Poslanec Václav Klaus ml. se dostal do otevřeného konfliktu s vedením Občanské demokratické strany, sněmovní klub ODS ho vyzval k odchodu, podle šéfa klubu Zbyňka Stanjury se strana s poslancem programově rozešla a rozhodnutí poslaneckého klubu to jen reflektuje. Poslancův otec, bývalý prezident Václav Klaus, prohlásil ODS za nereformovatelnou, měla by podle něj vzniknout nová pravicová strana. Třeba vznikne. Rozhodně se nedá počítat s tím, že by politická dráha Klause ml. byla případným rozchodem s ODS uzavřena.

Václav Klaus ml. je politik doby sociálních sítí. Dokázal si na nich získat široké publikum, umí ho udržovat ve stavu permanentního pobouření, ví, že na síti jde především o emoce, fakta jsou vždy druhotná, a tak si s nimi neláme hlavu. Nakonec i to nevkusné a hloupé přirovnání, které se stalo bezprostřední záminkou roztržky v ODS, bylo velmi „facebookové“. Vytvářet analogii kdejaké prkotiny k nacistickému vraždění se na síti nosí, možná snad vyžaduje – s velkou chutí to dělají i mnozí z těch progresivistů, jejichž výstřelkům chce poslanec zamezovat, nebo o tom přinejmenším rád mluví. Jednou vytáhne Židy, podruhé přirovná k nacistům Emmanuela Macrona, nějaké lidi tím jistě a právem pobouří, na publikum, které si Václav Klaus pěstuje, ale taková „odvaha“ udělá dojem. Bude o to ochotnější vidět v poslanci „mučedníka“. Tou schopností vířit emoce, mísit fakta a polopravdy a vytvářet z nich snadno stravitelnou náhražku myšlenek a šermovat přitom selským rozumem Klaus ml. připomíná prezidenta Zemana.

Sociální sítě jsou doména ega, budování politické strany, která by měla nějaký trvalejší smysl než poskytnout servis jednomu člověku, vyžaduje ještě jiné kvality než schopnost sebeprezentace. Ta případná strana rodiny Klausových může mít ambici a třeba i potenciál stáhnout k sobě část hlasů národovecké scény, lidí, které přitahuje podivná místní varianta vykořeněného konzervatismu. Možná část voličů ODS, SPD, třeba i komunistů. Jenomže tahle scéna je taky dost těkavá, možná vyhlíží vůdce, těch aspirujících praporečníků je na ni víc.

Pro část veřejnosti Klaus ml. může představovat jaksi přijatelnější podobu téhle politiky než Tomio Okamura nebo Vojtěch Filip. Vytvořit na tomhle terénu nějakou stabilnější stavbu ale může být obtížnější, než si otec a syn Klausovi představují – stačí si vzpomenout na to, jak dopadla prezidentem Klausem podporovaná Suverenita. Je to scéna, která čeká na vůdce, stát by se jím ale chtěl každý, kdo si tak na síti připadá – jenomže v tomhle jsou Facebook a realita přece jen nekompatibilní.