Vánoce nemají hospodářskou imunitu a na vlnách recese, expanze, konjunktury a deprese to s nimi houpe úplně stejně jako s hrubým domácím produktem, státním rozpočtem a našimi výplatami i úsporami. Po letech hojných přichází roky horší a i s takovými se musí Ježíšek nějak vypořádat. Zkusil si to například při hospodářské krizi v prvorepublikových třicátých letech a lehké to nebude mít ani letos. Už podruhé nadílka v roušce a k tomu navíc s krachujícími energetickými firmami a rekordní inflací.

Dá se najít poučení nebo inspirace v tom, jak to Ježíšek zvládl tenkrát, když přišly hubenější roky?

„Letošní Vánoce budou se ve většině rodin slavit ve znamení úspory. Těžká atmosféra hospodářských poměrů si to vynutila. Nejen vánoční kuchyně se musí omezit, musí se omezit i vánoční dárky,“ začínal v roce 1932 prosincový fejeton časopisu Hvězda československých paní a dívek. Snad ho maminky před dětmi doma dobře schovaly, protože především pro ně to nebylo vůbec veselé čtení. Dověděly by se, že se na ně chystají ty nejméně oblíbené dárky – měkké, kterým se eufemisticky říká praktické. Dnes i tenkrát. „Děti si musí uvědomit, vlastně musí být uvědoměny, že doba je zvláště zlá, že ten praktický dárek je prodáván se stejnou láskou jako ten luxusní a že dáván s obětí. Není dobře hýčkat příliš děti, z přílišné lásky zavírat jejich oči před stávajícími poměry, říkat, že mají dost času na bolesti života, které se dostaví samy. Otužujeme-li děti tělesně, otužujme je i mravně, ať vědí o bídě, která běží kolem nich, a nestaví se k ní sobecky. Dítě mravně otužené přijme praktický dárek stejně radostně jako ten méně praktický, o němž snilo třeba celé měsíce. Třeba by bylo zklamáno, zapře se, nedá své zklamání před rodiči najevo a nezpůsobí jim bolest.“

Nejsou boty jako boty

Ach, ta podoba s budoucí slavnou scénou z filmu Pelíšky! Syn rozbaluje krabici v očekávání kovbojských bot, a místo toho… „Přílišná láska rodičů musí ustoupit letos rozumu a matka, třeba by jí to bolest působilo, volí pro dítě dárek raději praktický. Jistě by dceruška měla větší radost z přepychových střevíčků než z pevných střevíců do zimy nebo přezůvek do bláta. Matka může koupit letos jen jedny. Je-li rozumná, rozhodne se pro pevné,“ radila Hvězda československých paní a dívek.

Raději nevidět tu dětskou tvář, když pod stromečkem rozbalila gumové galoše. Prý to mělo zachránit hezké zabalení, doporučoval časopis. „Vánoční dárky, třeba praktické, můžeme podat milým způsobem, takže obdarovaný zapomíná, že se v jeho ruce objevil předmět třeba úplně praktický. Dárek vkusně zabalený, s úsměvem a několika vlídnými slovy podaný dojme obdarovaného. Vycítí z toho lásku a nenapadne jej rozebírat hmotnou cenu dárku.“

Ježíšku, přines mi zlato

Ovšem s posledními řádky fejetonu nabádání k uskrovnění se skončilo. Hned na následující dvoustraně dostává čtenář v inzerci placené klenotnictvím Nikodém doporučení, aby pod stromeček nadělil zlato a stříbro: „Co svět světem stojí, byl drahý kov darem nejvítanějším a nejkrásnějším. Ne z rozmaru, ale právem! Vždyť zlato, stříbro a drahé kameny jsou nejlépe uloženým kapitálem. Takový zlatý šperk přetrvá generace, stává se tradicí rodiny a drahou památkou, neztrácí nikdy svoji cenu! Namítnete snad, že dnešní doba je nejméně vhodnou na kupování šperků, že musí se počítat a zase počítat a dárky ‚od zlata‘ zůstanou jen marnou touhou. Právě naopak! Dnešní doba přímo přikazuje, abychom peníze obraceli ve stejnou hodnotu, a to může býti jedině zlato a stříbro. Ale jiný háček tady bude. Musíte umět nakupovat. Každý, kdo zná Prahu, zná také firmu Nikodém, Celetná 22 v průchodě. Například stříbrné hodinky s prvotřídním strojem dostanete již do 60 Kč.“

