Všichni jsme už viděli šílené záběry mohutného proudu plastických odpadků valících se korytem nějakých exotických destinací. A nenatahali je tam Greenpeace, aby natočili propagandistický „fake“. Je to realita zasviněného světa. Na okrajích pralesů se povalují hromady odpadků, v mořích a oceánech jich plují miliony tun, slumy jsou zavaleny plastickým odpadem. V Tichém oceánu vznikl odpadkový ostrov velký jako Francie. Indie, jižní Asie, Jižní Amerika, mnohé africké státy, prostě místa, kde žijí chudí lidé, jsou poseta vrstvou plastického svinstva. Dřív tam byla jen bída, jakmile ale v některé ze zemí třetího světa trochu stoupne životní úroveň, okamžitě se obalí plasty. Bordel je i v některých zemích Evropy: plasty, PET lahvemi či mikrotenovými sáčky, je zavaleno Řecko a Balkán, hromady plastového svinstva jsem viděl na Ukrajině a v Rusku. 

Sklon chovat se šetrně, nestlat pod sebe odpadky a nemrsknout PET lahví do pangejtu nebo za chatrč má jen zlomek lidstva, vlastně jen kus Evropy, Severní Amerika, Austrálie, Japonsko, Tchaj-wan… Bohatý svět, který o sebe a své okolí dbá. Nějak se k tomu dopracoval a to jeho bohatství s pořádností nějak souvisí: my jsme někde v půlce. Západ nemůže za všechny odpadkové hrůzy světa, má ale největší díl odpovědnosti a asi jako jediný je schopen s tím něco dělat. Nedává smysl týrat se za dávné koloniální hříchy, ovšem za plastické zamoření v zásadě může. Umožnil lidem, kteří nevědí, co s mikrotenovým sáčkem, aby ho měli. Když nemají vyřešené popelnice, neměl se jim vůbec dostat do rukou. Teď to bude těžké. 

Plastické hmoty byly kdysi úžasnou věcí. My starší ještě pamatujeme kult reklamních igelitových tašek, který někoho dosud neopustil. Moderní frajer se vyznačoval tím, že měl umělou tašku, umělý hřeben a umělé zuby. To poslední nebylo nutné. V Sovětském svazu bylo možné igelitové pytlíky vyměnit za kaviár. Igelit byl progresivní a žádaný materiál. Ve východním Berlíně na Alexandrově náměstí svítil směrem na západ obří neon „Plaste und Elaste aus Schkopau“, což byla socialistická reklama na nacisty vybudovaný závod BUNA, jehož produkty měly hitlerovskému státu zajistit soběstačnost a nezávislost na přírodních surovinách. Člověk se měl osvobodit od dřeva, kamene, textilu, skla. To všechno měly nahradit lehké, průhledné, barevné, ohebné a hlavně skoro bezcenné, takže na jedno použití vhodné materiály, jakési umělé nic, pšouk fosilních paliv proměněný v tuhý plastický sliz. Ten začal svět požírat – jako v nějakém sci-fi.   

Něco se musí začít dělat jinak. Sami nevyčistíme Haiti nebo Filipíny, nenaučíme Egypťany mít v úctě odpadní koše. Indie ale může jít příkladem v jiné věci. Zvolíme gándhíovský nenásilný odpor, satjágrahu. Nepotřebujete, aby vám dali rohlíky do mikrotenu, když existuje papírový pytlík. Nepotřebujete igelitku, když můžete nosit v kapse síťovku. Nepotřebujete brčka, pít se dá normálně i to blbé mochíto. A už vůbec nepotřebujete plastická okna, která jsou jednak hnusná, jednak se pokoje za nimi zapařují a pak i plesniví. Plast je mrtvý, dřevo dýchá. 

Nepotřebujete štourat se desetkrát denně v uchu, dřív stačilo párátko a kus vaty. Nepotřebujete pít z PET lahví, když můžete mít čutoru… PET lahve jsou odpovědné za zánik obecních pump, za to, že z nádraží zmizely vodovody, které tam za rozumných časů byly povinně. Naopak v přírodě nikomu nevadí zasraná studánka a špinavý potok. Prameny budou otrávené, ale v plastiku bude vždy dost kojenecké vody s rozborem iontů na obalu. Nekupujme balenou vodu, když nám teče z kohoutku. Nosme s sebou plátěné tašky, jsou i mnohem hezčí. Nebalme si svačinu do sáčků na jedno použití: zkusme to třeba do utěrky – uvidíme, že chleba je pak lepší. Nekupujme v plastu balenou tlačenku, řekněme si u pultu o zabalenou v papíře.

Plasty jsou jistě k mnoha věcem dobré, ale nemusí být všude. Zkusme je vytřídit. Zapojme do toho vášeň a kreativitu. Bude to zábavné i pro nás. Já se teď třeba tahám s tou čutorou. Jedinými přípustnými Plastiky nechť jsou členové The Plastic People of the Universe. Na rozdíl od skutečných plastů se oni vzorně a ekologicky rozpadli. PET lahvi to trvá víc než sto let a její kousky nalokají ryby, které v další generaci už nebudou.