Jízda Andreje Babiše k regulérně schválenému kabinetu nakonec není tak přímočará, jak se mohlo zdát. Nikoliv časově – dlouho bylo zřejmé, že premiér v demisi nespěchá –, ale v tom smyslu, že parlamentní většina se mu neskládá lehce.

Pořád sice platí, že pro ANO zůstává nejvýhodnější a nejpravděpodobnější dohoda s ČSSD a KSČM, která bude tichou přítelkyní v opozici. Ale oba vyhlédnutí partneři začali dělat potíže: mezi patnácti sociálnědemokratickými poslanci musí mít Babiš u několika silnou pochybnost, že zvednou ruku pro kabinet s trestně stíhanou osobou v čele. Za sebe to už dal najevo Bohuslav Sobotka, premiér ho obratem vyzval, ať v parlamentu nepřekáží a ať už jde konečně jednou pracovat. Podle některých smělejších drbů může ale v sociálnědemokratickém klubu při hlasování o důvěře vypadnout až polovina hlasů.

To zvyšuje cenu patnácti poslanců KSČM, nicméně i tady se z Babišova pohledu věci zbytečně komplikují. Předseda komunistů Vojtěch Filip včera na stranický web zavěsil text – oznámení o ztrátě důvěry v Babišovu osobu. Filipa prý zklamalo, jakým způsobem se premiér v uplynulých dnech choval vůči jeho poslanci Zdeňku Ondráčkovi, který získal vedení poslanecké komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů a obratem o něj přišel.

Rozdělování postů ve sněmovních výborech se evidentně dělo rukoudáním, předseda Filip by jinak nepsal o otřesené důvěře v premiéra následujícími slovy: „Jakou však máme jistotu, že bude budoucí vláda Andreje Babiše realizovat to, na čem se teď domluvíme? Jakou, pane předsedo Babiši? Cožpak podaná ruka pro vás nic neznamená?“ Rozhodovat o dalším osudu spojenectví s ANO prý tedy budou kolektivní orgány strany.

To znamená X. sjezd KSČM, naplánovaný na duben. Takže i druhý Babišův partner bude o svolení žádat širší stranickou veřejnost.

Filipovi přitom nijak zásadně nevadí cynický způsob, jakým Babiš potopil poslance Ondráčka. Už proto, že Ondráček a Filip patří do jiných stranických grup, které se navzájem nemilují. Ale ze dvou jiných důvodů lze Filipovi jeho rozhořčení věřit. Jednak premiér svým chováním úplně zpochybnil očišťovací efekt, který si KSČM coby vážený porodník vlády České republiky slibuje. Nebude ale vážený o nic víc než dosud, stačí pár tisíc lidí v ulicích a Babiš se od komunistů chladnokrevně odtáhne.

Jednak si dlouholetý politik Filip umí spočítat, že ve chvíli, kdy Babišovi pomůže k vládě, klesá u Babiše v ceně. Premiér v demisi potřebuje svoji příští vládu nějakým, v podstatě jakýmkoliv legálním způsobem ustavit. Až ji ustaví, může ve sněmovně vytvářet koalice ad hoc – a pro svoje tahy v exekutivě stejně žádnou sněmovní většinu nepotřebuje.

Ale komunisty za měsíc čeká už zmíněný sjezd, Filip opět kandiduje na předsedu, přičemž tentokrát podle zákulisních zpráv nic nemá jisté. Musí se něčím vykázat. Dohoda s premiérem, která bude obsahovat jak nějaký bod v programu vlády, jejž předseda bude moci vydávat za jemu učiněný ústupek, tak šeptandou na sjezdu šířené zprávy o místech v dozorčích a správních radách firem, by mu významně pomohla.

Naopak Filipa může poškodit dojem, že KSČM byla redukována na pouhého dodavatele hlasů a že má předsedu, který unikátní pozici nedokázal zobchodovat. Babiš byl ve vytváření image silného muže úspěšný do té míry, že každý jeho obchodní nebo politický partner vedle něj za chvíli vypadá jako vypuštěný rybník. Proti tomuto dojmu teď předseda Filip předem válčí. Ale pravděpodobnost, že se zrovna tihle dva domluví, je i nadále vysoká.