Obrázková revue pro umění a život Salon byla čtením pro vyšší společenské vrstvy a na stránkách vánočního vydání nebyla v témže roce o nějakých těžkostech ani zmínka. Tady vše zářilo jako hvězdy nad horní palubou Titaniku. Jen se tu nevybízelo k tanci, ale k vánočnímu lyžování, samozřejmě v odpovídající garderobě. „A Vánoce jsou přede dveřmi. Jen padejte, hvězdičky bílé, každá z vás je malinkým vyplněním našeho velkého přání, aby bylo sněhu kyprého a měkkého jako peří v starodávných duchnách našich babiček, když se vdávaly. To je nejzbožnější přání nás všech vyznavačů bílého sportu. Byt je zamluven, parta nedočkavců přešlapuje, lyže jsou blahobytně namaštěné, boty neméně, zbrusu nová vesta a svetr mluví o naší ješitnosti, dobře ošetřené vázání a napěchovaný tlumok mluví o naší sportovní poctivosti.“

Redakční text byl vzápětí samozřejmě doplněn podrobným popisem aktuálních módních kolekcí a návrhů na originální sportovní úbory, ovšemže i s doporučením, kde a za kolik inzerované zboží nakupovat. „Střízlivý a velmi elegantní lyžařský oblek, vhodný i pro silnější postavy. Materiálem je vlněný trikot nebo gabardin temně modrý nebo hnědý. Kalhoty jsou dole malounko zúženy několika záševky. Vespod se nosí blůza z vlněného flanelu. Na oblek je třeba 2,75 metru látky 140 cm široké. Vše zařídí firma ROLNÝ.“

Ať je místo na kaktusy

Také o dalších Vánocích v roce 1933 to vypadalo podobně. V běžných časopisech přibývalo rad, jak připravit skromnější dárky i pohoštění, ale inzeráty vytvářely dál iluzi, že se nic dramatického neděje. A tak se vedle sebe mohl objevit recept na levné perníky i doporučení, že není v této době nic lepšího než koupit manželce stojánek na kaktusy.

„Je jistě mnohem snadnější koupit velkou krabici chutného cukroví na strom a nepřidělávat si práci pečením. Jenže dnes příliš počítáme a raději obětujeme trochu práce, neboť víme, že doma upečené cukroví je mnohem levnější. Letos budeme připravovat levnější druhy, hlavně perníky, které dlouho vydrží a jsou chutné. Za války naučily jsme se výrobě perníkového pečiva, máme řadu zkušeností, jichž nyní využijeme.“

A zatímco ženu zaměstnala práce v kuchyni, aby ušetřila, muži časopis podsouval, za co by mohl ušetřené peníze utratit: „Věříme, že je hospodářská situace velmi nepříznivá, že je krize a každá korunka, než se vydá, musí se pětkrát obrátit, ale představiti si Vánoce bez kapra, vánočky, stromečku a dárků není možné! Povinnou daň heslu ‚šetřiti‘ splatíme koupí praktických předmětů, které potřebujeme. Madame už půl roku přemýšlí o pěkném stojánku na kaktusy, který by se jí velmi hodil. Nebo si přednosta domácnosti přeje vkusný stojan s lampou a destičkou na knihy? Podobných předmětů, jako doplňků do vašeho zařízeného bytu, mají mnoho v UP závodech.“ U článku samozřejmě nechyběla fotografie zmiňovaného stojánku na kaktusy.

Hory všechno zachrání

Nechybělo ani tradiční doporučení, tak časté tehdy jako i dnes, že nejsou lepší Vánoce než ty na horách. Zasněžené kopce dají zapomenout na stále tenčí peněženku. „Veselé Vánoce pro smutné lidi jsou na horách. Tam není místa ani času pro teskné vzpomínání, tam je jen radost ze života, který je plný a bohatý v slunci a vzduchu a nejkrásnější na srázných úbočích, jež sjíždíte ptačím letem a jižním temperamentem. Nechtějte vědět, proč je vám tak dobře, zda jsou příčinou ultrafialové paprsky, nebo hojnost kyslíku; myslete raději, že se vám tam nahoře změnila povaha od kořene, a začněte nový rok říkajíce, jak káže Coué: Bude mi stále lépe!“