Vypadá to jako pozoruhodná snaha o odlákání pozornosti za vládní selhání v krizi čínského koronaviru. Podle aktuálního žebříčku sestaveného agenturou Bloomberg zvládáme krizi jako pátí nejhorší ze třiapadesáti sledovaných zemí světa. Z celé Evropy už je na tom hůř jen Belgie. Máme jeden z nejvíc restriktivních režimů s největším omezením mobility ve společnosti. Nadprůměrný zásah ekonomiky, vysoké procento pozitivních testů a mnohem víc obětí než země s výrazně mírnějšími restrikcemi. Žebříček je užitečný právě v tom, že je plasticky postavený na řadě měřítek. Má trefný název The Best and Worst Places to Be During the Covid Pandemic (Nejlepší a nejhorší místa, kde prožít pandemii covidu). Nemilosrdně nám ukazuje, že žijeme v pátém nejhorším místě.

Kvůli selhání vlády Andreje Babiše, která nedokázala udržet čínský koronavirus pod kontrolou, chránit ohrožené, a rozkládá proto společnost tvrdými restrikcemi včetně zavřených škol. Teď Andrej Babiš znovu zaspává při přípravě scénářů očkování ve chvíli, kdy už jsou schvalovány vakcíny. Američané a Němci už mají detailní plány a chystají se začít očkovat už v půli prosince. Vyspělý svět řeší testovací jízdní řády, zakládá vakcinační centra, najímá letadla na dopravu vakcín. Vláda Andreje Babiše zatím žádný podobný logistický scénář nepředstavila. A to stojíme pár týdnů od očekávaného data prvních očkování. Vládní prokrastinací opět míříme k selhání. Jako předtím při testování, trasování a ochraně rizikových skupin.

Maskovací manévr

Když je průšvih a někdo selže, tradičně se hledá téma, k němuž se odvede pozornost. Veřejná debata se přetočí jiným směrem. Andrej Babiš si jako odkláněcí téma vybral snížení daní z příjmu. Vlastním poslaneckým návrhem ve sněmovně změnil vládní daňový balíček. Navrhl operaci, které se říká zrušení superhrubé mzdy. Daň z příjmu se dnes nevypočítává z hrubého platu, který má zaměstnanec v pracovní smlouvě, ale z takzvané superhrubé mzdy. To je částka, kdy se k hrubému platu připočte ještě 34 procent sociálního a zdravotního pojištění, které za zaměstnance odvádí firma. Suma, z níž se skutečná daň z příjmu počítá, je tak o třetinu vyšší než hrubý plat.

Je to důsledek zbytečné složitosti a byrokratičnosti českých daní. Odvody sociálního a zdravotního pojištění za zaměstnance jsou skrytou daní. Ten ji nevidí. Nepřemýšlí proto, kolik svou firmu stojí. Je to klasická snaha politiků, jak udělat daně co nejméně průhledné, aby si lidé neuvědomovali, kolik jim stát skutečně bere. Občanští demokraté se to v Topolánkově vládě kdysi snažili zprůhlednit. Ukázat lidem, jak vysoké daně jsou. Proto se začala daň z příjmu počítat z oné superhrubé mzdy (hrubého platu a odvodů). Bylo to klasicky polovičaté řešení, když už se ze superhrubé mzdy neudělal hrubý plat, který každý vidí na pásce. Odvody pojistného se nesjednotily do jedné průhledné částky. Superhrubá mzda se tak stala matoucí.

Přestože základní sazba daně z příjmu byla 15 procent, ve skutečnosti to je 20,1 procenta z hrubého platu. Lidé s příjmem nad čtyřnásobek průměrného platu (nyní 136 tisíc korun hrubého měsíčně) odvádí státu 22 procent svých příjmů.

Vláda Andreje Babiše slibovala, že superhrubou mzdu zruší a zavede sazbu daně z příjmu na 19 procentech hrubého platu. Vyšší sazba měla nadále zůstat. Prakticky to tedy znamenalo pro lidi jen minimální změnu. Snížení daní v průměru o 1,3 procenta. Lidé, kteří pracují za nižší než průměrný plat a mají manželku či děti, díky slevám na daních a bonusům na děti už téměř žádné daně z příjmu neplatí. Vládní návrh nebyl žádným daňovým průlomem.

Opoziční občanští demokraté naopak už od roku 2018 prosazovali zrušení superhrubé mzdy a její nahrazení sazbou 15 procent z hrubého platu. Tento návrh vzal za svůj Andrej Babiš a předložil jako svůj vlastní ve sněmovně. Proti vůli koaličního partnera, sociálních demokratů, kteří trvali na sazbách 19 a 23 procent, jak se původně vláda dohodla.

