Před týdnem tu v jiném ironickém titulku stálo hodnocení postoje české vlády a jejích epidemiologů: Národe, svou vládu jsi zklamal. Ten minulý komentář si utahoval z reakcí ministra vnitra a hlavního epidemiologa na průběh svátků velikonočních. Lidé se podle údajů, které vládcům přišly z terénu, totiž chovali nezodpovědně. Roman Prymula tehdy s pesimistickým viděním světa, které je mu zřejmě vlastní, prorokoval, že do týdne se statistiky koronaviru v České republice opět zhorší – a s nimi se zhorší i přístup vlády k osobním svobodám občanů. Ještě toto pondělí ráno mohli diváci ČT24 opakovaně číst Prymulovo oznámení, že během pondělí a úterý se uvidí, co Velikonoce udělaly, a chápat psaný text jako pohrůžku opětovným utažením šroubů. Náměstek tedy týdnem po svátcích otestoval svůj pesimismus. Výsledky jsou dobré: zatímco před týdnem náměstek připravoval veřejnost až na 400 pozitivně testovaných denně, přibylo jich včera jen 133, v pondělí 154. Připomeňme, že minulý týden (tedy od velikonočního pondělí do neděle 19. dubna) dělal průměrný přírůstek 107 denně, týden před Velikonocemi 201 denně. Profesorovo včerejší posunutí soudu na středu, kdy třeba přijdou trochu vyšší čísla, působí jako odsouvání okamžiku pravdy. I kdyby ta čísla narostla, ke čtyřstovce se nepřiblíží.

Je to samozřejmě pochybná řada čísel, záleží u ní na tom, jak hodně se testuje (tady stát v posledních týdnech nečekaně polevil), nicméně tuto číselnou řadu si vybral profesor sám. Bylo by tedy sportovní přiznat, že svůj gigantický boj na všech frontách vede proti čím dál neviditelnějšímu nepříteli, jak to před několika dny vyjádřil kolega Petr Holub.

Můžeme za přiznání svého druhu považovat včerejší rozhovor profesora Prymuly na Frekvenci 1? „V tuto chvíli je situace příznivá,“ odpověděl na otázku, jestli má smysl prodlužovat nouzový stav za 30. duben. Tedy nemá. Stejný vliv jako pohled na vývoj čísel tu měl zřejmě názor premiéra Babiše, který také včera na Primě prohlásil, že nouzový stav prodlužovat nechce.

Je to zajímavý posun. Na konci března se musel ohradit předseda ODS Petr Fiala, aby vláda ustoupila od své představy, že sněmovna jí bude na požádání schvalovat prodloužení nouzového stavu o měsíc (a pak zase o měsíc...). Byly z toho dva týdny nouzového stavu navíc s tím, že se opět protáhne k polovině května. Teď, jak roste odpor proti nejabsurdnějšímu výhonku nouzového stavu, jímž je zákaz vycestovat ze země, najednou ani premiér tento právní režim nepotřebuje. Posledním milovníkem nouzového stavu zůstává ministr vnitra, který používá tak zoufalé argumenty, jako že bez toho už nebude moci centrálně nakupovat roušky.

Bez nouzového stavu se jeho architektům nepodaří udržet onen absurdní zákaz vycestovat, jinak budou dopady bohužel zatím víc psychologické. Povinnost nosit roušky a zákaz volného pohybu se opírají o autonomní nařízení ministerstva zdravotnictví. Ale všechny zkušenosti, které jsme s naší vládou za této epidemie udělali, napovídají, že umí zareagovat na společenské napětí a odpor. Jak asi dlouho by Prymula dokázal bránit povinnost nosit roušky, pokud se rozjede jejich bojkot, k němuž už se šikují skupinky na sociálních sítích? S koncem nouzového stavu by se také otevřela zdlouhavější, ovšem spořádanější cesta, kdy některá vládní omezení snad začnou rušit soudy.