Potom, co právní služba Evropské komise dospěla k závěru, že je český premiér ve střetu zájmů při čerpání eurodotací, jednal na podnět frakce Zelených o jeho případu i Evropský parlament. Komisař pro rozpočet Günther Oettinger během debaty prohlásil, že dokud se spor nevyjasní, nehodlá EU vyplácet firmám spojeným s Agrofertem žádné dotace. Andrej Babiš se teď bude tvářit jako politicky pronásledovaný. Voliči by mu to neměli spolknout.

Krátce nato, co europarlament v pondělí odhlasoval, že se bude Babišovým případem zabývat, vystoupil za klub Evropských konzervativců a reformistů, jehož členem je také ODS, polský poslanec Ryszard Czarnecki z vládní strany Právo a spravedlnost. Poslance jménem klubu vyzval, aby se zabývali situací ve Francii.

„Francie je jedním ze dvou nejdůležitějších států EU. Jsme velmi znepokojeni tamní situací. Během posledních čtyř víkendů do ulic francouzských měst vyšly statisíce demonstrantů, přes dva tisíce lidí bylo zatčeno a téměř 900 osob zraněno. A my před chvílí přijali návrh frakce Zelených, abychom jednali o situaci v České republice,“ řekl.

Zmínil také, že europarlament v minulosti jednal o situaci v Maďarsku, Polsku či Rumunsku. Gros jeho sdělení bylo pravdivé. Těžko si dnes představit, že by násilím potlačené protesty v Polsku či Maďarsku ušly pozornosti europoslanců. Že by je záběry s vozíčkáři shazovanými do škarpy nebo gymnazisty klečícími s rukama za zády nepohnuly k nějaké rezoluci. Srovnání s Českem však nesedí a je nutné si říct proč. Je totiž jen otázkou času, než ho začne používat i Babiš.

Český premiér se podle očekávání nejel do Bruselu bránit. Měl tu možnost, stejně jako ji měl v září maďarský protějšek, který ji využil k patetickému, velkolepému projevu, jehož adresátem nebyli přítomní poslanci, ale domácí publikum. Babišovo odmítnutí má samozřejmě prostou logiku.

Za prvé, Viktor Orbán je výborný rétor, skvěle se trefuje do trudomyslné maďarské duše, jeho politická kariéra začala jedním vydařeným projevem, v němž ještě jako mladík vyzval sovětská vojska k odchodu z Maďarska. Babišovy připravené projevy jsou suchopárné, nepřipravené tragikomické.

Za druhé, způsob, jakým byla zpráva „o stavu demokracie v Maďarsku“ napsána, dodal maďarské vládě mnoho účinné munice. Zelená poslankyně Judith Sargentiniová z Nizozemska na Maďarsko pohlédla svými přísně ideologickými brýlemi a seznala, že se jedná o naprosto zaostalý národ, který má například „archaický pohled na manželství“ (my dosud také).

Vážné problémy s čerpáním dotací a korupcí obecně, které zpráva obsahovala, překryl ideový balast a legitimní obavy z narušení ústavního systému brzd protivah zanikly mezi kritikou imigrační politiky, nízkých starobních důchodů nebo údajné nedostatečné ochrany sexuálních menšin. Což jsou mimochodem věci, do kterých Bruselu nic není, neboť jsou v gesci členských států.

Také polská vláda se může při kritice reformy soudnictví bránit jednak tím, že má ke svým krokům souhlas voličů (Jaroslaw Kaczynski mluví o „očištění soudů“ od postkomunistů od počátku 90. let a Poláci svému soudnictví věří téměř nejméně v Evropě), a jednak dvojím metrem ven i dovnitř – soudní samospráva, kterou Polsko omezuje, už téměř nikde v Evropě neexistuje (a třeba na Slovensku je také zdrojem problémů), a když předchozí vláda jmenovala proti všem pravidlům namísto tří soudců Ústavního soudu rovnou pět, nikdo se proti tomu z Bruselu neozval.

To všechno jsou věci k diskusi, na něž existují různé názory, a unijní intervence, často z podnětu poražené opozice, mohou působit jako pomsta a spiknutí proti konzervativním vládám, zvláště když EU zároveň nic nedělá v případech, kdy se takto chovají „proevropsky“ orientovaní politici. Nicméně Babišova kauza je odlišná. EU nezajímá jeho způsob vládnutí ani jeho názory.

Europarlament – až se chce napsat „konečně“ – tentokrát řeší to, co řešit má, co spadá do jeho kompetencí. Řeší Babišův střet zájmů při využívání evropských dotací, peněz evropských daňových poplatníků, které odcházejí do Bruselu. Neřeší migranty, neřeší gender – snad i proto, že ideologie Babišova hnutí je natolik ambivalentní, že každého snadno přesvědčí, že je na jeho straně. Přitom je však pouze na svojí straně, na straně svého byznysu a dotací. Teď o ně přišel a je to dobrá zpráva.