Milovníkům diplomatické komunikace či milovníkům tiskových zpráv produkovaných Jiřím Ovčáčkem se včera naskytlo zajímavé rozptýlení. Ovčáček zveřejnil informaci o telefonátu svého šéfa s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Jejím literárním vrcholem je lyrická pasáž o zahradničení:

„Při uplynulých návštěvách si prezidenti vyměnili darem stromy. Prezident republiky věnoval čínskému protějšku jabloň. V telefonátu se prezidenti ujistili, že oba stromy dobře rostou.“ Tak jako česko-čínské vztahy pod svědomitým dohledem dvou nejvyšších zahradníků, mohli bychom dodat a Jiří Ovčáček by se jistě neurazil.

Ze střízlivého zahraničněpolitického obsahu je asi nejdůležitější zpráva, že Miloš Zeman plánuje napřesrok návštěvu Číny. K tomu lze dodat, že loni v lednu Zeman oznámil, že si další cestu do Číny ještě rozmyslí, neboť se nenaplnily naděje vkládané do čínských investic. Nakonec byl ochotný jet, ale cestu překazila pandemie. Teď tedy je ochoten jet, aniž by se s čínskými investicemi něco zásadního změnilo.

Všimněme si taky drobného diplomatického signálu: Ovčáček zdůraznil, že čínský prezident mluvil se Zemanem krátce po telefonátech s prezidentem Macronem a kancléřkou Merkelovou. Aby se vidělo, jak důležité místo má v čínském adresáři Evropy, a aby nikdo nemohl říkat, že to je nějaká jeho sóloakce bez ohledu na unijní závazky.

Celé by to nebylo příliš zajímavé, kdyby organizace Sinopsis neupozornila na to, že svůj „readout“ telefonátu vydali i Číňané a že s tím Ovčáčkovým nemá skoro nic společného.

Že Zeman „vyjádřil upřímné blahopřání ke 100. výročí založení Komunistické strany Číny“, tím se Ovčáček nepochlubil. Ani s tím, že „Česká republika je odhodlána posilovat přátelství a spolupráci s Čínou a je ochotna úzce komunikovat s čínskou stranou s cílem odstranit rušivé prvky a zajistit zdravý a hladký rozvoj vztahů mezi oběma zeměmi“ (spoléháme se zde na překlad čínského komuniké pomocí překladače DeepL).

Hlavně však byl Ovčáček skoupý v reprodukování čínské strany.

„Velmi si vážím toho, že jste v průběhu let trval na tom, aby se čínsko-české vztahy posuzovaly z hlediska celkové situace a z dlouhodobého hlediska. Doufám, že více lidí na české straně zaujme správný postoj k Číně a jejímu rozvoji, zasadí se o posílení komunikace a spolupráce mezi oběma zeměmi a bude řádně řešit příslušné otázky, aby čínsko-české vztahy zůstaly zdravé a dynamické. Obě strany by měly dobře využít platformy, jako je ,Pásmo a cesta’,“ měl říci mimo jiné čínský prezident. Slíbil Zeman Si Ťin-pchingovi, že Češi správný postoj zaujmou? K tomu Ovčáček mlčí.

A zatímco podle Ovčáčka „prezident ČLR zdůraznil, že Českou republiku považuje za klíčového partnera v rámci EU“, podle Číňanů Si Ťin-pching mluvil především o summitu lídrů Číny a střední a východní Evropy, tzv. 17+1, a o dialogu s EU až na druhém místě.

A o jabloni ani slovo. Pokud tedy DeepL neunikla.

Zato je tam hodně frazeologie v naznačeném duchu. Až příliš nám připomíná komuniké z ritualizovaných vzájemných návštěv vůdců zemí světové socialistické soustavy v éře před rokem 1989. Což by mohl být ten důvod, proč o nich Ovčáček pomlčel.