Ve chvíli, kdy celý balíček daňových změn dorazil do sněmovny, dokázala už vláda Andreje Babiše po devíti měsících koronavirové krize rozvrátit státní rozpočet. Schodek za letošní rok by měl podle návrhu, který jí schválila sněmovna, dosáhnout rekordních 500 miliard korun. To je historicky nejvyšší deficit. V době, kdy se ekonomika historicky propadá kvůli opakovanému koronavirovému vypínání, by to samo o sobě nebylo neobhajitelné. Kdyby ale kabinet peníze rozumně investoval do nastartování ekonomiky třeba masivním snížením daní či pojistného zasaženým podnikatelům. To se ale neděje. Místo toho se opět rozjíždí dotační rej. Vláda selektivně vybírá, jakým oborům a firmám pomůže. Dotace, v rozpočtu se jim přesně říká „transfery podnikatelským subjektům“, se za prvních deset měsíců letošního roku proti loňsku zvýšily o rekordních 93,6 procenta. Je to vůbec nejrychleji rostoucí výdaj z celého rozpočtu.

Rozpočet nerozvrací pokles vybraných daní a pojistného, který by se dal v době dvojciferného pádu ekonomiky očekávat. Příjmy z daní a pojistného se celkově propadly jen o 5,6 procenta. Do státní pokladny se vybralo o 61 miliard korun méně než loni. To, co rozpočet stahuje do hlubokého schodku, je masivní růst výdajů státu. Ty se celkově zvýšily proti loňskému roku za prvních deset měsíců o 17,1 procenta. Stát utratil o 212 miliard korun víc než loni. Růst výdajů je víc než třikrát rychlejší než propad příjmů. Už z toho je vidět, že vláda lidem a firmám nepomohla po covidovém vypnutí ekonomiky a společnosti tím, že by jim ulevila na daních. Naopak prudce zvyšuje v čase krize přerozdělování.

Rozhodně neplatí příběh, že tady vláda masivně investuje a tím nahrazuje oslabenou soukromou poptávku po zboží a službách. Přes 192 miliard korun z těch 212 miliard, o které do října zvýšila výdaje, nejsou žádné investice, ale běžné útraty. Nejvíc z nich padá na sociální dávky. A nejsou to podpory lidem, kteří by přišli kvůli koronavirové krizi o práci. Na sociálních dávkách se letos vyplatilo celkově o 61 miliard korun víc než loni. Přes 29 miliard je zvýšení důchodů. Vyšší rodičovský příspěvek, o který se ve vládě tak tesal Andrej Babiš s ministryní práce Janou Maláčovou, přišel skoro na 12 miliard korun. O 14,3 miliardy korun se zvýšily dávky nemocenské, kde s 8,8 miliardy hraje největší roli ošetřovné, které pobírali lidé kvůli zavřeným školám. To je ze sociálních dávek jediný větší výdaj, který přímo souvisí s koronavirovým vypnutím společnosti.

Podobný charakter má i rozpočet na příští rok se schodkem 320 miliard korun, který už vláda poslala do druhého čtení v Poslanecké sněmovně. Opět mu dominuje zvyšování důchodů včetně speciálního pětitisícového bonusu pro seniory. Ti jsou přitom skupinou, která má na rozdíl od jiných jisté příjmy a není přímo finančně zasažena koronavirovým vypnutím společnosti.

Do tohoto rozvráceného rozpočtu přichází obří balík snižování daní, který s ním vůbec nepočítá. Snížení daní z příjmu se sazbou 15 procent tak, jak ji navrhl Andrej Babiš, připraví podle propočtu ministerstva financí veřejné rozpočty o 79,2 miliardy korun.

Správný okamžik

Občanská demokratická strana se ve sněmovně dostává pod tlak. Babiš servíruje jako svůj její vlastní návrh na snížení daní. Politicky není jiná cesta než pro něj hlasovat a vydávat ho za svůj. I za cenu, že to přispívá k dalšímu rozvratu. „Babiš pomohl nám, všechno ostatní je lež. Opakuji, že náš návrh leží ve sněmovně od léta 2018. Před rokem jsem premiérovi v televizi nabízel, ať nám podepíše zrušení superhrubé mzdy. Nyní se k našemu návrhu přidal. Nevím, proč to udělal, ale my jsme té příležitosti využili a je to správné,“ říká předseda ODS Petr Fiala v rozhovoru pro Novinky.cz. „Tento okamžik někdo možná nevidí jako ideální, ale pro snížení daní je vždy správný okamžik. Teď se nám podařilo snížit daně a poté znovu ukážeme, jak seškrtat výdaje, aby se nešetřilo na lidech. Pokud k tomu nebudeme mít většinu nyní, budeme ji mít po volbách. Všechno máme promyšlené.“ Masivní snížení daní z příjmů prochází sněmovnou hlasy ANO, ODS, Okamurovy SPD a dvou nezařazených poslanců.

