Občas nám i čtenáři kritičtí k vývoji naší civilizace vyčítají, že se v Echu až umanutě nimráme v klimatické politice. Ale toto téma jsme si nevybrali my, vybralo si ono nás, včetně tebe, milý čtenáři. Příští čtvrtrok se na tebe z oficiálních míst a velkých médií bude klima valit ještě víc, než je obvyklé. 31. října totiž v Glasgowě začíná Konference OSN o klimatické změně.

Ta se s loňskou výjimkou koná každoročně, nicméně letos bude první po pěti letech od podpisu známé Pařížské dohody o klimatu. V ní se píše, že členské státy každých pět roků na principu západky (ratchet mechanism) upravují, to znamená zvyšují své emisní závazky. V řadě klimatických summitů tedy Glasgow dost vyčnívá. A pokud nám zkušenosti z dřívějších klíčových klimatických summitů mohou posloužit jako vodítko, čeká nás v rychlém sledu série zpráv o studiích a nálezech vědců, kteří po dlouholetém výzkumu právě teď a s konečnou platností přišli na to, že klimatická změna je ještě rychlejší, než se obávali, a že vyhlídky lidstva jsou ještě chmurnější, pokud se okamžitě nezaváže k uhlíkové neutralitě.

Důležitým momentem v té kampani je zpráva Mezivládního panelu OSN pro klimatickou změnu. Její první, přírodovědecká, tudíž klíčová část vyšla toto pondělí. Uvozují ji slova generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese, z nichž vybíráme: "Mezinárodně dohodnutá hranice bezpečného oteplení o 1,5 stupně Celsia je nebezpečně blízko. Hrozí, že jí dosáhneme velmi brzy. Jediná cesta, jak se vyhnout jejímu překročení, je jednat hned a jednat rozhodně. (...) Extrémní počasí a klimatické pohromy jsou čím dál častější a intenzivnější. Proto je letošní klimatická konference OSN v Glasgowě tak důležitá."

Naléhavé expozé, myslí si asi generální tajemník, ho opravňuje k rozkazovacímu způsobu: „Po roce 2021 se již nesmí postavit žádné další uhelné elektrárny. Státy OECD musejí uhlí odstavit do roku 2030, všichni ostatní nejpozději v roce 2040.“ A: „Do roku 2030 je nutné čtyřnásobně zvýšit solární a větrné kapacity a třikrát navýšit investice do obnovitelné energie.“

Nejsem vědec, natož klimatolog, to ale není ani dalších 99 procent účastníků klimatické debaty. Z klimatu se stala politika a marketing. Na čidla, která rozpoznají inscenaci od skutečnosti, není doktorát z klimatologie třeba.

I povšechný konzument zpráv si vzpomene, že donedávna (cca do vyjednávání o Pařížské dohodě) nebylo cílem zastavit oteplování planety vůči předindustriální době na 1,5, ale na dvou stupních Celsia. Kdo by se ptal, proč se během hry posouvá branka, rozumné odpovědi se nedočká. Není to tím, že se neotepluje tak rychle, jak od konce 80. let vytrvale předpovídaly modely OSN?

Guterrese (respektive jeho aparát) prozrazují i pasáže o extrémním počasí, v letošní zprávě nápadně rozpracované. Muselo být neodolatelné dát jim takový prostor vzápětí po záplavových deštích, které procházely střední Evropou. Především šok z povodní na řece Ahr v západním Německu s téměř dvěma stovkami mrtvých má politické dopady a v ústředním členském státu EU doslova zabetonovává konsenzus o tom, že boji s klimatickou změnou musíme podřídit všechno. V Německu však - jak mezitím zjištěno - úřady v kritických hodinách nevyslyšely opakovaná varování mezinárodních meteorologů. O to víc posléze politici začali ukazovat na klimatickou změnu.

Jak to jde dohromady třeba s velkou studií, kterou na univerzitě v Oxfordu letos publikoval tým profesorky Louise Slaterové? Podle studie, která se opírá o řadu údajů o výšce vody v 10 tisících řek, za posledních padesát let ve světě záplav ubylo. A když jsme u toho Německa, geolog Sebastian Lüning po povodních cituje zprávu Německé meteorologické služby z loňska: "Významné trendy (k povodním) nelze konstatovat."“ No jo, loni ještě v Evropě dobíhal strach z pětisetletého sucha. Čtenářům, a především těm, kdo už mají klimatického zpravodajství dost, nezbývá než popřát do příštího čtvrtroku pevné nervy.