Ale jakkoli je 100. výročí Komunistické strany Číny důležité, čínské pojetí mezinárodních vztahů dnes vychází hlavně z jiných zdrojů. Západní způsob akcentuje standardy, pravidla, mezinárodní organizace. Čínská vize, v níž hraje velkou roli pojem Tchien-sia, je odlišná. Bruno Maçães ji vysvětluje tak, že akcentuje „složitou síť vazeb mezi zeměmi. Ty jsou mnohem substantivnější než pouhé právní vztahy. Běžně se odkazuje na ctnosti – země mají vztahy závislosti, velkorysosti, vděku, úcty a odplaty. Zvládat vztahy mezi zeměmi je mnohem těžší. Významnou roli hraje rituál a taky historie. Národy jsou považovány za cosi jako vzájemně se protínající příběhy a schopnost určovat, jak se ten příběh bude vyvíjet dál“.

Proto ty rituály nejsou nějakým komunistickým reliktem. Mají stvrzovat, že jejich účastníci si uvědomují, co se ve vztahu sluší a patří, aby přispíval k myšlence „harmonického rozvoje“. Ty rituály ovšem nejsou tak exaktní jako kdysi, kdy čínské impérium mělo svůj systém „tributárních států“. Dnes tu harmonickou vzájemnou závislost jistí vztahy ekonomické.

V Česku se, jak známo, tato páka Tchien-sia zatím příliš nezhmotnila. O to víc se Čína snaží jinde. Shodou okolností o den dřív se na řeckém webu Greek Reporter objevil článek o „extravagantním čínském plánu na propojení cesty z Řecka do střední Evropy plavebním kanálem“. Mělo by jít o cestu, jež by propojila řeckou Soluň s Dunajem přes řeky Vardar a Moravu (v Srbsku mají svou Moravu).

O technické proveditelnosti plánu mohou panovat pochybnosti. Nicméně jeho logika je zjevná a plán již v roce 2017 měl podporu tehdejšího řeckého premiéra Tsiprase.

Číňané už ovládají řecký přístav Pireus. Takže zreplikovat to v Soluni není nemyslitelné. A logika je zjevná a lákavá. Zboží z Číny cestuje po lodích skrz Suezský průplav nejčastěji až do Antverp nebo Rotterdamu a odtamtud se distribuuje po Evropě. To by průplav významně zkrátil. Číňané už investovali do přístavu v italském Terstu, ale dopravní tahy odtamtud je přes hradbu Alp obtížné posilovat. Jiná možnost by byla jezdit k ústí Dunaje v Černém moři, ale Bospor je už teď dost plný.

Možná je to jen chiméra, na níž se v Řecku nebo někde jinde pár lidí přiživuje podobně jako ti u nás, kteří se snaží vlichotit Zemanovi propagováním jeho oblíbeného kanálu Dunaj–Odra–Labe. Ale fakt je, že Číňané investovali do Pirea a investují do infrastruktury v několika balkánských zemích. Investují třeba do stavby vysokorychlostní železnice mezi Budapeští a Bělehradem.

Ty investice jsou dnes pravidelně spojeny s problémy, nedorozuměními a spory. Ale Číňané to zkouší a budou zkoušet dál, mají dlouhý časový horizont a schopnost korigovat kurz. Protože ty investice z jejich hlediska dávají smysl. Usnadňují ekonomické propojení mezi Evropou a Čínou. A to propojení podle čínských priorit a ve prospěch čínské ekonomiky.

Ale kde je Evropská unie? Podíváme-li se na země, o něž jde, tak některé z nich představují riziko pro projekt měnové unie (Řecko, Itálie), u dalších EU řeší, jak oddálit jejich přijetí, a u těch, které přijala, jak je vyhodit (Maďarsko). Místo aby nabídla srovnatelnou infrastrukturní vizi, jejím hlavním ekonomickým projektem je teď likvidace energetiky. A zatímco Tchien-sia vyžaduje občasné devótní rituály, jež se soustředí hlavně na nejvyšší úroveň, netrvá na překopání vztahů mezi lidmi v nejintimnějších věcech, jako LGBTQ+ ofenziva, jež je dnes hlavním západním mezinárodním tématem. Vypadá to jako nerovný souboj. Třeba i Zemanův kanál Dunaj–Odra–Labe začne dávat smysl – podle zásad Tchien-sia.