V oné hlasovací noci, kdy celkem projde sněmovnou snížení různých daní zhruba za 260 miliard korun, je ve dvě nad ránem ještě před zrušením superhrubé mzdy přijat návrh poslance Pirátů Mikuláše Ferjenčíka, který zvyšuje slevu na dani na poplatníka ze současných 24 840 korun na 34 152 korun ročně. To připraví státní pokladnu o dalších 42 miliard korun. I pro Ferjenčíka hlasují ODS a ANO. Kombinace obou návrhů znamená výrazný pokles daní z příjmů a růst čistého platu pro čtyři a půl milionu zaměstnanců. Pokud by neprošel Ferjenčík a byla by přijata jen verze Andreje Babiše bez vyšší daňové slevy, ušetří výrazně především lidé s vyššími platy. Ti s příjmy pod průměrným platem (ten aktuálně dosahuje výše 34 tisíc korun měsíčně), kteří mají děti, totiž už dnes díky bonusům a slevám platí jen velmi nízké daně z příjmů. Pokud projdou oba návrhy, příjmy státu se sníží téměř o 130 miliard korun jen těmito dvěma zásahy.

Změny daní čeká velký souboj v Senátu, který o nich bude jednat pravděpodobně 10. prosince. Senátoři jsou pod tlakem ze všech stran. Babiš žádá, aby odstranili pirátský návrh na slevu. Předseda sociální demokracie Jan Hamáček tlačí na změnu Babišova návrhu a zvýšení daně na 19 procent. ODS servíruje různé kompromisy, aby udržela co nejvíc ze schváleného snížení. Pokud Senát změny jako celek odmítne, je vysoce pravděpodobné, že ho sněmovna přehlasuje a především snížení daní z příjmů na 15 a 23 procent projde.

Platíme víc než Dánové, Finové i Švédové

Občanští demokraté správně upozorňují, že nechat lidem peníze díky nižším daním je nejlepší pomoc v koronavirovou krizí zasažené zemi. Výrazně lepší než je různě přerozdělovat na dotacích.

Suma, kterou stát bere lidem na daních a povinných odvodech pojistného, je v Česku na poměry Evropské unie nadprůměrná. Není to na první pohled vidět, protože samotná daň z příjmu je nízká. Člověka však nezajímá, na jaké dani mu stát peníze z příjmu bere, ale kolik mu bere. A ta část příjmu je tady vyšší než třeba ve Skandinávii, která je považována za synonymum vysokých daní. Jasně to ukazuje srovnání Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) Taxing Wages 2020. Když se vezme daň z příjmu a odvody sociálního pojištění, včetně těch, které za člověka platí firma, a odečtou se daňové slevy a bonusy, stát zaměstnanci s průměrným platem sebere 43,9 procenta jeho příjmu. Platí to pro singl člověka bez dětí a manželky. U těch, kdo je mají, je odvod díky bonusům a slevám podstatně nižší. Pro srovnání: průměr zemí Evropské unie, které jsou členy OECD, je 41,4 procenta. Dán s průměrným platem zaplatí státu 35,4 procenta. Švéd 42,7 procenta, Fin 41,9 procenta.

Babišova vláda se ráda odvolává na lidi s nižšími příjmy. I ti už platí na evropské poměry ze svých příjmů hodně. Člověk s platem 23 tisíc korun měsíčně odvede státu 41,7 procenta. V Dánsku jen 32,6 procenta, ve Švédsku 40,5 a ve Finsku 35,6 procenta. S výší platu podíl, který si bere stát, prudce stoupá. Jsme bezpochyby zemí, kde se z příjmů odvádí velká část státu. Snížit daně a nechat lidem peníze je nejrozumnější pomoc v čase krize. Rozhodně je lepší, když už Andrej Babiš při manévrech zastírajících jeho koronavirové selhání škrtá daně, než kdyby zase vymýšlel nové dárky typu jízdné zadarmo nebo naposledy menstruační potřeby pro ženy. Je ale vysoce akutní vyškrtat z rozvráceného státního rozpočtu desítky miliard nadbytečných výdajů. ODS by měla co nejdřív představit konkrétní, věrohodný seznam škrtů, který je okamžitě připravena navrhnout. Ať bude kdykoli vládnout s kýmkoli.