ÚHEL POHLEDU: V zemích, jako jsou Česká republika nebo třeba Slovensko, prudce roste riziko takzvané stagflace. Na základě vývoje posledních dnů a hodin to již můžeme tvrdit s vysokou mírou jistoty. Stagflace je ekonomy velmi obávaný stav kombinace inflace a současně hospodářské stagnace, anebo dokonce případného hospodářského poklesu. Stav je to obávaný jednoduše proto, že na něj neexistuje jednoduchý lék.

Hospodářská politika totiž zná více či méně účinné nástroje k tomu, jak podporovat hospodářský růst a současně s tím zvyšovat jako vedlejší (a nechtěný) efekt inflaci. Anebo zná nástroje, jak krotit inflaci, a současně s tím snižovat jako vedlejší (a nechtěný) efekt hospodářský růst. Není ale zařízená na to, aby současně krotila inflaci a zvyšovala hospodářský růst. Přesně k tomu ale nyní směřujeme.
Situace na Ukrajině totiž stále více vyvolává inflační tlaky: Bude zdražovat plyn, ropa, energie. Kvůli nedostatku rudy budou zdražovat hutní výrobky. Kvůli nedostatku komponent budou zdražovat auta. A tak dál a dál. Vedle toho ale nová vlna paralýzy zahraničního obchodu oslabuje produkční kapacity podniků. Opět se tedy vyrobí méně. Tedy ekonomika poroste pomaleji, než se čekalo. A obávaná kombinace je tady.

Obě složky této obávané dvojkombinace jsou již prakticky jisté. Válka dopadá obzvláště intenzívně na komoditní trhy. Cena zemního plynu v Evropě již přesahuje historické rekordy. Cena ropy typu Brent sice ještě má k maximům dost daleko, ale pohybuje se kolem 120 dolarů za barel, což se enormně hodně. Cena zlata taktéž ještě není na historickém maximu, ale soustavně k němu směřuje. Cena železné rudy se nenechává zahanbit.

Ale pozor, pro našince je situace ještě pikantnější o to, že koruna výrazně oslabuje. Není to otázka koruny jako takové, je to otázka spíš toho, že jiné měny, které jsou považovány za bezpečné přístavy, posilují. Jako třeba dolar. Tedy kapitál teče od korun směrem k těmto bezpečným přístavům. Na jednu stranu to zvýrazňuje inflaci u nás, protože slabší koruna ještě víc prodražuje dovozy. Na stranu druhou koruna funguje přesně tak, jak by fungovat měla – slabší koruna podporuje české exportéry. Kdybychom neměli tak vysokou inflaci, oslabení koruny by bylo velmi žádoucí a pomáhalo by nám. A za to, že máme tak vysokou inflaci, nemůže koruna, ale mohou za to státní instituce, které napumpovaly do oběhu příliš mnoho peněz.

Jenomže slabá koruna by hypoteticky mohla vyprovokovat k akci Českou národní banku, která by se mohla zaleknout až příliš vysokých inflačních tlaků. Mohla by proto začít intervenovat na podporu koruny, a tím korunu posilovat. Bylo by to ale z bláta do louže. Zaprvé bychom tím sice zmírnili okamžité, krátkodobé inflační tlaky. Současně by se tím ale pravděpodobně dostalo opět víc peněz do oběhu (navzdory snaze centrální banky), což by stejně inflaci dlouhodobě podporovalo. A zadruhé silnější koruna by opět brzdila růst české ekonomiky. Takže jak vidno – prostě z toho neexistuje státem organizovaná cesta.

A celou tuhle zmotaninu ještě dokořeníme vysokou rozkolísaností akciových trhů. Krom toho, že s ruskými akciemi se stále neobchoduje, i další akciové trhy pořád ztrácí, takže problémy reálné ekonomiky se zrcadlí i na burzách. Závěr je prostý: státy svou veskrze špatnou, naivní hospodářskou politikou natolik vychýlily reálnou i finanční ekonomiku z rovnováhy, že měkké přistání nyní již nepřichází v úvahu. Nejměkčím myslitelným přistáním je nyní varianta stagflace. A stagflace byla až donedávna považována za celkem tvrdý nářez. Připravte se na další období inflace, hospodářské stagnace a nedostatkového zboží.