Jakási německá moderní čarodějnice (jmenuje se Verena Brunschweigerová) napsala a vydala knihu, v níž dokazuje, že svět lze zachránit tím, že nebudete mít děti. To je věru objev Ameriky! Dítě totiž spotřebuje už při porodu strašně moc vody a elektrické energie, a tím za sebou zanechá takovou uhlíkovou stopu, že ji už do konce života nevymaže. Především ale vyprodukuje již jako úplně malé mimino obrovské množství plynného oxidu uhličitého, protože v prvním období nedělá vlastně nic jiného, než že ho vypouští. Zde by se chtělo napsat, že to dělají zvláště německé děti, neboť jak ví čtenář Nietzscheho, jsou Němci odedávna přeborníky v produkci střevních plynů, což bude složením potravy a povětřím. Obojí se moc neliší od českého. 

Je to samozřejmě nesmysl a kravina, což ale neznamená, že ji nelze brát vážně. Zpráva vzbudila docela ohlas, hojně se sdílela na sítích a komentovala, nejen posměšně, ale i chápavě. Skoro by člověk řekl, že Verena vystihla Zeitgeist, duch doby. Přitom je to vlastně vrážení do otevřených vrat. 

Německých, ale nejen německých, dětí k potěše žen (a samozřejmě i mužů), jako je ona Verena, rapidně ubývá, takže se vlastně jen konstatuje, co už je jaksi v běhu. Lze sice mít za to, že hlavní důvody postupného vymírání starých Evropanů jsou někde jinde než v ohledech na planetu Zemi, ale zní to nepochybně lépe, když se člověk rozhodne nemít děti, protože soucítí s ekosystémem, než kvůli tomu, že s tím jsou starosti a hůř by se vyspal. Kniha údajně polemizuje se společností, která je prý nastavená na to, že předpokládá, že ženy mají děti, ba jim to vnucuje, což je její nedostatek. Lze se sice domnívat, že to není úplně pravda a že zvláště postmoderní a feminismem ovlivněná společnost Západu s tím mnohé udělala, ale něco na tom je. Předpokládat, že ženy děti mít nebudou, lze jistě také, ale taková společnost už asi dlouho existovat nebude. Je to stejné jako si stěžovat, že člověk je špatně naprogramovaný, neboť musí jíst. Je přece fakt, že člověk, jenž nejí, ničí planetu podstatně méně než člověk, který jí třeba i třikrát denně, takže lze například dojít k tvrzení, že hladomor na Ukrajině byl vlastně ekologicky prospěšný jev, za nějž by si Stalin zasloužil posmrtně ocenit. Jeho heslo – Jesť čelavěk, jesť prabljema, nět čelavěk, nět prabljema… – stále platí.

Též hladomory v Africe lze vnímat jako spontánní projevy ekologického uvědomění, jež by měly být podporovány. Bohužel ty jsou právě narušovány sveřepou snahou Afričanů rozmnožovat se co nejvíc, bez ohledu na možná doporučení německých žen, které by si ale netroufly s nimi mezi těmito lidmi vyrukovat. Porodnost v subsaharské Africe trhá rekordy, ekologie neekologie, takže rozhodnutí německých žen nerodit, byť by bylo masové, je ve srovnání s tím komickým zakašláním proti burácení hromu. Ale je fakt, že čím méně bude Němců, tím více bude v Německu Afričanů či jiných zdravých národů, kteří se sice budou rozmnožovat vesele dál, ale jejich produkci CO2 již nebude mít kdo změřit. Na měření byli Němci vždycky kabrňáci a nikdo to neuměl tak dobře jako oni. I v tomto smyslu si svět oddychne.   

V logice věci pak lze rovnou tvrdit, že člověk an sich je planetě nebezpečný a sama jeho existence ji ohrožuje. Domyšleno do snadných důsledků planetu zachrání kompletní ekologická anihilace lidské rasy – i když problém bude, co s biologickým odpadem, který nějakou dobu bude zamořovat klima, než zase zavládnou třetihory. Lidé jako Verena by v zájmu věci měli co nejrychleji proměnit řeči ve skutek a nějak ekologicky a spořádaně to konečně vyřešit.