V různých zemích Evropy, spíš těch východnějších, dnes hraje americký finančník maďarského původu George Soros roli čerta, mocné neviditelné síly, která z dálky řídí dění ve společnosti, připravuje svoje temné scénáře, aby je pak svou neviditelnou rukou režírovala a manipulovala nevědomé lidi, aby v ulicích demonstrovali proti svým bytostným zájmům a tak podobně. Občas jeho jméno padne i v tom našem „dyškurzu“, především v jeho suterénu, ale jinak můžeme být hrdí – cizí čerty nepotřebujeme, vystačíme si s vlastními zdroji. Alespoň zatím. Ještě pořád máme Miroslava Kalouska. 

Je to až udivující. Miroslav Kalousek je dnes řadovým poslancem malé opoziční strany, která se taktak dostala do parlamentu, a kdyby náhodou došlo na předčasné volby, měla by se vstupem do sněmovny značné problémy. Jistě, může se stát ledacos, politická kariéra, která může působit jako vyvanulá, ukončená, nabere po letech nečekaně novou energii a vystřelí k výšinám… V tuto chvíli se ale rozhodně nezdá, že by měl MK před sebou něco podobného.

Přesto je ale Kalousek v české politické debatě velice přítomný – jako univerzální strašák. Když prezident Miloš Zeman v rozhovoru se svým fámulem Jaromírem Soukupem na TV Barrandov burcuje do boje proti České televizi, mluví o ní jako o „Kalouskově televizi“, podobně i Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček je schopný přetížit Twitter svými rýpanci do poslance TOP 09. I Andrej Babiš dá rád najevo, jak moc mu bývalý ministr financí přirostl k srdci.

Byly časy, kdy taková taktika mohla mít smysl – jméno Kalousek mělo jakýsi mobilizační potenciál. Dnešní poslanec byl čerstvě v paměti jako ministr financí nepopulární vlády, která dělala nepopulární opatření, v jejích řadách navíc působil jako ten největší „alfa samec“, prostořeký a výřečný, třeba až agresivně, navíc s, řekněme, spornou minulostí. Bylo ho možné označit za vinného plus minus vším, jak dosvědčují desítky internetových memů, které tu fobii z Kalouska vyjadřovaly nebo ji ironizovaly.

Strašit Kalouskem ještě dnes může být projevem nedostatku inspirace, sklonu bojovat už skončenou válku. A s tím, jak se éra reálného Kalouskova vlivu vzdaluje, se účinnost jeho jména jako strašáka pro určitou skupinu voličů může snižovat, až třeba zmizí. Prezidenta to nemusí tolik trápit, svoje volby už vyhrál a do dalších nepůjde, i on ale může potřebovat nějakého působivého a veřejnosti prezentovatelného nepřítele, pokud se bude snažit prosadit svoje mocenské představy a opřít se přitom o hlas lidu, nebo alespoň jeho trochu věrohodné zdání. Ale lid, ať už Zemanův, nebo „ten druhý“, ztrácí schopnost udržet pozornost, pamatovat si, asi by se mu hodilo něco aktuálnějšího, nový čert třeba, protože averzi a nedůvěru je potřeba průběžně živit.

Možná je ale to pokračující strašení Kalouskem důsledkem tristního stavu demokratické opozice, v jejíchž řadách chybí nějaký skutečně výrazný lídr. A protivník kvůli tomu nemá kým strašit, vůči komu se vymezovat. Tak nezbývá než vzít zavděk Kalouskem. Anebo příště zkusit toho Sorose.