizace“, tj. vzít konkurenční straně témata a tím demobilizovat nejdřív její aktivisty (už nemají proč se aktivizovat) a pak voliče. Témata CDU brala socialistům i Zeleným. Přihodilo se jí ale to, že si na zelené brýle na svém nose zvykla tak, že už o nich neví. Příkladem jsou zákazy aut s dieselovými motory, které soudy postupně uvalují na centra různých velkých měst. Předminulý týden připadla nešťastníku Bouffierovi nepříjemná povinnost oznámit voličům a řidičům, že od září 2019 postihne zákaz i Frankfurt nad Mohanem, ekonomické srdce Hesenska. Kancléřka Merkelová, aby svému spojenci pomohla z bryndy, obratem avizovala zákon, jímž se v Německu zavede jakási odchylka měření oxidů dusíku NOx. Hranice pro výskyt NOx ve vzduchu podle platné normy nemá být vyšší než 40 mikrogramů na metr krychlový, Merkelová chtěla hranici zvednout na 50 mikrogramů. K její smůle přišla nová čísla pro Frankfurt: průměrné zatížení není původních 47, které by se do Merkelovou změkčené normy vešly, ale 54 mikrogramů. Ale to je jen začátek příběhu: i když měřicí stanice relevantní pro budoucnost dieselů ve Frankfurtu je umístěna na velmi frekventované silnici, a má tedy zavádějící hodnoty, politici z CDU se neodváží navrhnout její přemístění ze strachu před Zelenými (ti jsou s CDU v zemské vládě). A vůbec nikdo relevantní v politice, s výjimkou AfD, která relevantní být nesmí, nezpochybňuje normu, od níž se zákazy vjezdu aut do center odvíjí. Čtyřicet mikrogramů platí pro vzduch ve městech, ovšem v kancelářích a na pracovišti je hranice 950 mikrogramů, tedy více než dvacetinásobek. Ve zkratce tu vidíme celou tragédii tzv. středopravicových stran, když se přizpůsobí dobovému konsenzu. Kdo nenajde odvahu zpochybnit celý rámec, degraduje sám sebe na méně či více šikovného opraváře.

Angela Merkelová je od Fukušimy v roce 2011 zajatcem dogmatu, proti němuž se její strana kdysi stavěla. Dohlížela na odpojování jaderných elektráren, chaos na hranicích v letech 2015–2016 nebo sňatky pro homosexuální páry. CDU tato politika přinesla silnější koaliční potenciál (silnější o zelený extrém) a čím dál slabší výsledky ve volbách. Definičním znakem éry Angely Merkelové bude příprava celostátní koalice se Zelenými.

Na tento černozelený konsenzus jsou dnes nastavena média i společenská honorace. A zatímco jinde na Západě zelení v politice buď nikdy nevyšplouchli tak vysoko, nebo už jsou v odlivu, z Německa jako kdyby se definitivně stával ostrov zelené ortodoxie uprostřed Evropy. V pondělí večer byli známi čtyři zájemci o křeslo předsedy CDU. Změnu kurzu sliboval jen jeden.