Kdysi tento malý japonský ostrov vynikal svou panenskou přírodou, velmi úrodnou půdou i prosperujícím rybolovem. To se ale během chvíle změnilo a malý kus pevniny, jehož jméno se překládá jako Plodný ostrov, se proměnil v místo odpadu. V osmdesátých letech tady totiž začala vznikat nelegální skládka, která svou velikostí a ekologickou závadností vygradovala v největší japonský skandál svého druhu od konce druhé světové války. Do náročné obnovy krajiny se zapojil taky jeden z nejuznávanějších japonských architektů – ovšem v trochu jiné pozici, než by se dalo čekat.

Sám za sebe

Tadao Ando právě pracoval na jednom ze svých nejvýznamnějších projektů kariéry. Na japonský ostrov Naošima ve Vnitřním moři se pracovně poprvé dostal ke konci osmdesátých let, kdy zde započal velké dílo. Kromě navrhování budov pro tento ostrov (přezdívaný dnes pro svůj vysoký počet kulturních staveb a uměleckých objektů Ostrov umění) ale držitele nejprestižnějších světových ocenění brzy začala zaměstnávat ještě jedna věc – zcela jiného ražení. Tou dobou totiž na jednom ze sousedních ostrovů už pomalu prosakovala aféra týkající se znečišťování životního prostředí, která upoutala pozornost celého světa.

Skládka průmyslového, ekologicky vysoce závadného odpadu se na západním pobřeží drobného ostrova Tešima začala kupit od roku 1978. Prefektura Kagawa, pod jejíž správu ostrov spadá, zpočátku stížnosti místních obyvatel ignorovala. Jak ale začal narůstat tlak veřejnosti argumentující především nezákonností skladování odpadu, byly úřady donuceny skládku zakázat a následně se také omluvit, neboť se ukázalo, že příslušné orgány nelegální činnosti jen mlčky přihlížely. Skandál nabobtnal do takových rozměrů, že se z něj stal vůbec nejzávažnější případ nelegálního skladování toxického odpadu v novodobých dějinách Japonska. Během dvanácti let bylo na ostrov o rozloze pouhých 15 km² navezeno přes 900 000 tun odpadu, který zásadně postihl tamní ekosystémy, a podzemní vody dodnes obsahují nadlimitní množství škodlivých látek.

S nápravou se začalo v roce 2000. A přiložit ruku k dílu se rozhodl i architekt Tadao Ando, přestože žádnou konkrétní pobídku (stavební zakázku) nedostal. V reakci na dlouhodobé drancování přírodních zdrojů v Japonsku spolu s dalšími založil nadaci Setouchi Olive Foundation, jejíž misí se stala mimo jiné výsadba milionu olivovníků na pobřežích ostrovů Vnitřního moře. Pomocí různých sbírek nadace dodnes podporuje řadu neziskových organizací bojujících za ochranu životního prostředí.

Hlas architekta

„Vidím tento problém taky na pozadí dalších velkých témat, jako je globální oteplování a koronavirus. Po generacích žijících v harmonii s přírodou jsme s ní ztratili kontakt. Je zřejmé, že to má za následek řadu problémů dnešní společnosti. Máme ale odpovědnost vůči příští generaci dětí, která bude žít ve světě, který přijde. Něco se musí udělat,“ prohlásil loni devětasedmdesátiletý architekt. Onen problém vnímá Ando ve společnosti orientované primárně na ekonomický růst a drancování přírodních zdrojů velmi citlivě.

Ani zdaleka přitom nejde o jedinou takovou aktivitu světově proslulého tvůrce. V minulosti se angažoval taky v dalších environmentálních tématech a pomoc zprostředkovával i dětem, které přišly o své rodiče během ničivých zemětřesení v Japonsku: v roce 1995 v Kóbe a v roce 2011 v Tóhoku. Sám třeba také inicioval výstavbu několika dětských knihoven a těmito snahami si získal respekt po celém světě. Stal se příkladem toho, jak architekti obecně díky svým schopnostem řešit problémy nejrůznějšího druhu mohou přispívat do celospolečenských diskusí, které s jejich oborem bezprostředně souvisejí.

Dnes už je ostrov Tešima i díky aktivitám Tadaa Anda v poměrně dobré kondici, přestože celková obnova krajiny přirozenou cestou (jak si prosadili místní) ještě dlouhé dekády potrvá. I s přispěním několika pozoruhodných staveb se na ostrov vrátil také kulturní život, smazávající z něj postupně nálepku ostrova odpadu.